Masakr na náměstí Nebeského klidu, stanné právo ve Lhase... Čínu letos čeká řada výbušných výročí

Před třiceti lety se nad Čínou „začala kupit politická mračna“. Jak připomíná The Economist, „ve stranickém vedení se začaly objevovat trpké rozpory ohledně hloubky a tempa dalších ekonomických reforem“. Někteří komunisté se chtěli nechat inspirovat Gorbačovem a odvážili se dokonce tvrdit, že jejich země by se měla více otevřít radikálnějším reformám. Tyto události nejsou jediné, jejichž výročí si bude Čína příští rok připomínat, a v nejednom případě může tato vzpomínka vyvolávat značné tenze.

Čína dokázala po roce 1989 růst vysokým tempem, komunistická strana drží moc pevně v rukou, ale i tak The Economist tvrdí, že v roce 2019 budou bezpečnostní složky státu v pohotovosti. Cenzoři budou usilovně pracovat 24 hodin denně, aby zabránili nepovoleným připomínkám výročí. Nebudou to mít lehké, protože jejich seznam bude v roce končícím devítkou dlouhý. Na jeho vrcholu stojí krvavé potlačení prodemokratických protestů z roku 1989.

Některá výročí připomíná sama strana, takže pro její cenzory bude o to těžší vyfiltrovat to, co se jí nehodí a co by chtěla utajit. The Economist v této souvislosti zmiňuje například výročí čtvrtého května, kdy se bude oslavovat sté výročí založení komunistické strany studentským hnutím. Jenže v roce 1989 byly právě oslavy sedmdesátého výročí inspirací pro protesty na náměstí Nebeského klidu. Demonstranti tehdy prohlašovali, že oni a ne strana jsou pravými následovníky reforem a hnutí, které začaly už v roce 1919. The Economist píše, že dnes žádné známky podobných protestů nenajdeme, ale „čínská vláda ví, jak je nálada ve společnosti někdy vrtkavá“. I v roce 1988 si disidenti stěžovali, že mladí lidé se zajímají jen o hry a politika jde mimo ně. A hrubě se mýlili.

V říjnu si zase bude Čína připomínat sedmdesáté výročí založení lidové republiky. I při této příležitosti může dojít k rozporu mezi tím, jak chce tuto událost interpretovat strana a jak ji vnímají lidé. V roce 1989 zaznívaly hlasy, které tvrdily, že „naivní upřímnost lidí na začátku vlády komunistické strany v roce 1949 byla zrazena“. Dnes takto přemýšlí jen málokdo a „mnozí vyjadřují hrdost nad mezinárodním vlivem jejich země“. Velká radost ale pravděpodobně nebude panovat třeba v regionech s výraznými etnickými menšinami. The Economist připomíná, že v březnu tomu bude 30 let, co bylo v tibetské Lhase vyhlášeno stanné právo poté, co tam proběhly nepokoje při příležitosti výročí vynuceného útěku Dalajlámy do Indie.

Cenzoři tak budou mít v Číně letos napilno, protože komunistická vláda nejeví nejmenší známky uvolnění pevného sevření společnosti. Disidenti často využívali patriotismu jako základu pro protesty proti současnému systému a v letošním roce k tomu bude kvůli řadě výročí příležitostí dost. Strana tak bude ve střehu.

Zdroj: The Economist