Evropská komise kárá, radí, informuje

Evropská komise (EK) včera zveřejnila své hodnocení (prováděné každoročně podle Paktu stability a růstu) fiskálních plánů jednotlivých členských států eurozóny pro příští rok.

Současná situace je výjimečná v tom, že poprvé od roku 2002 žádný člen eurozóny (ba ani celé EU) není zařazen do procedury nadměrného schodku, tedy na jakousi „trestnou lavici“ za příliš velký schodek veřejných rozpočtů. Jako poslední tuto lavici do června 2019 zahřívalo Španělsko; jediné dvě země EU, které se na ni nikdy nedostaly, jsou Estonsko a Švédsko.

EK nicméně došla k závěru, že fiskální výhledy šesti (?) zemí pro příští rok (Belgie, Španělsko, Francie, Itálie, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko a Finsko) obsahují riziko odklonu od dráhy směrem ke střednědobým fiskálním cílům, které tyto země mají. Česko coby nečlen eurozóny tomuto hodnocení svých fiskálních plánů na příští rok nepodléhá.

Celkově si EK pochvaluje, že se daří naplňovat její představu o diferencované fiskální politice, tedy že členové eurozóny s velkým veřejným dluhem (rozuměj: vysoko nad dlouhodobě žádoucím maximem 60 % HDP) šetří, zatímco země s „fiskálním prostorem“ (rozuměj: aspoň maličko pod 60 % HDP), což jsou teď především Nizozemí a Německo, provádějí expanzivní politiku. EK však jedním dechem dodává, že tuto diferenciaci je záhodno ještě zesílit, a to na obou jejích křídlech.

Michal Skořepa, analytik České spořitelny