Tenze ve světové ekonomice rostou, řešení je jednoduché

Současná zhoršující se situace v globální ekonomice je v podstatě dána tím, že na povrch vybublává mnoho dříve skrytých tenzí, skutečných i jen domnělých křivd a nerovnováh. To je samo o sobě těžké řešit, protože zatím se nezdá, že by byl brán ohled na zlaté pravidlo „kdo jsi bez viny“. A „řešení chaosem“ asi fungovat nebude.

Ekonomický výhled se ve velké části globálního hospodářství v posledních týdnech značně zhoršil. Podle řady ekonomů roste pravděpodobnost recese, dolů se posouvají střední scénáře očekávaného vývoje. V následující tabulce jsou například shrnuty projekce Danske Bank a jejich srovnání se současným konsenzem. Podle něj by světová ekonomika měla letos i v následujících dvou letech stále růst 3+ % tempem, podle DB by měla postupně zrychlovat na 3,3 % růst v roce 2021.

Ani konsenzus, ani banka nepředpokládají recesi v UK, Spojené státy by měly mířit k méně než 2 % růstu v roce 2021, eurozóna se bude potácet mírně nad 1 % růstem, Japonsko pod touto hranicí. Čína by se mohla držet na úrovni 6 %. V celku to vlastně i přes korekci očekávaných růstů nevypadá stále zase tak zle, ale směr změn není povzbudivý.



Za příčinu zhoršování výhledu je z valné části považována situace v oblasti mezinárodního obchodu. Či přesněji řečeno (i) snaha Spojených států napravit to, co jejich pan prezident nazývá křivdami působenými zbytkem světa na jejich zemi a (ii) následné „odvetné reakce“ a reakce na odvetné reakce. Nebude to poprvé, co zde napíšu, že situace tu není určitě černobílá. A nejlepší by bylo, kdyby si Spojené státy, Evropa, Čína popřípadě další zúčastnění před ukazováním prstem a házením kameny zametli před vlastním prahem a provedli nějakou tu sebereflexi. Pak by se všechny obchodní (a další) spory řešily mnohem jednodušeji. Nastalo by například následující:

Čína uznává, že doposud nakládala příliš volně s duševním vlastnictvím jiných zemí a oznamuje, že to hodlá od základu změnit. Spojené státy si uvědomují, že za jejich obchodní deficity nemohou jiní, ale zejména jejich občané, kteří příliš málo spoří a příliš mnoho utrácí. A podle toho nastaví svou politiku. Němci zase přestávají zbytku světa doporučovat, aby spořil a vyvážel jako oni. Protože si uvědomují, že pokud by se tak stalo, muselo by Německo začít více utrácet, méně spořit, více dovážet a méně vyvážet - nyní spoří díky tomu, že si zbytek světa od něj půjčuje na dovoz jeho zboží. A třeba jedna malá země uprostřed Evropy by si díky mohutné vlně sebereflexe nahrazující ukazování prstem konečně vyjasnila, za co si může ona sama. A kam chce kráčet, kam patřit a jakou roli tam chce hrát. To na globální dění moc velký význam nemá, ale je dobré to zmínit, abychom nepropadli oblíbenému pocitu ublížených, že nedokonalí jsou jen ti velcí a mocní.

Výše uvedené je v tuto chvíli spíše fikce, kterou se ale snažím poukázat na to, kde a jak hluboko jsou kořeny současných globálních sporů a tenzí – nejsou na materiální, ale na myšlenkové, dogmatické úrovni. Nechci se také přidat k dlouhé řadě zkázopravců, kteří neustále varují před další krizí. Naopak, již dlouhé roky tu poukazuji na to, že světová ekonomika a řada jejích částí na tom není zdaleka tak zle, jak nám mnozí neustále tvrdí. Jde spíše o úvahu, která ukazuje, jak blízko/daleko jsme nějakému skutečně pevnému řešení.

Albert Einstein se zmiňoval v tom smyslu, že žádný vážný problém nejde vyřešit na té úrovni, na které vznikl. Jinak řečeno, je třeba jít o úroveň výše (nebo o několik úrovní). V době, kdy světem létají „kameny“ vzájemného obviňování a útoků, je bezesporu dost vysokou úrovní ono „kdo jsi bez hříchu první hoď kamenem“. Takže závěr je vlastně velmi pozitivní: Řešení tu je a vlastně velmi jednoduché.

Pokojný nový týden.