Perly týdne: Jak si vyrobit recesi, vytvářet alternativní realitu a u nás dotovat cizí špiony

Stanou se horší věci: Reuters tento týden informuje o tom, že švýcarští zaměstnanci pojišťovny AXA dostali v prosinci svůj měsíční plat omylem dvakrát. Z tohoto dárku pod stromeček se ale prý radovali jen krátce, protože AXA je rychle informovala, že druhý plat si nebudou moci ponechat. Omyl se týkal 4 300 zaměstnanců a Reuters tvrdí, že průměrný plat ve Švýcarsku dosahuje 85 000 franků ročně. Chyba by tak pojišťovnu teoreticky stála více než 30 milionů franků. Její tiskový mluvčí celou událost komentoval s tím, že se stanou horší věci.

Alternativní realita Spiegelu: Der Spiegel přináší tento týden reportáž z amerického města Fergus Falls. Zajímavé na něm má být, že o něm psal dříve uznávaný novinář Spiegelu Claas Relotius, který si ovšem podle všeho rád vymýšlel a nejen v tomto případě. Dva obyvatelé města si dali tu práci a spočítali, že v jeho článku o Fergus Falls o 7 300 slovech „měl správně jen celkovou populaci a průměrnou roční teplotu, zbytek je fikce, někdy velmi mizerná“.

Spiegel tak nyní například píše o tom, jak jeho zaměstnanec popisoval město jako místo položené hluboko v lesích, zatímco ve skutečnosti jde o prérii, kde roste jen pár stromů. Na radnici nesedí pistolník, který nosí za pasem Berettu, nikdy neměl žádnou přítelkyni a jeho oblíbenci jsou francouzští filozofové osmnáctého století, jak tvrdil novinář. Lidé ve městě také nejsou posedlí filmem Americký sniper, což mělo podle Relotiuse dokazovat, že jde o komunitu sužovanou strachem z imigrantů.

Údajná majitelka restaurace Maria Rodriguez netrpí vážkou chorobou a ve skutečnosti v restauraci jen pracuje. Ve městě se také nekoná žádná velkolepá „Western Party“, kde jsou všichni oblečeni jako kovbojové a lidé tu nestřílí vlky pro zábavu, protože tu téměř žádní nejsou. Seznam tím zdaleka nekončí a Der Spiegel na jeho konci píše, že obyvatelům Fergus Falls se nyní může už jen omluvit.

Příliš hovorů o recesi: Známý investor a tržní komentátor Mohamed El-Erian v rozhovoru pro CNBC uvedl, že je překvapen, jak moc se nyní hovoří o recesi. To by podle něj samo o sobě mohlo recesi přivolat. Jinak by na to, aby se Spojené státy dostaly do recese, musel zbytek světa „výrazně zpomalit“. Podle posledních dat americká ekonomika ve třetím čtvrtletí rostla o 3,4 % a ekonomové očekávají, že ve čtvrtém čtvrtletí přijde zpomalení a růst se bude pohybovat kolem 2,5 %. Celkově by si ale celoroční tempo růstu mělo i tak dosáhnout nejlepších úrovní od roku 2005.

„Je dost těžké mít recesi, když je na tom dobře trh práce, rostou mzdy, rostou investice, i vládní výdaje“, míní El-Erian, který nyní působí jako hlavní ekonomický poradce společnosti Allianz. Některé ekonomy znervózňuje zplošťující se výnosová křivka a obávají se dalších propadů akciového trhu. El-Erian ale míní, že bychom v úvahu měli brát vývoj v letošním i minulém roce. Ten byl totiž na rozdíl od roku 2018 zase výjimečně dobrý a „pokud vezmeme průměr, není to tak zlé“.

Nahoru a dolů: MMF přináší následující obrázek, který ukazuje vývoj globální průmyslové výroby, PMI ve výrobním sektoru (v jeho případě není měřítko na ose y procentní změnou, ale odchylkou od hodnoty 50) a objemu světového obchodu. „Po rychlém růstu v roce 2017 došlo ke zpomalení, podnikatelská důvěra klesla“, píše MMF a z grafu je celkově zřejmé, že rok 2018 se téměř jistě v roce příštím opakovat nebude:




Tisíciletý cyklus: Na stránkách The Visual capitalist je možno nalézt graf mnohem dlouhodobější - s „2000 let ekonomické historie“. Popisuje, jak se podle odhadů měnil podíl jednotlivých zemí a regionů na světovém produktu. V roce 1 podle něj globální ekonomice jasně dominovala Indie s Čínou. Zatímco podíl Indie postupně klesal, Čína si svou dominantní pozici držela ještě řadu století, po roce 1800 z ní začala znatelně ukrajovat Británie, Německo a následně zejména Spojené státy a i Rusko. Tento trend se začal ve prospěch Asie lámat opět kolem roku 1950 a to nejdříve zejména díky Japonsku a posléze začal opět prudce růst význam Číny:

... a u nás doma

Dotujeme špiony...: Idnes.cz píše, že špioni u nás nájem neplatí. „Lidem, kteří pro Českou republiku představují bezpečnostní riziko, stát paradoxně pronajímá budovy bez nutnosti platit nájem. Velvyslanectví Ruska a Číny mají v současnosti od státu pronajaté budovy a pozemky, kde sídlí, a nemusí za to nic platit. Přitom právě za diplomatickým krytím v Česku operují ruští a čínští agenti“, píše idnes.cz. A dodává:

„Bezpečnostní informační služba (BIS) začátkem prosince zveřejnila svou výroční zprávu, v níž upozorňuje, že roste aktivita špionů z Ruska a Číny, kteří zde operují pod diplomatickým krytím. A právě Rusko a Čína mají s Českem uzavřené smlouvy, podle nichž jejich velvyslanectví nemusí platit za užívání objektů, které jim pronajal český stát. Obvykle přitom velvyslanectví jiných států za pronajaté budovy platí miliony korun ročně podle toho, v jak velkých prostorách sídlí.

...ale pomáháme i jinde: Ihned.cz zase píše, že „Filantropie ožila a Češi jsou rok od roku štědřejší“. Říká to Jiří Bárta, šéf nezávislé Nadace Via. Co podle něj pohání lidi v Česku k dobročinnosti? „Dá se vysledovat několik motivací. Nejběžnější populace, která žije z průměrných příjmů, většinou mimo velká města a v zásadě si může dovolit utrácet na filantropii po stokorunách, nejvíce slyší na pomoc zvířatům a hned poté dětem. Pomoc při humanitárních katastrofách je pak sdílená napříč populací. Na ni slyší jak běžná, tak elitní populace, lidé s větším rozhledem“.