Patrik Bátěk: Jsem na svůj produkt hrdý

Patrik byl dobrý kuchař, který měl především velkou žízeň. Proto si doma připravoval různé bylinkové sirupy, aby ji zahnal. Jednou ho napadlo nabídnout svůj sirup v restauraci, kde brigádně vařil. A slavil úspěch. Od té chvíle měl jasno, že chce podnikat.

Vaření vás už asi nebavilo, že jste tak snadno změnil obor?

Spíš jsem nikdy nebyl zaměstnanecký typ. Zaměstnanec se nemůže projevit naplno podle svých představ. Rozhodně ne v kuchyni. Touha vybudovat si značku a založit firmu ve mně pořád rostla. Žena byla sice zrovna těhotná, neměli jsme peníze, ale já ten krok udělat musel.

Jak se vám začínalo s nulou?

S minusem. Půjčil jsem si od rodiny. V bance by mi nedali ani korunu. Měli jsme tehdy dluh 80 000 Kč. Byly to pro mě obrovské peníze.

Musel jste rodinu přesvědčovat, aby vám tehdy půjčili?

Udělali to s vědomím, že o peníze můžou přijít. Vyhráli jsme ale s naším podnikatelským plánem olomouckou soutěž Podnikavá hlava. To nám dodávalo odvahu.

Nakolik byl tento plán pouhým věštěním?

Realita byla hodně jiná. Ale pokud bych ten plán neměl, tak do podnikání nejdu. Díky němu jsem si uvědomil hodně zásadních věcí. Co bude předmětem mého podnikání, kde a jak chceme náš produkt dělat, jaké jsou nezbytné náklady, komu budeme produkt nabízet, jakým způsobem a za jakou cenu.

Takový podnikatelský domácí úkol.

Vnímám to jako startovní čáru. Všem vřele doporučuji.

Co v tom plánu konkrétně bylo?

Především jsem si vyspecifikoval produkt. Kolik ho vůbec musím vyrobit, abych mohl v podnikání pokračovat. Sirupy spadají do gastronomie, takže jsem musel také dobře nastudovat legislativu. V neposlední řadě jsem si dělal i menší průzkum trhu, jestli bude o takový sirup vůbec zájem.

Takže jste chodil po Olomouci s kanystrem a dával lidem ochutnat?

I to byla jedna z cest. Dával jsem ochutnat především hospodským, kamarádům a jejich známým. Zajímalo mě, jestli jim sirup chutná, a hlavně jestli by byli ochotní za něj zaplatit. Samozřejmě to nebyl zcela objektivní průzkum.

Měl jste tedy plán, jaké množství musíte vyrobit. Kolik z toho se vám podařilo prodat?

Musel jsem honem vyrobit ještě víc! Od začátku jsem svému produktu věřil. Jeden šéfkuchař mě naučil věřit vlastní chuti. Když se řídím podle ní, pak dokážu vyrobit i kvalitní produkt. Vedle toho také stále pracujeme na inovacích technologických postupů, abychom dovedli z bylinek získat co nejvíce výživových hodnot.

Já zkrátka věděl, že to bude pecka. A před sedmi lety takový produkt na našem trhu ještě nebyl.

Velmi úspěšný začátek! Kdy tedy přišly nějaké komplikace?

Každou chvíli řeším menší i vážnější problémy. Buď nesedí cash flow, nebo je problém s výrobou. Poměrně těžké bylo také přestěhovat celou firmu, když jsme museli jít do větších prostor. Ale nikdy jsem nešel za hranu, abych neměl na výplaty nebo faktury. Mám červenou linii, za kterou se nikdy nepustím. Abych mohl v nejhorším všem zaplatit a eventuálně firmu zavřít.

Jak je dnes po sedmi letech fungování vaše firma velká?

Náš roční obrat se pohybuje v řádech několika milionů. Jinak to ani nešlo. Jsme výrobní podnik. Takže abychom měli vybavenou provozovnu, dokázali plnit legislativní požadavky a nebýt přitom ztrátoví, museli jsme vyrůst alespoň do této velikosti.

A za dalších sedm let plánujete obrat třeba padesát milionů?

Asi ne. Už chceme růst pomaleji. Šlapal jsem do toho na úkor všeho možného. A takhle už to nechci. Jestli firmu za tu dobu zdvojnásobíme, tak i to bude hodně.

Svému produktu věříte. Proč nechcete zakládat další provozovny a expandovat třeba do zahraničí?

