Báječní muži na létajících elektrických strojích

Akcie společnosti Airbus nejsou, mírně řečeno, naceněny na nějaký útlum letecké dopravy, naopak (viz včerejší příspěvek). Stejná společnost zpracovala dlouhodobý výhled vývoje odvětví, který je plný optimismu. Nabízí se otázka, nakolik jsou podobné projekce myšlenkou, jejímž otcem je přání (a matkou obavy ze změn). Před časem jsem tu například rozebíral projekce Exxonu týkající se dlouhodobého vývoje spotřeby ropy a tam je namístě uvažovat o podobném efektu. Podívejme se tedy na pár bodů z projekcí Airbusu.

První graf popisuje vývoj objemu osobní letecké přepravy ve světě měřený tzv. RPK, tedy počtem kilometrů procestovaných platícími cestujícími. Zhruba od roku 1986 se tento objem ve dvou podobně dlouhých časových periodách vždy dvakrát zdvojnásobil a Airbus čeká, že tento trend/efekt bude pokračovat – v následující cca 15 letech dojde opět ke zdvojnásobení objemu dopravy:

Druhý graf napovídá, jak by k tomu mělo konkrétně dojít – příčinou by měl být zejména vývoj v rozvíjejících se ekonomikách. S tím, jak porostou příjmy (osa x) by měl růst i počet letů na hlavu. Otázkou tu trochu je, jak se rýmuje postupné snižování tempa růstu implikované tímto grafem (tvar křivek) s výše uvedeným „dvojkovým“ efektem:


Každopádně Airbus počítá s tím, že počet letadel se v následujících 20 letech více než zdvojnásobí. Jak navíc ukazuje další graf, do roku 2037 bude třeba nahradit 10 850 letadel ze současné globální flotily čítající 21 450 letadel. Pokud k tomu přidáme onen růst (26 540 letadel), bude do roku 2037 potřeba vyrobit a dodat na trh více než 37 000 strojů:


Airbus nabízí i úvahu týkající se struktury těchto dodávek. Jak ukazuje poslední graf, zdaleka nejvíce (co do počtu i hodnoty) se jedná o nejmenší stroje (54 % celkové hodnoty prodaných letadel, 76 % podíl na počtu strojů). Naopak nejmenší podíl by měla mít letadla největší:


V předchozím článku jsem na závěr uváděl porovnání emisí na osobu/kilometr u hlavních způsobů dopravy, ta letecká je na tom suverénně nejhůře. I to je důvod, proč může být prostá extrapolace dosavadních trendů zrádná. Konec konců v přímém přenosu vidíme, jak na obrátkách nabírá elektrorevoluce na silnicích, i když tu někdy píšu, že v zemích jako Indie a možná i Čína by elektromobily kvůli energetickému mixu měly být spíše zakázány.

Letectví je trochu jiný oříšek, ale i tak třeba takový EasyJet letos oznámil, že do roku 2030 bude krátké dopravní vzdálenosti řešit elektroletadly (spolupracuje na tom s Wright Electric). Příští rok by údajně mělo být do provozu uvedeno devítimístné elektroletadlo a cílem společnosti jsou „elektrické“ trasy kolem 500 km. Naši předci s úžasem sledovali „báječné muže na létajících strojích“, my možná budeme létat s báječnými muži v elektroletadlech. Nebo kvůli tlaku změn v životním prostředí proběhnou ještě revolučnější změny a třeba nastane masivní příklon k podpoře a využívání železnic. Ty jsou na tom s externalitami relativně dobře (ale i zde hodně záleží na onom energetickém mixu).