Damodaran: Buffettovy chyby a poučení jménem Kraft-Heinz

Profesor financí Aswath Damodaran z New York University je považován za předního odborníka v oblasti valuací firem a investic. Na svém blogu se nyní věnuje případu společnosti Kraft-Heinz, která na konci února „šokovala investory několika špatnými zprávami“. Mezi ně patří špatné provozní výsledky, problémy v účetnictví a snížení dividendy o 40 %. Podobných případů najdeme podle Damodarana řadu, ale tento je výjimečný v tom, že významný podíl ve společnosti drží Buffettova Berkshire Hathaway a brazilská private equity společnost 3G Capital, která ve svých firmách „efektivně a nekompromisně snižuje náklady“.

Jaké poučení plyne z dosavadního příběhu jménem Kraft-Heinz? Podle Damodarana v první řadě ukazuje, že všichni jsme jen lidé a tudíž děláme chyby. Platí to i o Warrenovi Buffetovi a vedení 3G. Buffett přitom o svých chybách hovoří otevřeně a je si vědom i svých omezení. Mezi ně podle profesora patří to, že není ochoten investovat do společností, kterým plně nerozumí. S tím, jak stárne a ekonomika se mění, to totiž znamená, že takových podniků je stále více. A i když je obvykle schopen velmi dobře posoudit charakter lidí, případy jako Wells Fargo, Coca Cola a Kraft-Heinz ukazují, že ani v této oblasti není dokonalý. Problém tak v konečném důsledku není na straně Buffetta, ale u investorů, analytiků a novinářů, kteří z něj dělají poloboha a kritizují automaticky každého, kdo zastává jiný názor.

Kauza Kraft-Heinz také investorům připomíná, že „akcie nejsou dluhopisy“. Damodaran píše, že v posledních letech se v USA zvýšil počet firem, které namísto dividend preferují odkupy. Ovšem stále tu je velká skupina investorů, kteří mají v oblibě dividendové tituly, a atraktivita akcií společnosti Kraft-Heinz spočívala i ve vysokém dividendovém výnosu, který převyšoval výnos obligací vládních či bezpečných korporátních dluhopisů. Investoři mohou v takových případech tvrdit, že nákupem podobných akcií v podstatě získávají dluhopis, jehož cena navíc v čase roste.

Damodaran poukazuje na skutečnost, že dividendy jsou obvykle mnohem méně proměnlivé než odkupy. Nicméně je iluzí je považovat za něco, co firmy musí vyplácet povinně. Dividendová strategie se tak mění ve strategii pomýlenou ve chvíli, kdy investoři zapomenou na riziko snížení či úplného vyplácení dividend. Tedy že akcie nejsou dluhopisy. A důležité je mít na paměti i to, že pokud je dividendový výnos hodně vysoký, jde často o dobrou známku toho, že dividendy v současné výši udržitelné nejsou.

Třetí poučení podle Damodarana ukazuje, že silná značka má velkou schopnost přežít, ale nic netrvá věčně. Konvenční hodnotové investování stojí podle profesora na premise, že technologie, efektivita a nové produkty mohou generovat hodnotu a skutečnou dlouhodobou konkurenční výhodou je právě silná značka. Na tom je hodně pravdy, ale i její efekt může slábnout s tím, jak se mění preference spotřebitelů a globální trhy. Kraft-Heinz je na tom v tomto ohledu podobně jako třeba Coca Cola a McDonalds, jejichž kouzlo také postupně vyprchává. „Tyto společnosti stárnou a žádné finanční inženýrství nebo strategické změny z nich mladíky nikdy neudělají,“ píše Damodaran.

V neposlední řadě je pak dobré nepřeceňovat přínosy plynoucí ze snižování nákladů. Řada fúzí, akvizic a podobných transakcí je postavena téměř výhradně na tom, že přinesou snížení nákladů. U málo efektivních firem jde o správnou strategii. Jenže snižování nákladů nakonec vždy narazí na své limity a právě Kraft-Heinz nyní ukazuje, že podstata jeho problémů už nemá s touto oblastí co do činění. Firma čelí hlavně úpadku zájmu o její výrobky a další snižování nákladů je špatný recept.

„Pokud jste drželi akcie Kraft-Heinz předtím, než byly zveřejněny ony špatné zprávy, (já jsem je naštěstí nedržel), nyní již jejich prodejem nic nezískáte. Škoda už vznikla a cena akcie je nyní blízko její férové hodnoty,“ píše Damodaran s tím, že ta se podle jeho výpočtů z konce února pohybuje kolem 35 dolarů. A dodává: „Pokud tyto akcie nyní nevlastníte, dobrou investicí by byly v případě, že by jejich cena ještě poklesla. Já sám bych nakupoval tehdy, kdyby se dostala pod 30 dolarů. Pak bych se stal akcionářem firmy bez ohledu na to, že její budoucnost není moc slibná. Jestliže cena pod tuto úroveň neklesne, jsou tu jiné ryby na výlov.“

Zdroj: Blog Aswatha Damodarana