Praxe nemilosrdně prověřuje vládní prohlášení

Důchodová reforma, jedno z klíčových témat předvolebního boje, se z povolebního vládního prohlášení prakticky vytratila (jak je to dávno, co bylo zveřejněno!). Nebo jinak řečeno: Zůstala tam, ale pouze v rovině naprosto plytkých, k ničemu nezavazujících, ničím nekontrolovatelných deklarací. Pokoušet se o seriózní analýzu tohoto textu by byla čirá bláhovost. Proto následující řádky přinášejí pouze pár kritických glos, pokoušejících se naznačit, co se může za dikcí, kterou si koalice sama schválila, skrývat. Pohříchu, i to je těžké, protože, kde nic není, těžko něco objevit. Platí to již o úvodu celé části věnující se sociálnímu zabezpečení (6.1.4.), který zní:

Spolehlivě fungující solidární sociální zabezpečení považuje vláda za klíčový faktor zdravého rozvoje společnosti, za základ jistot občanů. Bude proto usilovat o přijímání konsensuálních reformních opatření v jednotlivých oblastech, jejichž smyslem bude zajištění dlouhodobé funkčnosti těchto systémů při zachování úrovně odpovídající mezinárodním závazkům České republiky a při zajištění finanční stability a únosnosti jednotlivých systémů sociálního zabezpečení.

Dozvídáme se zde, že vláda bude “usilovat” o cosi, co zde prakticky existuje desítky let, a to cestou “přijímání souhlasných změnových opatření.” Tato opatření se budou týkat jednotlivých oblastí = jednotlivých systémů (rozuměj ve smyslu zákona: důchodů a nemocenského poj.), přičemž se zachová jejich úroveň (1), finanční stabilita (2) a (kupodivu i) únosnost (3).Vztah mezi zachováním úrovně a zajištěním únosnosti je opravdu zapeklitý oříšek, úkol naplňující pýchou jak levicového altruistu, tak pravostředového skrblíka.

Odstavec druhý je malinko konkrétnější:

Prvořadou pozornost bude vláda věnovat modernizaci důchodového systému, která vedle změn v dávkové oblasti zajistí také potřebný rozvoj nositele sociálního pojištění. Vláda v oblasti důchodového pojištění připraví zákonnou úpravu další etapy reformy důchodového pojištění, jejímž předpokladem bude oddělení prostředků důchodového a nemocenského pojištění od státního rozpočtu a jejich svěření do správy veřejnoprávní sociální pojišťovny, spravované za účasti pojištěnců a zaměstnavatelů, která bude vytvořena transformací České správy sociálního zabezpečení. K vytvoření rezervních fondů sociální pojišťovny bude použita část prostředků z privatizace majetku České republiky.

Bohužel se v něm opakuje sněmovnou v minulosti již odmítnutá nepravda, že “předpokladem” reformy důchodového pojištění je oddělní prostředků důchodového a nemocenského pojištění od státního rozpočtu. Prostředky důchodového pojištění jsou již od roku 1996 vedeny na odděleném účtu a nesmí být ze zákona použity na nic jiného než právě na penze. Záporné saldo přesto narůstá. Postavení nositele pojištění zde nemá mimořádný význam, pozoruhodná je ovšem myšlenka, že “další etapa reformy důchodového pojištění” spočívá též v oddělení prostředků “nemocenského pojištění.” To postrádá jakoukoli logiku, vyjma té, že jde o účelovou konstrukci, snažící se konzervovat správu důchodového a nemocenského pojištění pod dosavadní firmou, kterou je (v extenzivním pojetí vedle ČSSZ) i MPSV. Zajímavé ostatně je i to, že prohlášení hovoří o “další etapě reformy,” aniž jasně definuje etapu předcházející. Před volbami totiž šla ze všech stran řeč o zásadní reformě, za jejím účelem byla dokonce zřízena zvláštní (dočasná) parlamentní komise.

Ve druhém odstavci se rovněž naznačují změny v dávkové oblasti, jejichž zpřesnění lze nalézt v odstavci třetím, který má tuto podobu:

Základem systému bude i nadále všeobecné, jednotné, průběžně financované důchodové pojištění garantované státem, v němž budou prováděny změny, směřující k zajištění jeho dlouhodobé stability, přičemž bude zvýrazněna závislost výše důchodu na zaplaceném pojistném; na finanční vyváženosti systému se budou více než dosud podílet i osoby samostatně výdělečně činné. Vláda zabezpečí růst reálné úrovně vyplácených důchodů.

S textem první věty, do třetí čárky, lze souhlasit, nic jiného nám zřejmě nezbývá. Zbytek odstavce, představující jisté zpřesnění předchozích dvou, nám sděluje to nejpodstatnější. Že se totiž cesta bude s největší pravděpodobností ubírat směrem k příspěvkově definovaným dávkám a k přitvrzení (zvýšení sazeb pojistného) u osob samostatně výdělečně činných. V podstatě tedy pokračování ve faktických restrikcích, které od počátky svého panování minulá vláda skrývala za líbivou, případně zavádějící rétorikou. V tomto i celkovém kontextu tak velmi nedůvěryhodně působí závazek, že vláda zabezpečí růst reálné úrovně vyplácených důchodů. Pro jeho splnění má totiž vláda omezený prostor a bez přispění parlamentu se jí to nemůže podařit. Pokud sociálnědemokratická část spoléhá na minimální většinu v parlamentu a současně na sebezapření koaličních poslanců, zejména US-DEU, jde o odhodlání poněkud rizikové.

Odstavec čtvrtý se již netýká základního systému, proto ho nebudu citovat. Kromě toho, stejně jako závěrečný pátý, obsahuje sliby, podle nichž vláda “připraví”, v oblasti doplňkových důchodových (penzijních) systémů a sociální pomoci řadu předloh právních předpisů, akční plány a různé další návrhy.To samo o sobě mnoho neznamená, a stejně jako jinde, ani zde není dán alespoň přibližný časový horizont, kdy se tak stane. Jak se to stane není také ani naznačeno.

Sečteno a podtrženo: Nic konkrétního - a pokud něco - nic nového. Jinak též přiznání, že s žádnou reformou se nepočítá. Protože - objektivně vzato - něco opravdu zásadního lze v oblasti mandatorních výdajů těžko vymyslet – vyjádřeme alespoň víru, že nedojde k inicializaci ani realizaci ničeho, co v prohlášení není a co by situaci ještě zhoršilo. Některé náznaky takových akcí obsahovaly totiž předcházející verze (transformaci systému posuzování zdravotního stavu z institucionálního hlediska apod.). Na druhé straně ale nabízely i racionální myšlenky, slibující řešení zásadnější (reformní) povahy, byť skryté v subkapitole zabývající se zdravotnictvím. Konkrétně šlo o sloučení odvodů pojistného pro více systémů a sloučení správy nemocenského a zdravotního pojištění. Jak se zdá, vláda upřednostňuje vágní slohová cvičení, před konkrétními a opravdu účinnými opatřeními.

V okamžiku, kdy se láme chleba, a ten právě nastal, se také nejlépe poměřují slova a činy. Trestání nemocných zmrazením nejvyšší redukční hranice denního vyměřovacího základu pro stanovení nemocenského je v tomto ohledu dobrým příkladem rozvíjení spolehlivě fungujícího solidárního sociálního zabezpečení.

Další nejrůznější informace na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm, nově též "Česká Kamasura" v rubrice Erotika.