"Odcházení" kancléřky Merkelové dneškem začalo. Co její konec bude znamenat, a to i pro českou ekonomiku?

Éra Angely Merkelové na vrcholu německé politiky se chýlí ke konci. Na prosincovém zasedání CDU, kde se bude nové stranické vedení volit, už se kancléřka nebude ucházet o post šéfky partaje. V jejím čele stojí od dubna 2000. CDU je z kancléřčina rozhodnutí v šoku.

Euro v reakci na nečekaný krok Merkelové přechodně oslabilo. Trhy se totiž obávají nejistoty ohledně dalšího směřování eurozóny. Konec Merkelové v čele CDU si totiž vykládají tak, že dříve či později skončí i v čele Německa. Tak se zřejmě nejpozději stane v roce 2021, kdy se Merkelová nebude již ucházet o kancléřský post. Sama Merkelová ovšem až do dnešního dne opakovala mantru, že kancléřství jde ruku v ruce se stranickým vedením. V roce 2004 se tehdejší kancléř Gerhard Schröder rozhodl odejít z čela své strany SPD. O rok později přišel v předčasných volbách o kancléřství, když jej získala právě Merkelová. Ta během kampaně Schröderovo rozhodnutí oddělit roli kancléře od role šéfa strany kritizovala jakožto krok vedoucí k celkové ztrátě autority. Dnes však učinila přesně ten samý krok.

I když pokles eura byl jen přechodný, pozice Merkelové je nyní nepochybně fatálně oslabena. Intenzivněji než kdykoli od roku 2005 budou média spekulovat o možné nové kancléřce či kancléři. Merkelová vždy poměrně neochvějně, i když někdy jen se zapřením všech sil, stála za šéfem Evropské centrální banky Mariem Draghim a jeho kroky. Příští německý lídr vůbec nemusí být evropské integraci oddán tak přesvědčeně jako Markelová. Ostatně například italský vicepremiér Matteo Salvini nyní komentuje vnitropolitickou situaci v Německu tak, že lidé tam zjevně žádají změnu. Je zřejmé, že nemusí jít o změnu spočívající v dalším utužení dosavadní podoby evropské integrace.

V příštím roce čekají Německo zemské volby hned ve třech státech bývalé Německé demokratické republiky. Lze předpokládat, že CDU dopadne ve východní části země ještě podstatně hůře než o víkendu v Hesensku. To dále oslabí pozici Merkelové, což je jen další důvod, proč v čele Německa nemusí setrvat ani do roku 2021.

Merkelové dnešní rozhodnutí není potenciálně špatnou zprávou pouze pro trhy, ale také pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. S oslabením pozice německé kancléřky se takřka jistě musí alespoň prozatím vzdát svých snů na důkladnou reformu eurozóny, zahrnující vytvoření jejího vlastního rozpočtu, ustavení pozice jejího ministra financí či prohloubení bankovní unie.

Z hlediska České republiky je podstatné následující. „Dvourychlostní Evropa“ se prozatím odkládá na neurčito. Spekulace, zda se rychlostní stupeň bude určovat sdílením či nesdílením eura, je pak už úplně lichá. Trh spekuluje, že po Merkelové může usednout do kancléřského křesla politik méně nakloněný politice úsporných opatření a snižování zadlužení. Je tedy možné, že německá „exportní mašina“ oslabí, s nepříznivým dopadem na české subdodavatelské firmy. Je také možné, že se do čela země dostane politik, který bude autoritativněji lpět na domácí, německé výrobě. To by v důsledku vést k přesunu například části automobilové výroby Škoda Auto do Německa. Tím spíše, čím rychleji porostou náklady na pracovní sílu zde v České republice. I pro Českou republiku tak soumrak merkelovské éry znamená řadu nepříjemných otazníků. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, CZECH FUND