Švýcarské bankovní tajemství dostalo zase přes prsty

Doby, kdy si zahraniční klienti bank v Curychu nebo v Ženvě mohli dovolit přijít s kufry plnými peněz a jejich bankéři zavírali oči, jsou už možná definitivně pryč. Další dvě rány utrpělo švýcarské bankovní tajemství - posvátná kráva tamního bankovního systému – tento měsíc.

Berní úřad alpské země se v rámci pravidel o sdílení informací rozhodl podělit se s ostatními zeměmi o podrobnosti o dvou milionech účtů. Něco takového se stalo vůbec poprvé. A předminulý týden švýcarská justice v odvolacím řízení sledovaného soudního sporu rozhodla, že bývalý řídící pracovník divize banky Julius Bär Group, neporušil bankovní tajemství. Háček je v tomto případě geografický. Divize se nachází na Kajmanských ostrovech a tam podle verdiktu příslušný zákon uplatňovat nelze.

„Bankovní tajemství bývalo i ve Švýcarsku posvátné, s dohodami o automatickém sdílení informací, které se vložily do tohoto verdiktu, ale pozorujeme, že je permanentně nahlodáváno,“ uvedl šéf katedry financí a práva curyšské univerzity Kern Alexander.

Švýcarské banky a fenomén důvěrných informací si v posledních několika letech zrovna netykaly. V roce 2013 spustili američtí vyšetřovatelé program, ve kterém švýcarským bankám slibovali shovívavost, pokud ale pravdivě řeknou, jak to doopravdy je s jejich americkými klienty, utíkajícími před placením daní.

Víc než 80 dalších švýcarských bank zaplatilo přes 1,3 miliardy USD na pokutách a více než 270 let starou banku Wegelin & Co. stála dohoda se Spojenými státy s trochou nadsázky existenci.
Verdikt v kauze banky Baer ale nastolil otázku, jak mohou mít švýcarské banky v merku informace, které proudí z daňových rájů do celého světa.

V článku 47 švýcarského Bankovního zákona, odsouhlaseného v roce 1934, se říká, že kdokoli, kdo prozradí tajemství, které mu bylo svěřeno klientem, bude potrestán trestem odnětí svobody až na pět let nebo peněžní pokutou.

V říjnu soud platnost tohoto článku omezil geograficky. Stalo se tak v případu Rudolfa Elmera, švýcarského bývalého hlavního účetního a pozdějšího šéfa divize banky Julius Bär na Kajmanských ostrovech. Elmer předal interní bankovní údaje o údajných únicích daní organizaci stojící za serverem WikiLeaks a daňovým úřadům po celém světě. Nižším soudem byl již před dvěma lety zproštěn obvinění. Švýcarská prokuratura, která pro něj navrhovala trest 36 měsíců vězení, se odvolala, federální soud, což je nejvyšší soudní instance ve Švýcarsku, ale nyní zprošťující rozsudek potvrdil. Podle jeho verdiktu končí platnost bankovního tajemství na hranicích alpské země. Švýcarská prokuratura při pronásledování whitleblowerů z tohoto titulu nemůže uplatňovat pravidla o bankovním tajemství kdekoli na světě.

Pro švýcarské banky to je nepříjemné překvapení. Spoléhají se totiž na to, že jejich zahraniční divize v Karibiku nebo v Lamanšském průlivu budou přitahovat bohaté zahraniční klienty. Ty mají v některých případech lokální domicil, což jim snižuje náklady na firemní daně a omezuje rozsah, v jakém jsou vystaveny působnosti právních norem.
„Chtějí mít omezenou zodpovědnost, daňové výhody…a pak chtějí i extrateritoriální uplatňování švýcarského zákona o bankovním tajemství,“ říká Alexander z curyšské univerzity. „To je, mírně řečeno, jako chtít mít koláč pro sebe a taky ho sníst,“ uvedl.

Říjnový verdikt, kterému předcházelo neobvyklé veřejné slyšení, ve kterém soudkyně Laura Jacquemoudová-Rossariová a další soudci vyjadřovali svoje stanovisko, by mohl mít ještě halloweenskou dohru. Největší švýcarská banka UBS stojí před soudem v Paříži kvůli obviněním, že nezákonně poslala švýcarské zaměstnance do zahraničí přetahovat klienty a prát nepřiznané peníze. Banka to popírá.

Říjnový verdikt v Elmerově kauze nakonex ale může švýcarským bankám ještě dobře posloužit. Mohl by je totiž inspirovat k tomu přesunout svoje aktivity i s klienty zpátky do vlasti, říká bývalé šéf švýcarské federální bankovní komise Karl Daniel Zuberbühler. „Takže by to dokonce dostat byznys domů.“

Zdroje: Bloomberg, Reuters, www.admin.ch, www.bger.ch