Výrobci antibiotik by potřebovali pilulku záchrany, bojují o přežití

Vlastnit v roce 1943 penicilin bylo v Americe skoro jako výhra v loterii. Tento „zázračný lék“ byl objeven už 15 let předtím, ale produkční kapacity byly omezené a většina z nich šla na válečné účely. To, co zbylo, se dávalo na příděl a jedna injekce stála minimálně 40 USD (asi 600 USD v dnešních cenách). Kolem roku 1949 bylo díky lepším výrobním metodám možné, aby cena klesla na 20 centů. Využití penicilinu se tak drasticky rozšířilo.

Antibiotika se stala základem moderní medicíny. A masivní objemy vyvážily nízké marže. Jenže to už teď neplatí. Objevit nová antibiotika je čím dál těžší, což znamená i vyšší náklady na vývoj. Zároveň roste povědomí o tom, že jejich nadužívání zrychluje vývoj bakteriální rezistence vůči těmto lékům. To vedlo k řízenému nasazování antibiotik, kdy se nejnovější antibiotika používají pouze na infekce neléčitelné těmi staršími. Tím pádem jsou jejich objemy velice neradostné. Pokles výnosů z antibiotik dotlačil velké farmaceutické firmy k tomu, aby je vyměnily za lukrativnější léčiva. Klinický výzkum na tomto poli tak provádí pouhé tři firmy – GlaxoSmithKline, Pfizer a Merck.

Tento pokles se snaží vyrovnat malé biotechnologické firmy. V posledních deseti letech, kdy svět začal panikařit ohledně nárůstu rezistence vůči antibiotikům, poskytovaly vlády a charity prostředky na financování v raných fází. Ale stejně jako velké farmaceutické firmy i biotechnologické start-upy bojovaly s tím, aby vydělaly peníze z antibiotik. Jedna taková – Achaogen - zažádala o bankrot 15. dubna. Plazomicin, nové antibiotikum, které začala v roce 2018 prodávat, za prvních 8 měsíců sotva prodalo pár dávek. Melinta, další strat-up na antibiotika, je v restrukturalizaci. Valuace podobných firem klesly v některých případech až pod jejich likvidační hodnotu.

Zánik Achaogenu se svaluje na konkrétní podmínky na trhu antibiotik, spíš než na špatná podnikatelská rozhodnutí jejích manažerů. Nízký počet případů, které jsou k potenciální léčbě novými antibiotiky vhodné, ztěžuje možnost dosáhnout dostatečného počtu pacientů pro klinické testy. Jako je tomu například u enterobakterií rezistentních na karbapenemy, na které se zaměril právě Achaogen. Tyto bakterie zabijí polovinu těch, kterým se dostanou do krevního řečiště. Jenže enterobakterie způsobují v amerických nemocnicích pouze malý zlomek bakteriálních infekcí.

Firmy to řeší tak, že si nechávají svá nová antibiotika schválit na běžnější neduhy léčitelné již existujícími léky, jako jsou infekce močového ústrojí. Zároveň publikují výsledky malých pozorovacích pokusů nových léků, které vykazují dobré míry uzdravení nemocničních pacientů infikovaných enterobakteriemi. A vsázejí na to, že jim doktoři předepíší léky, které nemají na etiketě uvedeno, že jsou i na enterobakterie. V případě Achaogenu jedna malá studie prokázala, že plazomicin byl skutečně šetrnější a efektivnější vůči enterobakteriím než colistin, což je vysoce toxické antibiotikum poslední záchrany z 50. let minulého století. Nicméně plazomicin z využití colistinu neukousl ani trochu. A antibiotikum na enterobakterie od Melinty, které je na trhu déle jak rok, se také neprodává dobře.

To může být i tím, že o nové léčbě se dozví málo doktorů. Firmy, které je prodávají, nemají na marketing takové dolary, kterými velké farmaceutické firmy zasypávají nové léky, řekl Alan Carr, analytik u newyorského správce aktiv Needham. Nová antibiotika potřebují čas, aby se dostala do klinických směrnic jako do těch z Americké společnosti pro infekční nemoci, které se aktualizují nepravidelně.

Mezitím se americké nemocnice novým antibiotikům vyhýbají, aby pak nemusely platit za přemrštěný účet, který se může vyšplhat až na několik tisíc dolarů za pacienta. Federální programy typu Medicare, který poskytuje zdravotní péči pro starší osoby, často za antibiotika nemocnicím platí jako součást balíčku plateb za hospitalizaci, ne jako náhradu za konkrétní léčbu, jako je tomu u rakoviny. Aleks Engel z jiného správce aktiv Novo Holdings se o tomto modelu vyjadřuje jako o trvalém trnu v patě investorů do antibiotik.

Antibiotika, která v prvních letech klesnou na dno, se nakonec mohou stát zisková, poznamenal Bibhash Mukhopadhyay z venture kapitálové firmy New Enterprise Associates. Dokud testy nezjistí, že infekci způsobuje nějaká konkrétní bakterie (což může trvat několik dnů), zkouší doktoři několik antibiotik, která většinou fungují na pravděpodobné mikrobiální příčiny. Pokud například prvoplánová antibiotika, která fungují na většinu příčin zápalu plic způsobeného bakteriemi v dýchacích cestách, přestanou účinkovat, začnou se bleskově prodávat antibiotika z další linie.

Mnoho investorů není ochotno čekat tak dlouho. Tím, že na trhu chybí jiné produkty, na kterých by se dalo vydělat, zápasí firmy jako Achaogen s tím, aby získaly dostatečný kapitál na pokrytí svých nákladů. Vyšší ceny by mohly pomoci, ale v Americe se vede debata o tom, jak náklady na léky snížit, ne jak je zvyšovat. I kdyby se za nová antibiotika platilo zvlášť, mnozí investoři se domnívají, že pacientů pro léky typu plazomicin je příliš málo na to, aby byly krátkodobě komerčně únosné.

Bude chtít vynalézavost, aby byly pro tyto firmy ziskové. Tento týden rokovala komise OSN o udělení velké sumy hotovosti firmám, které tyto léky vytváří, anebo udělení předplatného, které by zaručilo fixní výnosy bez ohledu na využití těchto léků. To by alespoň vzhledem k X Prize a Netflixu bylo něco, co už investoři do venture kapitálu znají.

Zdroj: The Economist