Těžké vs. měkké komodity – co je pro ně charakteristické?

Do tzv. těžkých komodit patří nerostné suroviny. Těžké komodity investoři dále dělí dle využití na tzv. energetické komodity (ropa, zemní plyn apod.), cenné kovy (zlato, stříbro, platina) a průmyslové kovy (měď, nikl, zinek, hliník).

Měkkými komoditami jsou zemědělské produkty, tj. sójové boby, kukuřice, bavlna, káva, živý dobytek.

Měkké a těžké komodity (u těchto pak i jednotlivé podtypy) se od sebe liší zejména:

- závislostí na aktuální fázi ekonomického cyklu,

- rozšířením,

- předpokládanými zásobami,

- umístěním strategických zásob a tím pádem zemí, která silně ovlivňuje cenu těchto komodit.

Nejvíce závislé na ekonomickém cyklu jsou energetické těžké komodity, jejichž spotřeba a cena roste tak, jak zrychlují jednotlivé světové ekonomiky. Zatímco v době konjunktury ceny energetických těžkých komodit rostou, v době recese naopak silně klesají.

Typickým příkladem zde může být vývoj cen ropy před vypuknutím světové ekonomické recese, kdy v roce 2018 dosahovala cena 1 barelu ropy cca 160 USD, zatímco v lednu 2019 se stejný objem ropy obchodoval za 53 USD.

Vývoj ceny ropy v uplynulých 20 letech

Zdroj: https://www.macrotrends.net/1369/crude-oil-price-history-chart

Mezi regiony s nejvýznamnějším objemem zásob energetických surovin patří země blízkého východu a Rusko.

Pokud jde o cenné kovy, jejich cena roste v době, kdy na finančních trzích začne panovat nejistota. Cenné kovy platí za uchovatele hodnot a investoři se k nim obrací v době, kdy nevěří budoucímu vývoji na akciových trzích. I zde si lze vzít za příklad vývoj z doby před a po vypuknutí světové ekonomické recese. Zatímco v roce 2008 se jedna unce zlata obchodovala za cca 800 USD, v roce 2012 to bylo již cca 1 600 USD. Cenné kovy mají sice využití i v průmyslu (např. zlato se využívá v letectví, farmacii apod.), nicméně tyto komodity mají stále „hlavní úlohu“ být uchovatelem hodnot v nejistých dobách.

Země s největšími zásobami cenných kovů jsou Rusko, Spojené státy Americké, Kanada, Austrálie, Peru, Jihoafrická republika, Indonésie.

Průmyslové kovy nabízí potenciál rychlého růstu cen během ekonomické konjunktury, kdy roste poptávka po nich. Vývoj cen průmyslových kovů je podobný vývoji cen energetických těžkých komodit. Průmyslové kovy se, v porovnání s energetickými těžkými komoditami, stávají předmětem státních regulací a zároveň, jednotlivé státy v nich hrají méně strategickou roli.

Zároveň, zeměmi s největšími zásobami průmyslových kovů jsou Spojené státy Americké, Austrálie, Brazílie, Čína, Indie a řada afrických zemí (ty naopak zpravidla nemají tak velké zásoby energetických těžkých komodit).

Měkké komodity nehrají na světových finančních trzích druhotnou roli, mezi nejvíce obchodovanými komoditami vůbec (tj. těžké i měkké komodity) najdete i kávu, bavlnu, sójové boby, živý skot, pšenici. Zemědělské komodity jsou méně závislé na ekonomickém cyklu, jako takové mají kratší cykly než těžké komodity, jejich dostupnost totiž ovlivňují krátkodobé jevy, jako jsou např. sucho, přírodní katastrofy, neúroda / nedostatek způsobený škůdci apod. Mezi zemědělskými komoditami najdeme i základní potraviny, kdy poptávka po nich v době recese výrazně neklesá.

Stejně jako energetické těžké komodity, i měkké komodity jsou více více náchylné stát se předmětem regulace v době jejich nedostatku, viz příklady z nedávné doby:

- zákaz vývozu rýže z Bangladéše,

- zákaz dovozu vepřového z Kanady do Číny (v tuto chvíli se jedná o zákaz týkající se omezeného množství firem),

- zákaz vývozu pšenice z Ruska (rok 2010).