Kdy by ČNB měla zvýšit sazby?

Guvernér ČNB Jiří Rusnok v úterý v rozhovoru pro agenturu Bloomberg prozradil, že lehounce preferuje posun dalšího zvýšení sazeb do příštího roku a že debata se dle jeho soudu celkově posouvá tímto směrem. Za významný důvod označil zmatení, které do aktuálních hodnot kurzu vnáší efekt rezolučního fondu (k tomu více viz můj text pro E15 připojený níže).

Obecněji nicméně zdůraznil, že v české ekonomice jsou inf lační tlaky dané zejména napětím na trhu práce (nezaměstnanost nás neustále překvapuje svými poklesy „níže, než jsme pokládali za možné“) a z něj plynoucím růstem mezd.

Na to jako by reagoval v úterý v rozhovoru pro agenturu Reuters člen bankovní rady ČNB Vojtěch Benda, když prohlásil: „Vývoj devizového kursu to spíše mírně tlačí k vyšším sazbám už teď v prosinci. Ale není to úplně na 100 procent.“

Zdroj: Bloomberg 

Podle mého názoru velmi správně Benda v rozhovoru kategoricky odmítl možnost tlačit korunu blíže prognóze ČNB, tedy na silnější než aktuální úroveň, pomocí devizových intervencí (v tomto případě by šlo o prodej devizových rezerv ČNB a nákup korun od jejich držitelů): „Devizové intervence v tuto chvíli nepřipadají v úvahu a byly by v rozporu s tím, jak máme nastavenou měnovou politiku a jaké používáme nástroje. Navíc by přinášely distorzi na finanční trh.“

Nicméně dodal, že k odprodejům výnosů z rezerv se „někdy v budoucnosti“ ČNB „velmi pravděpodobně“ vrátí. Pro úplnost dodejme, že až tomu jednou ČNB přistoupí (což považuji i já skutečně za velmi pravděpodobné), šlo by jistě o automat nijak nereagující na momentální potřeby měnové politiky, podobně jako tomu bylo u odprodejů výnosů z devizových rezerv ČNB v letech 2004-2012.

Michal Skořepa, analytik České spořitelny

Spekulační peníze jako zvětšovák
Koruna v posledních měsících neposiluje, ačkoli české úrokové sazby rychle rostly. Dosavadní neposilování koruny mohlo být dáno zahraničními faktory platnými pro celou střední Evropu, jako je třeba hrozba obchodních válek. Přes léto koruna sice neposilovala, ale na rozdíl od forintu a zlotého alespoň neoslabovala – a to bylo možno vysvětlit tak, že oslabující dopad společných faktorů byl v Česku kompenzován rychlým růstem úrokových sazeb. Ve zbylých dvou porovnávaných zemích se sazby neměnily.
Od září však zlotý i forint posílily, zatímco koruna nadále stagnovala. Dnes je tedy – stejně jako forint a zlotý – česká měna vůči euru zhruba tam, kde byla na začátku června. Že by spekulanti definitivně zlomili nad českou korunou hůl, a tak proti růstu českých sazeb začal působit navíc ještě odliv spekulačního kapitálu z haldy přišlé během kurzového závazku ČNB?
Spekulanti asi v pozadí jsou, ale nemusí jít rovnou o lámání hole. Možná že kurzové dopady obav z obchodních válek a podobných šoků jsou u koruny čistě kvůli velikosti oné haldy spekulačního kapitálu zkrátka silnější než u jiných podobných měn.
A v posledních týdnech se nejspíš přidává ještě snaha českých bank vypudit ze svých bilancí na přechodnou dobu některé velké vklady, aby se jim snížila základna pro výpočet odvodů do rezolučního fondu. Ty se totiž počítají z objemu nepojištěných vkladů na samém konci roku. Odvody do rezolučního fondu se sice týkají i bank v Polsku a Maďarsku, ale pro české banky je tato zátěž v důsledku oné haldy spekulačních peněz výrazně větší.
Spekulační investice do korunových aktiv tak mohou působit jako jakýsi zvětšovák: i když mluvíme o faktoru společném pro více zemí, u koruny může být kvůli tomuto zvětšováku konečný kurzový dopad takového faktoru oproti jiným měnám silnější.
(vyšlo tento týden v E15)