Eichengreen: Kdo by zachraňoval Libru?

Libra Association na počátku tohoto měsíce představila nový dokument, o kterém známý ekonom Barry Eichengreen a jeho kolega Ganesh Viswanath-Natraj tvrdí: Jeho autoři již chápou, že jejich projekt není jen o technologických řešeních, ale že se musí věnovat i ekonomickým a politickým oblastem. Takže z tohoto pohledu nastal pokrok.

White Paper v2.0 tvrdí, že zkontrolovat přesnost operací prováděných v rámci fungování Libry bude moci každý včetně vládních orgánů. Eichengreen ale dodává, že stále není jasné, zda bude moci každý ověřit identitu těch, kdo provedli transakci či její důvod. Tyto otázky se přitom týkají klíčové oblasti – soukromí a přístupu k datům. Pokud by byla možnost kontroly široká, znamenalo by to, že Libra nebude poskytovat bezpečí před zneužitím dat. Pokud by naopak byl přístup omezen, může být Libra problémem z hlediska praní špinavých peněz nebo třeba zneužívání měny k financování teroristických operací.

Libra by podle dokumentu měla být kryta hotovostí a krátkodobými investičními aktivy, která „budou držena v geograficky rozložené síti dobře kapitalizovaných bank“. Takzvaní Designated Dealers (DD) se zavazují k tvorbě trhu s velmi nízkými spready, kde na jedné straně bude stát Libra Association a na straně druhé takzvaní Virtual Asset Service Providers (VASP). Tedy „velké entity, které poskytují finanční služby koncovým zákazníkům“. Ty budou regulovány, ačkoliv podle ekonoma „není jasné, kým“. A podle dokumentu se budou řídit pravidly stanovenými v rámci boje proti praní špinavých peněz.

Eichengreen si všímá toho, že Libra Association nyní nabízí s dolarem propojenou měnu LibraUSD. Dříve přitom nebylo podle ekonoma tak úplně jasné, proč by lidé místo dolaru používali novou měnu navázanou na koš měn, bez ohledu na to, zda by byla digitální, nebo ne. Nový koncept LibraUSD se pak podle něj neliší od digitální měny vydané centrální bankou jinak, než že místo Fedu vytváří digitální měnu Libra Association.

Nový dokument pak dokonce zmiňuje možnost, kdy by centrální banka vytvořila svou digitální měnu a Libra Association by touto měnou nahradila měnu svou. Podle Eichengreena by se pak VASP v podstatě dostaly do pozice tradičních komerčních bank, u kterých by Fed pravděpodobně otevřel digitální účty. LibraUSD pak také nepovede k eliminaci obav z toho, že populace v některých zemích se může namísto měny domácí obrátit k této měně digitální. Pak by totiž domácí měnová politika ztratila svou účinnost a centrální banka by nebyla schopna podpořit finanční trhy v případě nějakého šoku.

Ekonom také poukazuje na pokračující nejasnosti ohledně kapitálových rezerv. Není například jasné, zda tento polštář bude fungovat proticyklicky nebo jak bude konkrétně vytvořen. Nový dokument také hovoří o „ekosystému derivátů souvisejících s Librou“. Eichengreen ale tvrdí, že v dokumentu úplně chybí konkrétní zmínka o absolutně nejdůležitějším derivátu – o forwardovém trhu. Pouze ten totiž může podle ekonoma zajistit, aby DD byli schopni udržet měnu stabilní. Jejich dolarové zdroje jsou totiž omezené a tudíž potřebují forwardové kontrakty. Pokud totiž například LibraUSD na spotovém trhu k dolaru posílí, DD pak může na tomto trhu Libru prodávat a kupovat ji na trhu forwardovém a tak kurz tlačit zpět dolů.

Otázkou také je, kdo bude u Libry fungovat jako věřitel poslední instance. Na derivátových trzích v USA je jím Fed, který je schopen v případě potřeby dodat likviditu. Pokud by ale existoval forwardový trh s Librou, je otázkou, zda by se Fed choval podobně – zda by mohl v rámci existující legislativy a zda by vůbec byl ochoten. White Paper v2.0 hovoří o „extrémních okolnostech“ a následných krocích, které Eichengreen vnímá tak, že v případě problémů jednoho DD by zasáhl jiný DD či člen Libra Association. Ekonom se ale ptá, co by se stalo, kdyby mělo problém s likviditou nebo solvencí více DD.

Ekonom uzavírá svůj pohled s tím, že navrhovaný systém vlastně připomíná certifikáty, které vydávaly americké banky v devatenáctém století ve snaze zabránit runům na banky a finančním krizím. Jenže ve výsledku se pak stalo, že „ne každý dolar byl stejně dobrý“ a právě to vedlo v roce 1913 k vytvoření Fedu.

Zdroj: VoxEU