Může Fed zvedáním sazeb spustit další realitní krizi?

Mezi nejdramatičtější události, ke kterým letos došlo na americkém akciovém trhu, patří podle investora a ekonoma Gavyna Daviese kolaps akcií stavebních společností. Dolů míří i indikátory ekonomické aktivity z oblasti stavby nových obytných domů a Davies připomíná, že podobný vývoj v minulosti často fungoval jako indikátor blížící se recese. Je možné, že by tomu tak bylo i nyní a my sledujeme „předehru k výraznému ekonomickému útlumu v letech 2019 – 2020“?

Americká centrální banka podobné obavy na první pohled nemá, její zástupci zmiňují vývoj ve stavebnictví jen na okraj, ale investor tvrdí, že ve skutečnosti úplně v klidu nezůstane. Bydlení je totiž sektor s největší citlivostí na změny sazeb a představuje „učebnicový přenosový mechanismus monetární politiky“. Vzhledem ke zvedání sazeb tak není vývoj v tomto sektoru překvapivý, ale představuje obvyklý důsledek utahované monetární politiky.

Je namístě srovnávat současnou situaci s předchozí krizí, kdy Fed hrubě podhodnotil rizika spojená s vývojem na trhu s bydlením? Davies tvrdí, že tehdejší vývoj byl z hlediska poválečné historie výjimkou, ne pravidlem. Ceny nemovitostí měřené k fundamentu domácností ležely výš (i když nemovitosti ve státech na západě USA se nyní zdají být velmi předražené). Navíc nyní ani zdaleka nehrají tak významnou roli hypotéční deriváty.

„Šéfové Fedu Alan Greenspan a Ben Bernanke tehdy úplně ignorovali možnost plošného zkolabování cen nemovitostí. K něčemu takovému totiž před rokem 2007 nikdy nedošlo. Dnes by nikdo takovou chybu neučinil, Fed tento sektor sleduje bedlivě a domnívá se, že prochází relativně mírnou korekcí, která představuje odpovídající reakci na utaženější monetární politiku,“ míní Davies. Připomíná však, že teoreticky může trh s bydlením vyvolat vážnější problémy i dnes a mohlo by k tomu dojít ve třech scénářích.

První z nich by byl charakterizován zamrznutím investic do bydlení a následným útlumem ekonomické aktivity. Ve druhém by se propadlo čisté jmění domácností: V roce 2007 jej pokles cen nemovitostí snížil o 7 bilionů dolarů, což odpovídá 50 % HDP. Nyní ale ceny nemovitostí stále rostou a i kdyby toto tempo růstu klesalo, čisté jmění domácností vážně ohroženo nebude. Za třetí pak mohou problémy na trhu s bydlením vyvolat tenze ve finančním sektoru, které se pak přenesou do celé ekonomiky. I zde je ale Davies optimistou a tvrdí, že nyní na rozdíl od roku 2007 nelze najít známky široce rozšířených spekulačních aktivit, které by takový vývoj spustily.

Investor tak uzavírá, že možná brzda, kterou by trh s bydlením a aktivita ve stavebním sektoru mohly vytvořit, je malá ve srovnání s dopadem vyprchávající fiskální stimulace a monetárního utahování. A hlavní rizika podle něj představují zejména dluhy korporátního sektoru a utaženější finanční podmínky.

Zdroj: FT, Fulcrum AM