Isaac: Cena, kterou si vyžádal úspěch Uberu

Nová kniha Mika Isaaca Super Pumped: The Battle For Uber je podle investora Bena Carlsona „jednou z nejlepších, jaké za hodně dlouhou dobu četl“. Přináší několik poučení a příběhů o tom, jak se Uber dostal tam, kde nyní je. Investor v první řadě poukazuje na to, jak nové technologie zvyšují rychlost, se kterou vznikají a rostou nové firmy. První myšlenka na systém dopravy, který používá Uber, totiž vznikla v roce 2008. Vznikla díky tomu, jak špatně fungovala doprava v Bay Area – snaha o zlepšení vytvořila společnost s hodnotou kolem 50 miliard dolarů.
 
Příběh ukazuje i na to, jaké velké množství rizikového kapitálu hledá někde uplatnění. „Uber rostl velmi rychle a zdá se, že nikdo proto nevěnoval pozornost bezuzdnému vyhazování peněz, jako například během jedné obrovské party v Las Vegas. Tam se během jednoho týdne utratilo 25 milionů dolarů, tedy více než dvakrát tolik, kolik byl počáteční vklad fondů rizikového kapitálu do firmy,“ píše na základě knihy Carlson.

„Představenstva a dozorčí rady jsou v Silicon Valley téměř bezvýznamné,“ zní další poučení z příběhu Uberu. Jeho šéf Kalanick měl například setkání s Timem Cookem z Applu, protože Apple Store byl pro Uber moc důležitý.“ Když byl Kalanick tázán, proč jeho firma souhlasila s investicí od Googlu a vzala jeho manažera do své rady, i když obě firmy investují do rozvoje samořídících aut, odpověděl: Rada je irelevantní. Lidi jsem do ní vybral já sám a oni dělají to, co jim řeknu. Carlson k tomu ale dodává, že podobné „ego bez hranic se nakonec vždy stane problémem“.

„Růst má své náklady,“ zní další poučení s tím, že „zatímco zakladatelé společností si užívají slávu, velká část stresu padá i na zaměstnance“. Kniha píše konkrétně o tom, že zaměstnanci Uberu museli pracovat do vyčerpání a očekávalo se od nich, že budou k dispozici po celých 24 hodin. Uber například nabízel společné večeře pro své zaměstnance, podobně jako řada jiných technologických firem. Konaly se ale ve čtvrt na devět večer, takže pokud se jich někdo chtěl zúčastnit, musel být do té doby v práci.

„Zaměstnanci Uberu byli v neustálém sprintu, pracovali i na cestě domů, ve strachu z konkurence i ze svého nadřízeného. Toto tempo vedlo k vyčerpání na všech úrovních firmy, někteří museli chodit k terapeutovi, aby se se stresem vypořádali,“ píše Carlson. Odměnou lidem bylo vytvoření úplně nové společnosti, ale „cena, kterou si to vyžádalo, byla vysoká“.

Uber se podle knihy často pohyboval v „šedém prostředí“, kde neplatila jasně definovaná pravidla, regulace a zákony. Podle knihy šel někdy do extrému a například špehoval a sledoval vládní zaměstnance. Projekt Greyball dokonce sloužil k identifikaci lidí, kteří by pro firmu mohli představovat hrozbu z hlediska regulace. Jeho jádrem byl počítačový program, který si nahráli do mobilního telefonu ve chvíli, kdy si stáhli aplikaci Uberu.

„Toxická kultura nakonec nevydrží a Kalanick musel z firmy odejít v roce 2017 poté, co na veřejnost vyšly informace o řadě jeho skandálů,“ připomíná investor. A dodává, že to opět ukazuje na pomýlenost nekritického uctívání lidí jako Steve Jobs, Elon Musk, Mark Zuckerberg či právě Travis Kalanick. Carlson nakonec v souvislosti s tím, jak složité podobné osobnosti jsou, připomíná Johna D. Rockefellera. Ten byl „ve svém podnikání bezohledný a toužil po světové dominanci“, ale také šlo o hluboce věřícího a štědrého člověka, který byl jedním z největších filantropů v historii. A nakonec investor píše, že Uber vytvořil velkou věc, ale pokud si má vsadit na konečného vítěze, bude jím Lyft.

Zdroj: Super Pumped: The Battle For Uber, The Wealth of Common Sence