Víkendář: Číňanům zachutnaly peníze, možná se jim zalíbí i svoboda

„V této chvíli se zdá, že vládní úřady v Hong Kongu ustoupily. Vláda v Číně na ně tlačí, aby schválily nový zákon o vyhoštění, proti němu ale probíhají masové protesty. A jeho schválení bylo nyní pozdrženo. Jinak řečeno, alespoň prozatím zvítězili lidé na ulici,“ tvrdí James P. Pinkerton, který působil jako poradce prezidentů Ronalda Reagana a George H. W. Bushe. Podle jeho názoru by schválení zákona bylo fakticky dalším krokem k integraci Hong Kongu a Číny. Hong Kong je sice součástí Číny od roku 1997, doposud si byl ale schopen udržet právní systém založený na britském systému, a „to se Pekingu samozřejmě nelíbí“.

Proti schválení zákona protestovaly asi dva miliony lidí, což odpovídá čtvrtině populace Hong Kongu. Jejich vítězství je ve skutečnosti „vítězstvím všech svobodomyslných lidí na světě“. Pinkerton ovšem dodává, že situace se může změnit každým okamžikem. „Čínská lidová republika by mohla poslat své tanky a jednotky a Hong Kong prostě zabrat. Nebo by mohla použít jemnější taktiku a třeba vypnout přívod vody či elektřiny. Možná bude ale vyčkávat, až se prezident setká se zástupci zemí G20 a pak teprve začne jednat. Koneckonců čínská vláda neváhala použít tvrdé kroky v jiných případech. Stále zatýká disidenty, křesťany a další, kteří se režimu nelíbí. Navíc se zdá, že roste útlak ve vzdálenějších koutech země, jakými je třeba Tibet,“ tvrdí Pinkerton.

Co by mohlo tvrdému postupu naopak bránit? Podle Pinkertona je čínská vláda „alespoň z taktického hlediska citlivá na názor mezinárodního společenství“. Jinak řečeno, „svět se dívá a z toho má Čína strach.“ K tomu se přidává i komerční hledisko. Zákon by se totiž týkal také cizinců, kteří by na jeho základě mohli být z Hong Kongu vyhoštěni do Číny. Takové možnosti „se zhrozili zástupci velkých bank, které mají v Hong Kongu své centrály pro celou Asii“. A to samé platí o řadě velkých výrobních firem.

Nikdo nechce žít v zemi, kde může být na ulici zatčen tajnou policií například na základě politických důvodů. Takovým místem je například Saúdská Arábie, a proto jde o zemi, „do které manažeři jezdí, ale nebudují tam své centrály.“ Stejně tak neexistuje velká ochota investovat kapitál tam, kde jej může „jednoduše zkonfiskovat nějaký diktátor“. Agentura Reuters již v této souvislosti informovala, že bohatí lidé už začali přesouvat svůj majetek z Hong Kongu do zahraničí.

Někteří libertariáni a neoliberálové se domnívají, že rostoucí bohatství Číny povede i ke zvyšování svobody jejích občanů. Pokud se čínská vláda rozhodne ve věci zmíněného zákona nejednat, může to být bráno jako důkaz správnosti této teorie. Pinkerton ovšem poukazuje na to, že bohatství Číňanů již značně vzrostlo, ale k nějaké významnější liberalizaci nedošlo. I když současná represe nemá samozřejmě takové rozměry jako doba padesátých a šedesátých let, kdy se „masově vraždilo“.

O „liberalizačním potenciálu kapitalismu“ hovořil v roce 2006 i Milton Friedman. Pro svobodu bylo podle něj důležité, aby lidé mohli sami něco vlastnit, starat se o to, být za to zodpovědní a mít možnost to prodat. Pinkerton tvrdí, že podobné úvahy jsou v poslední době vnímány jako příliš optimistické, ale současný vývoj v Hong Kongu jim přece jen může dávat za pravdu. Svou roli pak podle něj může hrát i současný obchodní konflikt s USA. Podle některých názorů totiž z obchodního hlediska „potřebuje Čína Spojené státy více, než ony ji“. Pokud by tak došlo k eskalaci sporů, bude tratit zejména Čína. A její vláda nechce nějakým agresivním krokem v Hong Kongu „ještě více rozkymácet již tak vratkou loďku“.

Zdroj: The American Conservative