Víkendář: Po pandemii vysoké dluhy, utahování a finanční represe?

Ricardo Reis působí jako profesor ekonomie na London School of Economics a kromě toho je také poradcem Bank of England a amerického Fedu. V rozhovoru pro Fivebooks mimo jiné uvedl, že argumenty pro volný obchod jsou stejně platné nyní, jako tomu bylo před mnoha desítkami let. Věnoval se i dalším aktuálním tématům současnosti včetně centrálního bankovnictví a možných dopadů koronakrize.

Reis poukázal na to, že současné generace žily většinu svého života v prostředí „nezávislé technokratické centrální banky“. Jejím cílem bylo dosáhnout předem stanovaného inflačního cíle a většinou se to také dařilo. Například Bank of England držela během posledních 25 let inflaci na nejnižších a nejstabilnějších úrovních za posledních 500 let. K tomu ale centrální banky během posledních zhruba sto let někdy použijí mimořádné nástroje. Současný šok pak podle ekonoma připomíná to, co se dělo v době druhé světové války či Velké deprese.

Ekonom tvrdí, že Bank of England v posledních týdnech použila mimořádné nástroje a podpořila fiskální politiku tím, že intervenuje na trhu s vládními obligacemi. K tomu poskytla velký objem půjček soukromému sektoru. V USA ale Kongres pozměnil zákony tak, že „centrální bance fakticky vzaly část její nezávislosti“. To samo o sobě nemusí být podle Reise chybou, měli bychom ale přemýšlet nad tím, jak bude probíhat návrat k běžné práci centrálních bank poté, co se současná situace uklidní. To může být otázka měsíců či let, ale každopádně půjde o politický proces podobně, jako tomu bylo v historii. Poučný tak podle ekonoma může být příběh o tom, jak dříve bojoval Fed s americkým ministerstvem financí předtím, než se Fedu podařilo získat plnou nezávislost.

Pokud by centrální banka měla dlouhodobě podřizovat svou politiku politice fiskální, mělo by to pravděpodobně dopady na inflaci podobně, jako tomu bylo například v USA a Velké Británii v padesátých letech. Tehdy se zvýšila její volatilita a došlo k uvolnění inflačních očekávání. Pokud jsou ale vládní dluhy vysoko, existuje tlak na centrální banku, aby držela zejména dlouhodobé sazby nízko. „Přijde chvíle, kdy centrální banka řekne, že se musí opět starat hlavně o inflaci, ale to se nebude líbit ministerstvu financí, protože pak bude jeho práce mnohem složitější, protože se může potýkat s vyššími sazbami,“ uvedl ekonom.

Vedle práce Miltona Friedmana, která se zabývá právě fungováním centrálních bank, Reis poukázal i na studie Carmen Reinhartové a Kena Rogoffa, které se zaměřovaly právě na problematiku vládních dluhů. Ukazují, že část vládního dluhu bývá splacena primárními rozpočtovými přebytky. Ale k umazání dluhů také podle historie dochází stejnou měrou tím, že nominální ekonomický růst převyšuje sazby. Pokud tedy politici tvrdí, že problém dluhů bude vyřešen rychlým růstem, je důležité si uvědomit, že růst zvedá sazby. A jestliže sazby vzrostou nad úroveň tempa růstu, ke snižování dluhů to nepomůže.

Ekonom tvrdí, že „pokud nemá přijít default, musí přijít fiskální utahování či finanční represe“. Poučný pak může být vývoj v sedmdesátých letech v USA, kdy vláda nutila banky, aby držely ve svých rozvahách vládní obligace nabízející jen nízké úročení. Banky si pak ale prosadily zákon, který zakazoval vyplácení úroků z depozit. Takže banky vydělávaly málo ze svých aktiv, ale nemusely platit úroky z vkladů. Náklady této finanční represe tak nesli střadatelé. Právě z tohoto období přichází podle Reise silné přesvědčení, že inflace je „tou nejkrutější daní ze všech“.

Reis se také věnoval otázce: „Jak velké obavy bychom měli mít z toho, že firmy jako Facebook, Google, Amazon a Apple mají ve společnosti takovou moc? Tímto tématem se zabýval ekonom Thomas Philippon, podle kterého jsou příčinou nové technologie, které využívají efektu velké sítě. Není například v našem zájmu, abychom měli desítky sociálních sítí, ale jen malý počet těch, které mají velký počet uživatelů. Jenže tento efekt sebou nese velkou tržní sílu příslušných společností. Philippon v této souvislosti zmiňuje i svou tezi, která říká, že během posledních dvaceti let došlo v USA k úpadku antimonopolních řízení, což se na růstu moci velkých firem také podepisuje. Evropa je podle Reise v této otázce ale mnohem aktivnější a proti společnostem s dominantní pozicí na trhu se staví razantněji.

Zdroj: Fivebooks.com