Sedí turecké banky na tikající bombě?

Další velká hrozba pro turecké banky je možná tady. Turečtí výrobci elektrické energie si na sebe v posledních letech vzaly obrovské dluhy, aby zaplatily nové elektrárny a další projekty. Jenomže lira teď oslabuje rychleji, než dokážou zdražovat elektřinu. Některé elektrárenské podniky tak mohou za celý rok vydělat méně, než kolik budou muset splatit v zahraničních půjčkách, tvrdí místní asociace producentů elektrické energie. Takže když turecká centrální banka v červnu široké veřejnosti radila, aby si brala půjčky ve měně, ve které vydělává, bylo pro turecké energetiky možná už pozdě.

Turecká měna oslabila k dolaru od začátku roku 2010 o 69 procent. Prezident Recep Tayyip Erdogan směřuje svou zemi blíže autoritářskému režimu. Teď ji svírá zemi ještě pevněji. Křeslo prezidenta obhájil Erdogan i v novém prezidentském režimu, který mu dává rozsáhlé pravomoci – a zemi bere funkci ministerského předsedy, kteroužto bude napříště vykonávat hlava státu. Pro příštích pět let tedy Erdogan. A zatímco Turkům možná ještě zněla slova prezidentské přísahy v uších, jmenoval Erdogan svého zetě ministrem financí, který spravuje hospodářskou politiku země.

Turecké banky ale řeší kromě politiky možná i to, jak jsou elektrárenské podniky schopny za stávající situace splácet svoje dluhy. Investice do nových elektráren, distribučních projektů a dohod je během 15 let vyšly na miliardy dolarů, tvrdí turecká asociace producentů elektrické energie. Měnový šok ale není jediným důvodem, proč jim rostou náklady, tvrdí Zümrüt Imamogluová, hlavní ekonomka tureckého sdružení průmyslu a obchodu Tüsiad. „Společnosti kvůli regulaci státu a cenovým stropům nedokážou příslušným způsobem upravovat svoje ceny, což obratem způsobuje finanční problémy,“ uvedla podle Bloombergu.

Podle asociace dosáhly investice do zmíněného odvětví od roku 2003 zhruba 95 miliard USD. Z toho 51 miliard je dluh, který je stále potřeba zaplatit. Rozsah této částky je patrnější při pohledu na celkové finanční závazky společností v nefinančním sektoru. Ty podle údajů centrální banky dosahují 340 miliard dolarů. Dluh elektrárenských společnosti tak představuje 15 procent. Z hlediska bankovních úvěrů je energetika čtvrtým nejkoncentrovanějším sektorem po zpracovatelském průmyslu, velkoobchodu a stavebnictví.

Někteří výrobci elektřiny se už snaží dohodnout se s bankami na změně podmínek svých půjček. Výpůjční náklady jim totiž rostou, zisky ale úplně ne. Patrné to je na průměrné ceně elektrické energie. V inkriminovaném roce 2010 dosahovala na vládou podporovaném trhu s elektřinou v dolarovém vyjádření zhruba 81 USD za MWh. Na konci letošního května to bylo 45 USD.

Elektrárny, které neuzavřely dohody o výkupní ceně elektřiny, musejí bankám splatit každý rok celkem 3 miliardy dolarů ze svého dluhu, tvrdí Cem Aşik, předseda asociace výrobců elektrické energie. To je o skoro 2,5 miliardy USD více, než jakou dokážou vytvořit hotovost. „Aby se smazal rozdíl, investoři musejí nalít hotovost nebo se musejí refinancovat,“ uvedl také.

Vyhráno ale nemají ani elektrárny, které dlouhodobé dohody o cenách elektřiny uzavřely, nebo mají alespoň garanci kupní ceny. Ty musejí každoročně bankám zaplatit skoro 4 miliardy USD.

Existuje nějaká úleva? Podle opatření, které začalo platit v tomto roce, mají elektrárny nárok na kompenzaci od vlády, pokud jejich náklady přerostou cenu elektřiny na trhu. Kompenzaci nicméně nehradí vláda, ale výrobci elektřiny a spotřebitelé obecně, tvrdí Aşik. Elektrárny přitom musejí splnit některé podmínky, mimo jiné efektivní hospodaření.

A pokud jde o zmíněné refinancování, tak to už podle dostupných informací u některých energetických společností probíhá. Konkrétně se restrukturalizace nebo refinancování týká půjček za 6,1 miliard dolarů, které si na sebe energetiky vzaly. Z toho 4 miliardy tvoří dluh Bereket Enerji, která rozprodává elektrárny. V jiných odvětvích se firmy dohodly o reorganizaci dluhu za minimálně 24 miliard USD. Nebo o této reorganizaci jednají.