Víkendář: Elon Musk a umění vysávat vládní peníze

Elon Musk si během posledního roku vysloužil kritiku z mnoha stran. Zatímco se snaží transformovat automobilový a energetický průmysl, Tesla není opakovaně schopna splnit výrobní cíle u Modelu 3 a někteří její akcionáři žalují její vedení za neplnění svých povinností. The Economist dokonce varuje, že firma směřuje k insolvenci. New York Times zase tvrdí, že „Tesla vypadala jako budoucnost, nyní se ale někteří ptají, zda nějakou budoucnost má ona sama“. A Andrew Elrod z Boston Review hovoří o pádu Elona Muska.

Musk podle Elroda představoval pro řadu lidí člověka, který mohl vytvořit „obnovitelný a udržitelný kapitalismus“. Zatím ale nedosáhl úspěchu a mnozí se s tím odmítají smířit. Brooke Masters tak ve Financial Times píše, že Musk je Robertem F. Kennedym dopravy. Andrew Ross Sorkin z New York Times zase tvrdí, že Musk byl před několika lety možná člověkem, který jako první přinesl vizi obnovy celého amerického výrobního sektoru. Současný vývoj cen akcií Tesly či objem její výroby ale hovoří již trochu jiným jazykem. Jaká je tedy podstata Muskova úspěchu nebo neúspěchu?

Elrod tvrdí, že významné posuny v ekonomice pramení ze změn v chování spotřebitelů a celé společnosti. V Muskově případě se ale celá společnost postarala o jeho úspěch zejména prostřednictvím vládního sektoru a jeho mohutné finanční podpory. Státy jako Kalifornie, Nevada, New York či Oregon se přidaly k federální vládě a zajistily úvěry, záruky a v neposlední řadě nákupní slevy, ze kterých v konečném důsledku těžila Tesla. Los Angeles Times již v roce 2015 odhadovaly celkovou finanční podporu, které se Tesle dostalo od státu, na 4,9 miliardy dolarů. Zisky se ovšem stále nedostavily. Tesla za rok 2017 prodělala 2,2 miliardy dolarů, což je asi třikrát více než v roce 2016. Navíc se jí opakovaně nedaří dodržet výrobní cíle a nyní je vyšetřována kvůli možnému odepírání práva zaměstnanců na kolektivní vyjednávání.

Muskovy investice tak ukazují na pokřivený systém, v němž je kritizováno státní vlastnictví firem, proto se hledá soukromá firma. Do té by se státní peníze posílaly nepřímo, aby pak následně rozvíjela projekty, které jsou podle vlády v zájmu celé společnosti. Taková forma průmyslové politiky má navíc negativní dopad na trh práce, protože do firem sice tečou vládní peníze, ale nedochází k reálnému navyšování výroby a růstu zaměstnanosti.

Příkladem Muskova podnikání může být podle Boston Review továrna ve Fremontu. Tu podle Boston Review podnikatel koupil od Toyoty a pomohl mu v tom Bill Lockyer, který pracoval pro Arnolda Schwarzeneggera. Obamova vláda poskytla Muskovi záruky za úvěr dosahující celkové hodnoty 465 milionů dolarů. Pro získání záruky potřeboval soukromého spoluinvestora a Toyota proto nakoupila akcie Tesly při jejím IPO. Podle znalců měla továrna hodnotu 1 miliardy dolarů, Musk ji nakonec koupil za 42 milionů dolarů. Taková výhodná koupě ale byla jen začátkem. Aby Musk mohl peníze splácet, musela být továrna zisková. Snížil proto zaměstnancům mzdy a podle řady lidí se znatelně zhoršily podmínky práce v továrně. V roce 2017 pak Tesla propustila z fremontské továrny stovky lidí poté, co se snažili založit odbory.

„Evidentní alternativou je nahrazení skrytých vazeb mezi státem a Muskem vazbami otevřenými a formalizovanými. Tak to funguje například v Německu, kde Dolní Sasko vlastní 20 % Volkswagenu a má hlasovací práva. Podle německých zákonů má navíc každá akciová společnost s více než 2 000 zaměstnanci povinnost mít ve svých orgánech zastoupení zaměstnanců. I historie Spojených států ukazuje, jak důležité byly pro rozvoj energetiky veřejné organizace jako Tennessee Valley Authority či Lower Colorado River Authority. V takovém systému by se zrodil nový Musk, který by byl vládním inženýrem. A tento systém by zajistil, že naši budoucnost budou rozvíjet slušně placení lidé,“ píše Boston Review.

Zdroj: Boston Review