Má pořádání fotbalového mistrovství ekonomický smysl?

Organizátoři letošního mistrovství světa ve fotbale v Rusku očekávají, že uspořádání turnaje přinese do roku 2023 ekonomice až 30,8 miliardy dolarů (673,6 miliardy Kč). Goldman Sachs uvádí, že akciové trhy jdou v krátkodobém horizontu v pořádající zemi a zemi vítěze vzhůru. Světové ekonomické fórum WEF však teď ve své zprávě tvrdí: pořádání mistrovství světa není investicí, která by se vyplatila. Tak jak tedy?

Fotbalové mistrovství, stejně jako jiné velké sportovní události, určitě může posílit národní ekonomiku, protože přiláká turisty, podpoří výstavbu důležitých infrastrukturních projektů a ukáže zemi a města jako příznivá místa pro podnikání. Náklady na dosažení těchto vznešených cílů však podle WEF převažují nad jejich ekonomickými přínosy.

Jedním z důvodů je, že peníze utracené za novou infrastrukturu nebo její modernizaci by byly pravděpodobně lépe využity při dlouhodobých investicích do důležitých oblastí ekonomiky. Rozsáhlá výstavba je obvykle oprávněná v případě, že v krátkodobém výhledu podpoří ekonomický růst a lepší infrastruktura přinese společnosti dlouhodobý přínos. V tomto případě by sice investice měla vést ke zvýšení hrubého domácího produktu (HDP), WEF však upozorňuje, že zde chybí důraz na tzv. inkluzivní růst, tedy takový, který pomáhá snížit chudobu, zlepšit životní úroveň a je trvalý.

V případě sportovní infrastruktury je také drahá nejen její výstavba, ale také provoz. Často je obtížné ji využít natolik, aby se pokryly náklady na údržbu. Z nejdražšího brazilského stadionu pro mistrovství světa ve fotbale je tak nyní parkoviště. Příprava fotbalového mistrovství přitom stála Brazílii podle odhadů 11 až 14 miliard dolarů a národní auditoři dospěli k závěru, že veřejné výdaje na fotbalové mistrovství byly dvakrát vyšší, než roční výdaje na účet sociálního zabezpečení.

Otázkou jsou také přínosy pro turistiku. Velké sportovní události určitě přilákají tisíce sportovních fanoušků. Mohou však na druhé straně odradit běžné turisty a způsobit odliv návštěvníků z turisticky oblíbených míst. Pokud jde tedy o to, zda sportovní události zvyšují celkový počet turistů, důkazy ukazují, že je tomu naopak, dodává WEF. A i v případě, že počet turistů vzroste, neznamená to nutně, že to přinese očekávané zisky, protože jsou tu na druhé straně výdaje spojené s přilákáním návštěvníků.

Před mistrovstvím v Jihoafrické republice v roce 2010 se očekávalo, že kvůli této události do země přijede zhruba 450.000 turistů. Nakonec to byly jen dvě třetiny z tohoto počtu. Výdaje turistů se sice zvýšily o téměř čtvrtinu, ale na úkor růstu vládních výdajů, jejichž výše odpovídala zhruba týdenní mzdě celé populace v produktivním věku.

Analytici sice očekávají, že z pořádání mistrovství světa v Rusku bude těžit hlavně cestovní ruch. Na druhé straně však označují tuto výhodu za tak nízkou, že odpovídá statistické chybě.

Organizátoři mají několik zdrojů příjmů, jako příjmy ze vstupného, prodeje zboží, sponzorství či licenčních smluv. Zdaleka největším zdrojem jsou příjmy z práv na televizní přenosy. Nicméně řídící orgány stojící za těmito akcemi si dělají nárok na stále větší podíl na těchto příjmech, což snižuje příjmy organizátorských zemí. Mezinárodní olympijský výbor nyní dostává více než 70 procent z televizních příjmů z olympijských her, v letech 1960 až 1980 to byly čtyři procenta. Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) v roce 2014 získala z mistrovství světa ve fotbale pět miliard USD, z toho zhruba polovina přišla z televizních práv. Její výdaje na pořádání turnaje však byly nulové.

To však neznamená, že pořádání fotbalového mistrovství je zcela zbytečné. Velké sportovní události jsou jednou z mála věcí, které opravdu spojí celou planetu. Sport je silným nástrojem k překlenutí společenských rozdílů. A podle WEF také není zcela fér omezit tyto události jen na výpočty a statistiky. Mají také faktor pohody či inspirativní příběhy úspěchu, které mohou přivést děti i dospělé ke sportování. A zpět ke Goldman Sachs - vzhůru prý jdou i akciové trhy.