Už prodáváme i na Slovensku a v Polsku. Ty výrobny stojí za úvahu, ale dneska je to jen hudba budoucnosti. Nemám v tom jasno. Navíc mám zkušenost, kolik si to podnikání ze mě vzalo. A byla moje chyba, že jsem to připustil. V tuto chvíli tedy ani nechci mít takové sny.

Co si z vás podnikání vzalo?

Začal bych tím, co mi dalo. Žena mi nedávno poskytla feed back, jak jsem se prý strašně změnil od doby, co jsme se poznali. Jak jsem mentálně někde jinde. A sám to na sobě pozoruji. Uschopnil jsem se zvládat hodně věcí, organizovat výrobu a celý podnik.

Ptal jste se, co mi podnikání vzalo. Především volný čas a také zdraví. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem býval v práci i 16 hodin denně. Dneska jsem vstával ve tři, protože jsem už nemohl spát.

 

Je vám 32 let. Kam to může až zajít?

Měním priority. Ty začátky nešlo jinak zvládnout. Dneska už spoustu věcí deleguji a už jen kontroluji výsledky. Snažím se být o víkendech s rodinou a nepřemýšlet, co bychom mohli dělat ještě jinak, kde vzít suroviny. Nečíst v neděli e-maily, protože je to špatně.

V čem je to špatně? Váš zákazník už není váš pán?

Ale vždyť se nic nestane, když odpovím druhý den! To já jsem nedočkavý a pořád mě něco žene.

Dovedete tedy trávit čas s rodinou naplno bez podnikání?

Jasně, že nedovedu. Pořád se o to ale snažím.

Na to vám dává manželka také nějaký feed back?

V době volna rozhodně netahám pracovní problémy domů. Začínali jsme podnikat společně. Jenže jsme zjistili, že se bavíme jen o práci a jinak mlčíme. Tak jsme to oddělili. Vztahu to neprospívalo. Teď se naštěstí bavíme o jiných věcech.

Manželka povídá a vy mlčíte?

Tak nějak. (smích) Jsme si vzácnější, když se nevidíme pořád v práci. Jsme tedy o to víc rádi spolu.

Inovujete výrobní postupy. Objevujete i zcela nové technologie?

Snažíme se vyvíjet výrobu tak, abychom při ní z bylinek ztratili co nejméně hodnotných látek, silic a minerálů. Trh si také žádá stále nějaké novinky a lepší zážitky.

Máte hranice, za které byste nešli?

Kde vím, že to dál už posunout nejde, tak se o víc nesnažím. Květ bezu třeba zpracováváme v takové kvalitě, že se současnými technologiemi to už lépe nejde. Vylepšujeme ale jiné. Zákazník to sice nepozná, protože chuť si člověk dovede zapamatovat maximálně tři měsíce. A ten rozdíl nebývá zase tak veliký.

Proč to tedy děláte?

Baví mě to. A nechci dělat průměrné produkty.

Jenže to nikdo ani nepozná…

Filozofií naší firmy je, že chceme být na náš produkt hrdí. Protože ho děláme nejlíp, jak dokážeme. Jinak bych se na to vykašlal. Když proto vyděláme nějaké peníze, tak spíš koupím novou mašinu do výroby, než abychom se třeba přestěhovali do rodinného domu nebo si koupili parádní auto.

A vaše manželka má z toho také radost?

Jasně! Mám skvělou a skromnou ženu. V tom jsme zajedno.

Jsou ty nové postupy finančně náročné?

Stojí to čas. Samotná výroba se už neprodražuje. To, co roste, je cena bylinek. Zhoršuje to sucho. A my hledáme spíše v ekologickém zemědělství.

Nehrozí vám, že z bylinkového sirupu se stane časem luxusní zboží?

Nechci, abychom dělali jen nápoje pro bohaté. Snažíme se hledat smysluplné úspory jinde. Investovali jsme třeba do technologie na čištění našich zařízení, při které můžete používat až několikrát stále stejnou vodu. To nám například ušetří obrovské množství vody, kterou nemusíme platit. A navíc mám dobrý pocit, že nezatěžujeme životní prostředí.

Co uděláte, pokud i tak nebude možné ustát tlak na cenu?

Změnil bych produkt, ne cílového zákazníka.

A co si zajistit výrobu pěstováním vlastních bylinek? Je to levnější.

Z části máme vlastní bylinky. Ale nechci si je všechny pěstovat sám. Zkoušel jsem to. Díky tomu vím, že to nedokážu tak dobře jako náš dodavatel. A když vidím, s jakou péčí ty rostlinky pěstuje a v jaké kvalitě nám bylinky dodává, tak mu za to rád zaplatím. Nemám důvod se v tomto osamostatňovat.

 

Zdroj: Marek Chvátal, pořadatel konference MILCON