Až přijde útlum...

Globální ekonomika čelí podle Mezinárodního měnového fondu několika výzvám, mezi které patří technologické změny, globalizace a stále citelné dopady krize z let 2008–2009. K tomu se přidává menší důvěra v tradiční instituce, které v minulosti přinesly vysoký ekonomický růst a prosperitu. Výsledkem je „hrozba fragmentace mezinárodního řádu, na kterém stála celá globální ekonomika“.
 
Fragmentace se podle MMF již projevuje rostoucími tenzemi v mezinárodním obchodu, spory v některých mezinárodních organizacích a klesající ochotou společně řešit některé vážné problémy naší doby. Mezi ně patří zejména změny klimatu, kybernetický zločin a vlna uprchlíků. „Pokud k něčemu takovému dochází v době slušného ekonomického růstu a relativní finanční stability, co by mohlo přijít, až nastane útlum?“

Fond tvrdí, že podle historie už je ekonomický útlum „na horizontu“ a jsou zřejmé známky zpomalování globálního růstu. Je proto třeba se již nyní připravovat na „nečekané události“. Obranou proti nim má být správná politika během krizí, režimy regulace a dostatečná „finanční síla“. Na straně monetární politiky přitom panuje intenzivní diskuse o tom, jak by měly centrální banky reagovat na vážnější propad hospodářství. Například v USA během recesí klesaly sazby v průměru o 500 bazických bodů a k tomu byla „intenzivně využívána rozvaha centrální banky“. Dnes ale sazby leží příliš nízko na to, aby mohly klesnout v podobném rozsahu, a „některé nástroje monetární politiky nemusí být k dispozici“.

Podle některých názorů se řešení nalézá v nekonvenční monetární politice, ale MMF připomíná, že její efektivita je předmětem velké nejistoty. Potřebnou obranu před ekonomickým útlumem by pak měla představovat i politika fiskální. Jenže veřejné zadlužení v mnoha vyspělých zemích roste, a to zejména v USA kvůli zvýšení vládních výdajů a snížení daňové zátěže. Ekonomický útlum ovšem může zvýšit fiskální multiplikátory a to by posílilo potenciál fiskální expanze i v zemích s vyšším dluhem. Celkově se však nedá čekat, že by vlády měly podobný fiskální prostor jako před deseti lety, a expanzi bude těžké prosadit i politicky.

Po poslední finanční krizi „se rozšířil názor, že bankéři byli zachráněni na úkor běžných pracujících lidí“. Je tak možné, že další recese či krize by vyvolaly tlak na to, aby vlády pomohly i menším firmám. Ovšem ty pravděpodobně nebudou mít potřebný prostor pro takovou pomoc. Na druhou stranu by jejich neochota pomoci v širším měřítku mohla ještě zvýšit již tak znatelné tenze v politice a ve společnosti, míní MMF. A podobně omezené jsou i zdroje, které mohou být věnovány na pomoc bankovnímu systému.

Je tedy zřejmé, že celkově máme k dispozici méně zdrojů pro boj s útlumem a proto bychom měli být podle MMF o to opatrnější, věnovat se zranitelným místům ekonomiky a snažit se udržet růst. Významnou roli by v tom měla hrát mezinárodní spolupráce a koordinace, i když trend je někdy opačný. Nedůvěru v mezinárodní organizace a současný systém pak musíme podle MMF eliminovat tím, že „ekonomické přínosy globalizace a nových technologií budou sdílet širší vrstvy společnosti“.

Zdroj: MMF