K tomuto článku mě inspiroval jeden
senior, který si potřeboval postěžovat, jak nehezky se pojišťovny
chovají ke klientům, a zavzpomínal na zlaté časy působení České státní
pojišťovny.
Píšu články do časopisu Doba seniorů, který vydává Rada seniorů
České republiky. Mé texty se týkají pojistných produktů. Snažím se je
přiblížit lidskou řečí obyčejným lidem a dělám pojišťovnictví trochu
osvětu a možná i reklamu, protože pojištění stále chápu jako velmi dobrý
nástroj k řešení rizik, která nás potkávají na každém kroku.
Pravděpodobně jsem v tomto čtenáři vzbudila takovou důvěru, že mi chtěl
sdělit svůj názor na pojišťovny.
To, že český národ pojišťovny stále vnímá jako instituci, která tu
je, aby z ní dostal peníze, když je potřebuje, je obecný jev, který
přetrvává už z období první republiky, kdy pojistné podvody nikdo
nevnímal jako závadnou činnost.
Podpálení střechy nad hlavou k získání peněz od pojišťovny byl celkem
normální jev, na který byly policejní orgány krátké. Další zkušenost z
doby totalitní, kdy pojišťovna sanovala obchodní či výrobní problémy ve
formě dorovnání nesplněného plánu, je u mnohých ještě v čerstvé paměti.
Čtenář mi vyprávěl o vytopení bytu, kdy stačilo škodu nahlásit a pak
už jen počkat na peníze. Nynější praktiky v podobě návštěvy likvidátora,
zkoumání fotografií, faktur, účtenek nebo rozpočtů na opravu jsou pro
některé pojištěné nepochopitelné. Z části proto, že nechápou, že i
pojišťovna musí vydělávat, protože je podnikatelským subjektem, a z
části proto, že dnešním pojistným produktům nerozumí. A tak nastává
situace, že jsou lidé buď nepojištěni, nebo jsou pojištěni, ale vlastně
nevědí jak. Nikdo jim to nevysvětlil.
A tady jsme u jádra pudla. Pokud se laik, který si jde sjednat
pojištění, od pracovníků pojišťovny dozví, že na jeho dotazy nemohou
odpovědět, protože by ho vlastně naváděli k páchání pojistných podvodů
nebo k přivodění si pojistné události, tak se ptám: kde byli tito
pracovníci, když se na školení mluvilo o tom, co je to vlastně pojistná
událost? Asi nic neslyšeli o nahodilosti.
Co je špatného na tom, že si je klient vědom rizik a proto se ptá,
zda pojištění tato rizika kryje? Něco asi ano. Možná chce někdo prodávat
pojištění jenom těm, kteří se nechají opít rohlíkem. Ale já se
domnívám, protože jsem stále optimista, že čtenář měl jen špatnou
zkušenost, která se, jak se říká, vyskytne jen jednou, maximálně dvakrát
za deset let.
S ohledem nejen na seniory, ale i na všechny ostatní, kdo se chtějí
pojistit, jsem ráda za zákon o distribuci pojištění. Jsem ráda za
ustanovení, která se týkají informací a jednání se zákazníkem. Jsem ráda
za ně i za sebe. Jsem ráda za tu část zákona, která nastavila povinnost
získání odbornosti a jejího prohlubování. Vždy jsem povolání
„pojišťováka“ vnímala jako povolání, ve kterém je na prvním místě
odbornost a zájem klienta, bez ohledu na to, zda je klientem korporace s
desetitisíci zaměstnanců nebo senior, který si chce pojistit byt.
Doufám a přeji si do nového roku, aby s sebou zákon přinesl vyšší
prestiž našeho povolání a aby lid český přestal pojišťovny a pojišťováky
vnímat jako podvodníky, kteří chtějí pojistné, ale když mají likvidovat
škody, začnou se ošívat.
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
oPojištění.cz - informace ze světa pojištění a risk managementu
Zpravodajský portál, který poskytuje komplexní zpravodajství ze světa pojištění a risk managementu. Denně přináší aktuální zprávy o vývoji pojistného trhu, odborné analýzy, informace o nabízených pojistných produktech a rozhovory s významnými osobnostmi pojišťovnictví.
Více informací na: www.opojisteni.cz