Může obchodní válka přerůst v tu klasickou?
Rostoucí geopolitická nejistota v některých částech světa a stále větší sumy peněz vydávané na zbrojení mohou na první pohled vyvolávat pocit, že vojenský konflikt mezi velmocemi je v v delším výhledu neodvratný. Ve skutečnosti je to spíše naopak.
větové velmoci sice na moderní zbraně vynakládají stále více peněz, ale příklad konfliktu mezi Pákistánem a Indií ukazuje, že vyhrocení situace a skutečný válečný konflikt mezi zeměmi disponujícími nejsilnějšími zbraněmi v blízké budoucnosti nejspíše nehrozí. I přes opakovaně vyhrocenou situaci a pokusy Indie o odebrání zvláštního statusu státu Džammú a Kašmír se Pákistán vyjádřil, že nebude podněcovat konflikt, a snaží se spor vyřešit diplomatickou cestou.
Není to jediný případ, kdy navzdory tomu, že je vojenský faktor v mezinárodních vztazích stále důležitý, válka není pro mocnosti řešením konfliktu. Chyby, které mocnosti dělají v průběhu krizí a konfliktů, vedou k získávání zkušeností a zdrženlivosti, které je v prostředí současné nejistoty posilují. Hlavními silami v tomto procesu jsou rivalita mezi Ruskem a západem, rusko-čínské vztahy a strategická autonomie rostoucího počtu velmocí.
Rusko a západ
Jde o rivalitu v rámci ekonomických a integračních modelů na euroasijském kontinentu. Vzdáleně připomíná studenou válku, ve srovnání s ní je ale rozsah sil a aktiv mnohem menší. Problémem je konflikt na Ukrajině a několik nestabilních států na Balkáně, které jsou jako první na ráně v případě konfliktu mezi Ruskem a západem, nejde ale o vysloveně žhavé konflikty.
Země západní Evropy jsou často ve sporu s USA ohledně výdajů na zbrojení, spojenci Ruska ale také nejsou vždy bezvýhradní v přijímání politických rozhodnutí východní velmoci. Nejednoznačnost ohledně strategické autonomie západní Evropy ve vztahu k USA pak situaci dále znepřehledňuje. Evropa je dějištěm podivného konfliktu, kde nedochází k agresi, ale protivníci se neustále politicky provokují.
Čína a Rusko
Vztahy mezi Ruskem a Čínou vzhledem k jejich poloze a zaměření uzrávaly poměrně dlouho. Cílem Ruska je Evropa, protože tam žije většina jeho populace a vzniká v ní většina HDP země. Většina čínské populace a HDP je naopak soustředěna podél tichomořského pobřeží. Společným nepřítelem obou zemí jsou ale USA. Jejich současný vztah je i proto ze strategického hlediska blízký, nejde však o žádné formální vojenské spojenectví.
Sblížení obou zemí má pozitivní vliv na geopolitickou stabilitu v regionu, protože Čína a Rusko nesoupeří o politický vliv ve středoasijských zemích a v Mongolsku (na západě je to jiné, tam je předmětem sváru Ukrajina). Jakýkoli problém lze tedy řešit bez zásahu vnějších sil. Z ekonomického hlediska je zajímavé spojení mezi Eurasijskou hospodářskou unií a novou Hedvábnou stezkou (iniciativou One Belt, One Road), která by měla být hospodářským impulzem pro všechny země regionu.
Nové velmoci
Čína a Indie se stanou největšími ekonomikami světa do roku 2050 a totéž platí pro jejich armády. Velikost konvenčních vojenských sil Číny přitom dosáhne na úroveň USA ještě dříve. Stále větší roli, zejména v regionu Blízkého východu, budou hrát Írán a Turecko, již dnes jsou aktivní Izrael a Pákistán a nesmí se zapomínat na Egypt a Saúdskou Arábii.
Největší problém, který může hodně komplikovat budoucí vývoj, je nejasnost ohledně individuální orientace jednotlivých zemí. Jedním z příkladů komplikací je krize ve vztazích Ruska a Turecka z roku 2015. Neočekávané události velkého významu se mohou projevit i v oblastech, které se zdají nevýznamné.
"Účastníci těchto konfliktů nakonec vždy projeví zdravý rozum a nevnímají válku jako nástroj k urovnání sporů. Rostoucí počet vojenských krizí umožňuje jejich účastníkům pochopit, že globální mír je společnou hodnotou. Neexistuje žádný politický cíl, pro který by jej bylo možné obětovat," věří Andrej Sušencov, politolog a předseda moskevského think tanku Valdajský mezinárodní diskusní klub (jakkoli tento může chtít vykreslovat vztahy Ruska s ostatními zeměmi jako mírové a postoje Ruska jako veskrze obranné, jeho myšlenka není od věci).
Další článek: Pokud je Čína měnovým manipulátorem, kdo není?
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
13.11.2024 Jaké je hlavní využití ekonomického kalendáře?
13.11.2024 Pojištění elektromobilů kryje specifická rizika
12.11.2024 Motorola má nový hit Black Friday, svůj…
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
S návratem Donalda Trumpa zlato prudce klesá. Trhy zachvátila pozitivní nálada
Miroslav Novák, AKCENTA
Radoslav Jusko, Ronda Invest
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Starbucks v červených číslech: Přinese vize nového generálního ředitele oživení?
Mgr. Timur Barotov, BHS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Portfolio 60/40: Nadčasová strategie pro dlouhodobé investory
Ali Daylami, BITmarkets
Trump vs. Harris: komu majitelé kryptoměn coby voliči dají radši hlas?