Fed by měl mít nový cíl: ceny akcií

Keynesiánská fiskální a monetární politika se v boji s recesemi používá již asi sedmdesát let. Obecně se uznává, že ekonomický cyklus je díky tomu stabilnější, ale i přesto nastal po sedmdesátých letech odklon od keynesiánství. Ekonom Roger Farmer ale na stránkách VoxEU navrhuje přehodnocení tohoto pohledu. Konkrétně tvrdí, že ekonomika se automaticky nevrací do stavu plné zaměstnanosti tak, jak se často předpokládá. K tomu tvrdí, že „jakákoliv míra nezaměstnanosti je ve skutečnosti slučitelná s jakoukoliv mírou inflace“ a tudíž neplatí, že s klesající nezaměstnaností má inflace tendenci růst a naopak. Jako hlavní nástroj ekonomické politiky pak jmenuje cílení cen akcií centrální bankou.

Farmer tvrdí, že trh práce se může usadit v částečné rovnováze při různých mírách nezaměstnanosti. Příčinou mají být náklady a snaha, kterou jsou firmy v daný okamžik ochotny věnovat na nalezení vhodných zaměstnanců, a také snaha, kterou jsou naopak nezaměstnaní lidé ochotni věnovat na nalezení vhodného zaměstnání. K tomu ekonom přidává keynesiánský pohled na ceny investičních aktiv a ceny akcií. Tedy pohled, který klade důraz na důvěru investorů. Pokud je tato důvěra vysoko, ceny akcií či třeba realit stoupají, pokud se naopak důvěra snižuje, dolů jdou i ceny aktiv. Následné změny bohatství domácností se pak přímo promítají do spotřeby a do ekonomické aktivity.

Již od druhé světové války Fed během recese stimuluje ekonomiku snižováním sazeb a pak je během expanze zase zvyšuje. Podle Farmera je takový přístup ovšem problematický, protože nezaměstnanost pak nemá automatickou tendenci vracet se ke své přirozené míře, ale namísto toho je závislá na změnách v bohatství domácností, které se promítají do ekonomické aktivity. Proto ekonom navrhuje, aby Fed intervenoval přímo na akciovém trhu, udržel tím důvěru investorů a použil tento nástroj k cílení inflace i nezaměstnanosti.

Konkrétně by měla vzniknout společnost, která by investovala do akcií podle toho, jakou váhu mají v akciovém indexu. Fed by do ní investoval a vyhnul by se tím přímému držení akcií. Centrální banka by pak stanovila cílový vývoj akciového indexu a byla by připravena nakupovat či prodávat své investice podle toho, jak je tento cíl naplňován. „Podle některých názorů není vláda schopná predikovat propady a bubliny na trhu o nic lépe než soukromí investoři. Ale v cenách aktiv určité informace jsou, a i když se jednotliví investoři proti velkým pohybům na trhu stavět nemohou, vláda tak učinit může,“ tvrdí ekonom. A dodává:

„Někteří lidé budou tvrdit, že můj návrh je krokem směrem k socialismu. Já ale nenavrhuji nic jiného než rozšíření již existující role centrální banky. Fed již nyní nastavuje jednu z důležitých cen na trhu a podle mého názoru by měl nastavovat i druhou, kterou je výše akciového indexu, aby byl schopen kontrolovat vývoj nezaměstnanosti. Na rozdíl od fiskálních intervencí takový plán neznamená rostoucí význam vlády v ekonomice a dává kupní sílu tam, kam patří. Tedy do rukou domácností.“

Kapitalismus je „tím nejlepším motorem růstu, který kdy existoval“ a volná alokace kapitálu je nadřazená všem jiným systémům. „Pokud velké automobilky nejsou schopny vyrábět auta, která by lidé kupovali, ať tyto firmy padnou. Pokud Lehman Brothers provedl špatné investice, ať zkrachuje. Nenechávejme ale každou firmu a každou banku padnout kvůli tomu, že na trhu probíhá nějaká spekulační vlna,“ apeluje ekonom.

Zdroj: VoxEU