Co by vůbec mělo patřit do HDP?

Simon Kuznets získal v roce 1971 Nobelovu cenu za ekonomii a jak na stránkách The Conversable Economist připomíná ekonom Tim Taylor, je povětšinou znám díky své práci na měření hrubého domácího produktu. Podle Taylora se tak zabýval i tím, zda mají být výdaje na armádu zahrnuty v HDP či nikoliv. Proti jejich počítání do produktu totiž hovoří fakt, že „nejsou ničí spotřebou a mělo by se na ně nahlížet jako na mezičlánek, který podporuje výrobu a spotřebu“.

Hugh Rockoff v novém vydání Journal of Economic Perspectives popisuje, že Kuznets nejprve použil jako protiargument přirovnání se soukromým sektorem a jeho výdaji v oblasti bezpečnosti: Pokud například velké korporace platí za ostrahu svých objektů a tato činnost se započítává do hrubého domácího produktu, je logické, že podobně se nakládá s prací městské policie. A jestliže tak pohlížíme na městskou policii, proč se stejně nedívat na „mezinárodní policii, tedy na ozbrojené síly daného národa“?

V roce 1945 ale Kuznets svůj postoj pozměnil a tvrdil, že výdaje na armádu by měly být do produktu započítány během válečného období, ale ne v době míru. Pak totiž skutečně představují jen mezislužbu, která zajišťuje výrobu zboží pro spotřebitele. Někteří ekonomové s tímto postojem nesouhlasili, ale jiní považovali myšlenku na „mírový národní příjem“ za atraktivní. Rockoff se každopádně domnívá, že dnes by převládaly argumenty proti ní a možná nejpádnějším je studená válka.

Kuznets tvrdil, že nikdo nepožaduje, aby bylo používáno pouze jedno měřítko příjmů a produktu, naopak prosazoval větší množství, kdy každé mělo sloužit specifickému účelu. Taylor k tomu dodává, že jemu samotnému připadá nejrozumnější přístup, ve kterém se výdaje na armádu berou stejně jako výdaje na bezpečnost soukromého sektoru či městské policie. K tomu připomíná, že HDP v sobě zahrnuje i výdaje, jako je výroba zámků, elektronických bezpečnostních systémů a dalších výrobků a aktivit, „u nichž bychom byli nejradši, kdybychom je vůbec nepotřebovali“.

V konečném důsledku bychom podobně jako o výdajích na armádu mohli uvažovat například o výdajích na čištění ropných skvrn, u kterých bychom také byli rádi, kdyby vůbec nevznikly. A „také by bylo lepší, kdyby lidé více cvičili a jedli zdravěji, tudíž bychom mohli snížit výdaje na zdravotní péči“, píše Taylor. A uzavírá: „Domnívám se, že ekonomové jsou si dobře vědomi nedostatků HDP, a to pravděpodobně více než jeho kritici. Ale zároveň poukazují na to, že lidé v zemích s vyšším produktem se obecně mají lépe.“

Zdroj: The Conversable economist