Miroslav Kalousek dostal důstojnou partnerku.

Miroslav Kalousek nepochybně patří mezi naše nejzručnější politiky, není-li vůbec nejlepší z nich.  Pravda, patří do minoritní parlamentní strany, přesto se televizním stanicím vyplatí přizvat ho do diskuzních pořadů, které svým vystupováním pravidelně zatraktivní. Dnes byl pozván do Partie na Primě s celkem logickým zdůvodněním: Jako někdejší ministr financí, který tuto funkci zastával pěknou řádku let, mohl erudovaně debatovat se současnou strážkyní rozpočtu, Alenou Schillerovou. Její politické zkušenosti jsou nepochybně chudší, nicméně nutno přiznat, že se zkušeného matadora nezalekla a byla mu zdatnou soupeřkou. Na jeho květnaté a vypointované tirády reagovala pohotově, začasté za použití konkrétních cifer.  A když jí obvinil z demagogie, neváhala oplatit mu stejnou mincí, když například jistou ingerenci ministerstva do Finanční správy označila za lživé. Jeho náznaky o informačních zdrojích, stran doměrek, získaných léty praxe hodnotila jako drby.

Jako někdo, koho se to týká, si dovolím komentovat umnou argumentaci pana Kalouska na úvodním tématu, kterým bylo aktuálně propírané zvyšování platů politiků, které nedokázali Piráti ani poslanci SPD zabrzdit. Jejich snahy a pokus o revokaci označil za populismus, zdůraznil, že jemu samotnému debatovat o vlastních platech nepřijde důstojné, jeho plat mu stačí, ale v podstatě mu nejde o nic jiného, než o návrat k "automatu," který byl v krizi zamražen. Což ovšem znamená, že za roky, kdy se platy politiků automaticky nezvyšovaly, by se toto zvyšovaní jaksi rekonstruovalo zpětně. Nic proti tomu, vypadá to logicky, a osobně bych tomuto názoru možná i fandil, kdyby pan poslanec projevoval stejnou péči o můj důchod a důchody krizí stejně postižených kolegů, kde "automat valorizace" byl na několik let také pozdržen. 

Nemohu si v tomto kontextu nevšimnout jakou starost projevuje pan Kalousek o zvyšování mandatorních výdajů pro futuro, jestli na to budeme mít v létech hubených. Přitom, platy zákonodárců jsou přece také "jen" mandatorními výdaji, stejně jako penze. Pro řadu občanů musí být iritující poznámky o projídání. To projídání se totiž týká prakticky všech obyvatel státu, potažmo voličů. Jestli v dobách hojnosti stát "upustí pár drobečků" pro své obyvatele, je přece jen na nich jestli oni ty drobečky nějakým způsobem investují do své budoucnosti a budoucnosti svých dětí, nebo si jen tak nečekaně zpříjemní život podle svých preferencí.   

Další informace a zajímavosti  zde, třeba o tom, jak jsem hledal vrchol naší nejmladší sopky a na kolikátý pokus se trefil.