Prudké pohyby akciových trhů jsou stále častější

Začátkem října jsme na akciových trzích byli svědky několikadenních prudkých pohybů cen celých akciových indexů, které za jediný den ztratily třeba i více než čtyři procenta. Jsou takové pohyby běžné a normální? I když se nám pohyby cen mohou zdát příliš markantní, jde o běžnou součást života akciových trhů. Na druhé straně je ale nutno dodat, že prudké a náhlé pohyby jsou v poslední dekádě častější než jindy v historii. Důvodem může být nejen popularita pasivního investování nebo automatizovaného obchodování, ale také celkově nižší likvidita trhu. Pozitivem je, že tyto největší pohyby často přicházejí v době, kdy se indexy v minulosti nacházely velmi blízko lokálního dna, tedy těsně před dalším růstem akcií směrem vzhůru.

Začátkem října celé akciové indexy v jeden jediný den ztratily okolo čtyř procent své hodnoty. Pokud se investorům zdá, že těchto nenadálých pohybů je v poslední době nějak moc, rozhodně mají pravdu a není to pouze jejich pocit. Studie americké banky Wells Fargo ukázala, že tyto pohyby jsou výrazně častější zhruba od roku 2007. Za posledních jedenáct let jsme zažili již 6 momentů, kdy krátkodobé pětidenní výkyvy trhů byly přibližně třikrát větší než běžné tříměsíční výkyvy (měřeno indexem volatility VIX). Jen za letošní rok jde o druhou takovou událost, přičemž první jsme byli svědky začátkem února. Za celých předchozích padesát let trhy zažily pouze pět takových událostí. A mezi lety 1964 až 1986, tedy v období delším než dvacet let, nenastal tak prudký pohyb ani jednou.

Hlavním pozitivem této zvýšené volatility trhů je fakt, že téměř všechny takové události nastaly pouhých několik málo procent od lokálního dna akciových trhů a byly tedy velmi dobrou nákupní příležitostí, jelikož akciové indexy ve tříměsíčním horizontu po události byly skoro vždy výše. Známé heslo legendárního investora Warrena Buffeta: “Buď hamižný, když se ostatní bojí,” tedy nakupuj, když ostatní chtějí prodat, se v tomto případě potvrzuje. Otázkou zůstává, zda je většina investorů právě po takovém jednodenním či několikadenním prudkém poklesu trhů zdánlivě zničehonic schopna nakupovat. Nutno také dodat, že i když se trhy do tří měsíců po krušných událostech dostaly výše, dělo se tak za cenu vyšších výkyvů. Po událostech byla totiž volatilita trhů obvykle ještě několik týdnů oproti normálu zvýšená.

Proč byly tyto náhlé poklesy trhů dobrou nákupní příležitostí? S jistotou to nebudeme vědět nikdy, ale jedním z vysvětlení je, že tyto poklesy byly většinou způsobeny náhlou krátkodobou ztrátou likvidity. Kvůli opatrnosti či nedostatku prostředků dočasně chyběli kupci a někdy i prodejci, což byl krátkodobý problém, který se během několika dní vyřešil. Výjimkou byly roky 2008 a 2009, kdy tento problém stál investory v průměru skoro polovinu jejich akciových úspor a trval několik měsíců, které se investorům zdály jako celá věčnost. S výjimkou krizového období se tedy likvidita vždy rychle obnovila a pokles trhů nebyl způsoben žádným makroekonomickým faktorem či fundamentální změnou situace u firem, jejichž ceny akcií klesaly.

A proč jsou tyto prudké pohyby po roce 2007 častější? Vysvětlení je celá řada a opět jako v případě samotného důvodu poklesů nikdy nebudeme s jistotou znát odpověď. Takové trhy prostě jsou. Nabízí se však vysvětlení v podobě celkově nižší likvidity na trzích vlivem růstu popularity pasivního investování, které má za následek pokles objemu aktivních peněz. Ty jsou v každý okamžik ochotny nakupovat akcie, jež se někdo snaží prodat. V případě náhlého růstu objemu akcií nabízených k prodeji chybí masivní objem kupců, kteří by pokryli tyto prodeje. Dokud prodeje nezpomalí, nebo se nevyčerpají, trhy mohou prudce klesat i bez fundamentálního zhoršení hospodářské situace či ekonomiky firem.

Dalším vysvětlením pohybů je růst popularity speciálních strategií, například takzvaných CTA, tedy “commodity trading advisor” strategií. Ty často obchodují takzvaně “do trendu” a pohyby cen akcií a jiných aktiv tím umocňují na obě strany, nahoru i dolů. Dalším příkladem je popularita opčních strategií, které prodávají volatilitu, často i s použitím finanční páky. V případě růstu volatility narůstají ztráty těchto strategií. Ovšem nerostou lineárně, ale geometrickou řadou. Takže strategie jsou nuceny zavírat část pozic v tu nejhorší chvíli, čímž tento růst volatility a pokles trhů umocňují.

Závěrem dodejme, že prodejce pod tlakem je pro kupujícího ten nejlepší obchodní partner, takže pokud investor dokáže nakupovat v psychologicky složitém období, například když celý index spadne za pár hodin zčistajasna o 4 procenta, z dlouhodobého hlediska jde často o dobrou nákupní příležitost. Je ale vyvážena obdobím zvýšených výkyvů na trhu i po samotné události, čímž se potvrzuje, že nic není zadarmo.

Štěpán Křeček
Hlavní ekonom BHS