Učit se od Číny

Média si všímají toho, že čínský ekonomický růst je nejnižší za téměř 30 let. Podepsaly se na tom obchodní tenze mezi touto zemí a USA, jde ale hlavně o strukturální jev. Menší pozornost už budí to, o čem píše Reuters: Míra porodnosti v této zemi je nejníže za posledních 70 let. Agentura tvrdí, že mladí lidé v této zemi se bojí mít děti kvůli drahé zdravotní péči a vzdělání, k tomu se přidává drahé bydlení. A počet rozvodů prý během prvních třech čtvrtletí roku 2019 dosáhl 3,1 milionu, zatímco počet svateb dosáhl 7,1 milionu. Podobné „věci pod povrchem“ jsou přitom tím, co bude určovat, zda se Čína vyhne pasti středních příjmů a jak bude vypadat její dlouhodobý ekonomický vývoj.

Dění v Číně můžeme vnímat jako jeden obrovský experiment týkající se toho, jak se rýmuje (ne)svoboda, (ne)demokracie a podobné věci na straně jedné a (dlouhodobý) ekonomický rozvoj na straně druhé. Pozorně je tento experiment sledován už proto, že i na Západě si stále častěji klademe otázky týkající se udržitelnosti systému našeho. Já sám jsem toho názoru, že systém svobodného trhu je tím nejlepším, co lze „vymyslet“. Ale musí fungovat na pevně daném pozadí zákonů, institucí a hlavně všeobecně přijímaných morálních a etických norem. Obrazně řečeno: Fotbalový zápas nezničí to, že spolu soupeří dva týmy, ale to, pokud hráči podvádí, simulují, rozhodčí jsou podplacení, či pokud se mužstva vůbec nedohodnou na pravidlech. Takové chyby nenapravíme přesunem k direktivnějšímu systému (domluvou týmů na tom, kdo by měl asi vyhrát), ale nápravou prostředí a přístupu. Pak vlastně dospějeme k všem prospívající spolupráci konkurencí.

Straníci ve vedení firem, efektivita a propaganda

S touto „fotbalovou“ perspektivou samozřejmě nemusí všichni souhlasit a bylo by dobré k ní hodně dodat. Já z tohoto pohledu vývoj v čínské ekonomice vnímám a čtenářům bych v této souvislosti chtěl prezentovat závěry tří nově zveřejněných studií. Úplně čerstvá „Political Influence and Corporate Governance: Evidence from Party-Building Reform in China“ se zjednodušeně řečeno zaměřuje na to, jak čínští komunisté ovlivňují chod společností. Autoři studie Lauren Yu-Hsin Lin, Re-Jin Guo a Christopher C. Chen poukazují na to, že komunistická strana provádí reformu, která má posílit její pozice ve vedení státem vlastněných firem (reforma Dangjian). Závěr zní, že má negativní důsledky pro soukromé společnosti a smíšené důsledky pro státem vlastněné – některé prý mohou z většího vlivu straníků ve vedení těžit.

Druhá nově zveřejněná studie se jmenuje „Foreign Ownership and Corporate Excess Perks“, jejími autory jsou Lifang Chen, Minghui Han, Yong Li a William L. Megginson a zaměřuje se na vztah mezi vlastnickou strukturou čínských firem a tím, jak velkou pozornost věnují plýtvání. Konkrétně na vztah mezi podílem zahraničních vlastníků na straně jedné a na straně druhé tím, co studie nazývá nadměrnými osobními výhodami. Závěr zní, že zahraniční vlastníci plýtvání v této oblasti významně omezují a to zejména, pokud jde o vlastníky institucionální (ne jednotlivce). Nejsilnější je pak tento efekt v případě, že investor pochází ze země, kde není ve zvyku manipulovat s účetními výkazy a standardem je vysoká transparentnost a dodržování zákonů.

Studie také tvrdí, že pozitivní roli hraje i kulturní blízkost zahraničního investora. „Disciplinární“ efekt se pak podle ní projevuje i v celkové provozní efektivitě. Obecně se pak prý dá říci, že „globalizace struktury akcionářů“ má výrazný pozitivní dopad na čínský korporátní sektor. Existuje jedna výjimka, kde popsané pozitivní efekty podle autorů studie nefungují – státem vlastněné společnosti.

Třetí studie „How Propaganda Manipulates Emotion to Fuel Nationalism: Experimental Evidence from China“ se zaměřuje na vliv propagandy na obyvatele Číny. Daniel Mattingly a Elaine Yao v ní provedli pokus, v němž 6 800 Číňanů shlédlo videa z dílny státních televizí a médií, která obsahovala „nacionalistické poselství prosazované Komunistickou stranou“. Ukázalo se, že tato videa „zvyšují zlobu, nepřátelství vůči lidem ze zahraničí a to jak v postojích, tak v jednání“. Vědci ale dodávají, že podle výsledků tato propaganda neodvádí pozornost od domácích problémů. Takže podle této studie se zdá, že v Číně nefunguje oblíbená strategie „pokud jsou doma problémy, najdi nepřítele za hranicemi“.

Učit se od Číny

Nedělám si ambice prezentovat tu nějaký ucelený pohled, ale podobné střípky mi nevyznívají úplně optimisticky. Co tedy s oním v nadpise zmíněným učením se od Číny? Je podle mne namístě, ale na mysli mám něco jiného, než o čem se v této souvislosti u nás většinou hovoří. Jde totiž o zemi, která dala světu Konfucia. Kde se narodil Lao-c’. Možná bychom jim měli věnovat pozornost my v době vypjaté politické situace stejně, jako jejich současná domovina. Dovolím si dva citáty, které nepotřebují dodatečného vysvětlování:

Konfucius: Pokud chceme dát do pořádku svět, musíme dát do pořádku svou zemi. Na to je nejdříve dát do pořádku svou rodinu. K tomu musíme nejdříve kultivovat sami sebe. A na to je třeba dát prostor svému srdci.

Lao-c': Nejlepší vůdce je ten, o kterém národ vůbec neví.