Česká národní banka je se sazbami de facto na nule. A co dále?

Necelé tři roky trvalo, než se ČNB s hlavní úrokovou sazbou dostala z tzv. technické nuly na 2,25 %. Naposledy sazby zvyšovala nedávno, a to na začátku února. Dva měsíce pro změnu trvalo, aby se ČNB se sazbami vrátila de facto na nulu. Není to chyba ČNB. Cesta směrem nahoru je prostě daleko pomalejší než cesta, v tomhle případě spíše pád, dolů.

V tuto chvíli činí hlavní sazba ČNB 0,25 %, což je již v podstatě na hraně technické nuly. Pokud chce s úrokovými sazbami ČNB zůstat takzvaně nad hladinou a nejít s nimi do záporu, tak nemá jinou možnost, než se se vydat cestou tzv. nestandardních měnověpolitických nástrojů. Ani to by nebylo pro ČNB úplnou novinkou, když kurzový závazek z období listopad 2013 až duben 2017 byl právě oním nestandardním měnověpolitickým nástrojem.

Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že je další uvolnění měnové politiky nyní předčasné řešit a lepší je počkat, co přinese blízká budoucnost. I optimista však musí uznat, že hospodářské vyhlídky na zbytek letošního roku moc růžově nevypadají a jednoznačně se pohybujeme v odstínech od světle šedivé (v tom lepším případě), až hodně černé (v tom horším případě). Pravděpodobnost toho, že k nám na podzim dorazí druhá vlna pandemie Covid-19 je docela vysoká a domácí ekonomika si prostě nemůže dovolit další stejnou paralýzu jako tomu bylo nyní na jaře. Být, co nejlépe připraven je tak absolutní nutnost, a to jak z pohledu chytré karantény či velkorysých testovacích kapacit, ale samozřejmě i pro instituci jako je ČNB.

Konkrétně pro ČNB přicházejí v úvahu zhruba čtyři nástroje, jak měnové podmínky dále rozšířit, a navíc tyto nástroje lze kombinovat. Předesílám, že se nejedná o kompletní výčet. Možností existuje více a končí rozhazováním peněž z vrtulníku, ke kterému je však v naších podmínkách naštěstí ještě hodně dlouhá cesta. O jaké nástroje se konkrétně jedná? ČNB může jít s úrokovými sazbami do záporu podobně jako Evropská centrální banka. Může opět spustit kurzový závazek tak jako v roce 2013. Může spustit program kvantitativního uvolňování, tj. nákup definovaných cenných papírů, primárně státních dluhopisů. Možností je i řízení výnosové křivky, tj. kontrola výše výnosu českých státních dluhopisů.

Každá možnost má samozřejmě svá pro i proti. Z pohledu malé otevřené ekonomiky se nabízí určitě využití měnového kurzu, ale kurzový závazek vzbudil v letech 2013 až 2017 taková vášně, že je otázkou, zda by se ČNB touto cestou odhodlala jít znovu. Nehledě na to, že výchozí stav mezi rokem 2013 a současností je v mnoha ohledech značně odlišný. Záporné úrokové sazby nemají mezi členy bankovní rady významnějšího přívržence, a navíc by pravděpodobně muselo dojít k úpravě legislativy. To však neznamená, že k záporným sazbám ČNB nakonec nebude okolnostmi donucena. Velké šance bych tomu však nedával. Kvantitativní uvolňování se jeví zajímavou možností vzhledem k tomu, že fiskální politika bude nejen letos, ale i příští rok hodně expanzivní, což znamená i výrazně vyšší schodky vládních rozpočtů. Proti tomu však pro změnu hovoří přeci jen omezená nabídka českých dluhopisů a také nelichotivé označení kvantitativního uvolňování v médiích jako financování vlády a nákup státního dluhu. Když vezmu v potaz, jakou reakci vyvolal kurzový závazek, tak u kvantitatvního uvolňování by to mohlo být dost podobné. Kontrola výnosové křivky by byla vhodná v případě odlivu zahraničních investorů z českých dluhopisů a zvyšujících se rizikových prémií. Kontrola výnosové křivky se však neobejde bez intenzivnějšího zapojení ČNB do obchodů s českými dluhopisy.

Výsledně se samozřejmě může stát, že žádná z nastíněných možností nebude potřeba a ČNB si vystačí ještě s jedním kosmetickým snížením sazeb. Moc šancí tomu však nedávám a daleko pravděpodobnější je, že ve druhé polovině roku ČNB minimálně jeden z avizovaných nástrojů spustí. Kvantitativní uvolňování je podle mě o chlup pravděpodobnější než kurzový závazek s pořadovým číslem dva.

Miroslav Novák

Vystudoval obor Finance na Vysoké škole ekonomické v Praze a Finance a finanční služby na Vysoké škole finanční a správní. Zkušenosti v oblasti bankovnictví načerpal v UniCredit Group, kde působil na oddělení Treasury. Od roku 2010 pracuje jako analytik ve společnosti AKCENTA. K oblastem jeho zájmu patří především problematika měnových kursů. Miroslav Novák není ortodoxním zastáncem žádné ekonomické školy, což mu umožňuje hodnotit objektivně nejenom dění na finančních trzích, ale i na poli globální ekonomiky. Je autorem řady odborných článků a expertních komentářů, které pravidelně využívají přední česká i polská média.

AKCENTA CZ

AKCENTA CZ je jedním z nejvýznamnějších obchodníků s devizami na českém trhu a ve střední Evropě s více než 20 letou tradicí. Kromě výhodných individuálních kurzů pro nákup a prodej deviz a minimálních poplatků za zahraniční platební styk, nabízí i zajištění proti kurzovým rizikům (forwardové obchody a opce). Společnost aktivně působí také v Polsku, Maďarsku, Slovensku, Rumunsku, Německu a Francii. Klientské portfolio tvoří více než 39 tisíc subjektů, převážně malých a středně velkých firem orientovaných na export nebo import. Je držitelem licence platební instituce a obchodníka s cennými papíry udělenou ČNB.

Více informací na: https://www.akcentacz.cz