Počítejte s tím, že prostě zkrachují

Státní bankroty jsou „vděčným“ tématem novinářům. V okamžiku, kdy se potíže se splácením dluhu některé ze zemí, ke kterým máme z nějakého důvodu „blízko“, začínají objevovat v novinových titulcích, zaručeně roste čtenost a příjmy z reklam. Nejeden finanční bonus byl vyplacen za články „démonizující“ potíže Řecka, Irska, Estonska, Islandu apod. Mezi odborníky na finance však není státní bankrot nijak „senzačním“ tématem, statisticky vzato, v moderní historii „krachuje“ 1 země za 2-3 roky, namátkou příklady z uplynulých 15 let:

- Barbados (2018)

- Venezuela (2017)

- Ukrajina (2016)

- Řecko (2015)

- Argentina (2014)

- Pobřeží slonoviny (2011)

- Ekvádor (2008)

- Zimbabwe (2006)

- Dominikánská republika (2005)

- Kamerun (2004)

- Nigérie (2004)

- Grenada (2004)

Na „hraně“ se v daném období pohybovaly např. Irsko, Island, Portugalsko, Španělsko, jež se bankrotu vyhnuly jen díky masivním finančním stimulům z dílny Evropské centrální banky.

Krachují malí i velcí, bohatí i chudí

Bankroty se nevyhýbají velkým zemím (Argentina, Brazílie, Rusko, Nigérie, Mexiko, Turecko, Indie apod.) ani vyspělým zemím (Řecko, Německo, Japonsko, Rakousko). Ztráta schopnosti státu dostát svým závazkům je prostě něco, s čím musí investoři i občané počítat.

Investoři mohou přijít o velkou část svých investic a nemusí se nutně jednat jen o „boháče“ skupující státní dluh, ale také klienty penzijních fondů, pojišťoven či drobné střadatele v bankách.

Občanům nejenže hrozí, že přijdou o část svých úspor, ale také musí počítat s tím, že schopnost státu zajišťovat zdravotní péči, službu policistů apod., není neomezená.

Předpovídání státního bankrotu jako věštění z křišťálové koule

Státní bankrot je velmi obtížné predikovat, na jednu stranu mohou zkrachovat země s velmi nízkým zadlužením (např. Venezuela se státním dluhem cca 25 % HDP, Španělsko se ocitlo nad propastí při výši dluhu cca 50 %), na druhou stranu, některým zemím může dlouho „procházet“ zadlužení přesahující 100 % HDP (Japonsko 223 %, Itálie 131 %, Singapur 114 %, Belgie 104 %).

Stejně tak, státní bankroty přichází jak dobách konjunktury světové ekonomiky, která šíří mezi investory optimismus, tak v dobách ekonomického poklesu, kdy investoři logicky mají menší důvěru ve schopnosti států dostát svým závazkům.