Investice do ropy? Jistě, ale ne do každé

O tom, jak prezident Konžské republiky (pro jistotu, té s hlavním městem Brazzaville) sestrojil důmyslný plán, jehož pomocí vytáhl ze Západu desítky milionů dolarů, aby ochránil svůj deštný prales před těžbou neexistující ropy.

Když loni v srpnu slavili v Brazzaville devětapadesát let nezávislosti Konžské republiky na Francii, měl prezident Denis Sassou Nguesso přichystanou skvělou zprávu. Tamní deštný prales skrývá bohaté ropné pole, jehož využití rázem znásobí stávající objem těžby v zemi na čtyřnásobek. Celkem 359 milionů barelů se v něm skrývá, a půjde z něho těžit až 930 tisíc barelů denně, což z pětimilionového Konga (řeč je o té menší ze dvou sousedních zemí obdobného jména) udělá přes noc africkou dvojku. A aby radost byla úplná, ropu nenašel žádný kolonialistický cizák, nýbrž domácí firma.

Jediný problém je, řekl tehdy Sassou Nguesso, že ono pole je uprostřed tamního deštného pralesa, v cenných rašeliništích, jež pomáhají světu dýchat. Kongo je velkorysá země a chce sloužit lidstvu, citoval prezidenta německý týdeník Der Spiegel, pročež chce v citlivém ekosystému nadělat těžbou co nejméně škody.

Na druhé straně má Kongo svrchované právo na vlastní rozvoj, řekl Sassou Nguesso. A ochrana řečeného ekosystému, tedy investice do těžebních postupů, jež zaručí jeho co nejmenší narušení, není zadarmo. Kongo tak potřebuje ve svém ušlechtilém záměru pomoc bohatého Západu. "Kompenzace, kterou má naše země přislíbenu, však stále nedorazila," prohlásil konžský prezident.

Lidem, kteří se v ropném byznysu nepohybují od včerejška, to nadzvedlo obočí. Samotný fakt možnosti existence ropy na území Konga není nic překvapivého. Onu oblast, již Sassou Nguesso tak pěkně vychválil, již v roce 2015 zkoumal francouzský Total a o rok později britsko-nizozemský Shell. Obě firmy došly ke stejnému závěru, že se těžba nevyplatí.

Zaprvé, zmíněná část konžského deštného pralesa je prachbídně přístupná. Veškerou infrastrukturu by bylo potřeba vybudovat od základu. Zadruhé, ono pole je staré 400 milionů let a existuje reálná obava, že je již z velké části přirozeně vyschlé.

Kdo tedy svým výzkumem strčil Total i Shell do kapsy, že zjistil opak? Inu, konžská firma jménem Pepa, o které dosud nikdo nikdy neslyšel, protože vznikla teprve před dvěma lety právě za účelem výzkumu konžských rašelinišť. V jejím čele stojí jistý Wilfrid Etoka, s majetkem půl miliardy dolarů nejbohatší Konžan, šikovný vyjednávač a shodou okolností prezidentův osobní přítel.

Až bude někdo vyhlašovat žebříček nejpovedenějších afrických kleptokratů, bude mít z čeho vybírat, ale v nabité konkurenci by rozhodně Sassou Nguesso chybět neměl. Své zemi vládne od roku 1979 s výjimkou pětiletého období v 90. letech, které strávil v opozici. Když mu to přišlo moc dlouhé, vyvolal puč a občanskou válku, již vyhrál, a od roku 1999 si již drží prezidentské křeslo pod zadnicí pevně.

Jeho styl vlády nejlépe dokumentuje fakt, že zatímco země za jeho vlády celkem devětkrát žádala Mezinárodní měnový fond o pomoc s prekérní finanční situací, on sám si kupuje boty z krokodýlí kůže – pár za 114 tisíc eur. Jak však dokazuje příběh pralesního ropného pole, Sassou Nguesso umí jít s dobou, a když chce, je velice inovativní.

Firma Pepa, jejíž objev loni tak jasně posvítil na budoucnost Konžské republiky, získala licenci na provedení těžebního průzkumu od státní ropné firmy SNPC v roce 2018. Pod rozhodnutím o jejím přidělení je podpis muže jménem Kiki Sassou Nguesso, jenž tehdy byl zástupcem generálního ředitele SNPC. Jaké překvapení, jde o prezidentova syna. A tím řetězec šťastných náhod nekončí, ve firmě Pepa je mužem číslo dvě prezidentův synovec. Prezidentova rodina je zkrátka plná vynikajících mužů.

Když mluví prezident, naslouchají i daleko za hranicemi Konžské republiky. Tak tomu bylo i v případě zmíněného srpnového projevu na oslavě konžské svobody, jímž žádal o finanční podporu na zaplašení ekologických obav. O několik týdnů později již Sassou Nguesso cestoval do Paříže, aby tam od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona převzal příslib 60 milionů eur. Z větší části je poskytlo německé ministerstvo životního prostředí.

Není divu, představa, že se ocitne v palbě kritiky kvůli dvojitému hříchu neokolonialismu a nedostatečného ekologického uvědomění, je pro západního politika obtížně snesitelná. Však také nejmocnější evropská politička, německá spolková kancléřka Angela Merkelová, během posledního shromáždění OSN ohledně počasí řekla, že je potřeba nezanedbávat africké deštné pralesy, "které jsou stejně důležité jako ty v Amazonii".

Když tedy Sassou Nguesso žádal Západ o pomoc při ochraně rašelinišť, věděl, že svět naslouchá. Celkem tak na bohulibý účel vyinkasoval 64 milionů eur.

Jediná smůla je, že je to všechno jinak. V rašeliništích buď ropa není vůbec, nebo se ji nevyplatí těžit (jak již zjistili kolonizátoři-profíci). Jak je to přesně, neví nikdo, protože firma Pepa provedla jediný zkušební vrt, na jehož základě nelze hodnověrně tvrdit nic.

Do věci začali strkat nos reportéři z konsorcia European Investigative Collaborations, neziskovky Global Witness a francouzského investigativního portálu Mediapart, jež cituje Der Spiegel. Poté se jí chopily i francouzské úřady. Jejich pracovní verze je ta, že Etoka, šéf firmy Pepa, funguje jako osobní správce prezidentových financí. Když potřebuje koupit pár SUV, pošle pro ně právě Etoku, jak ukazuje jeden z mála dosud konkrétně podchycených kšeftů.

Vyšetřování toho, co maže cesty labyrintu konžské moci, ještě zdaleka není u konce. Ale začíná být zjevné, že Denis Sassou Nguesso využil západní politické poptávky a celý ropný boom blízké budoucnosti si spolu s kolegy šikovně vymyslel. Je dobré se vyznat v prioritách.

Další článek: Putin zůstává, poměry jsou prý bouřlivé. Ropa je přitom dvojsečnou zbraní