NYT: Soul načrtl Kim Čong-unovi ekonomickou vizi poloostrova

Severokorejský vůdce Kim Čong-un dlouhá léta ostře zasahoval proti aktivistům, kteří do jeho izolované země pašovali USB disky, jejichž obsah, například jihokorejská K-popová hudba, zamořoval představy Severokorejců. Minulý měsíc ale Kim při setkání s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem dostal USB disk s docela jiným poselstvím. Píše o tom americký list The New York Times (NYT).

Grafy a videa na USB disku od prezidenta vykreslují "novou ekonomickou mapu Korejského poloostrova", na níž podle představitelů Jižní Koreje nechybějí nové železniční tratě ani elektrárny pro zchudlý sever. Jejich zbudování je ovšem podmíněno tím, že se Kim vzdá jaderných zbraní.

Mun svou obchodní strategii založil na předpokladu, že 34letý severokorejský vůdce by se rád stal obdobou čínského vůdce Teng Siao-pchinga, který od konce 70. do počátku 90. let dohlížel na hospodářskou liberalizaci Číny. V této perspektivě si Kim Čong-un přeje svůj párijský stát transformovat: je ochoten vyměnit jaderný arsenál za ekonomické stimuly, bez nichž prosperity nedosáhne.

Kim od nástupu k moci v roce 2011 nechal popravil nespočet vysoce postavených funkcionářů, včetně svého vlastního strýce. Pchjongjang za jeho vlády testoval vodíkovou bombu a rakety s dlouhým doletem. Po posledním testu severokorejský vůdce prohlásil, že KLDR dokáže zasáhnout americkou pevninu raketou s jadernou hlavicí.

Třebaže byl Kim dosud ve světových médiích připomínán spíše v těchto souvislostech, projevil se také jako reformátor - továrnám a zemědělským družstvům poskytl více autonomie, umožnil otevřít více trhů a v hlavním městě Pchjongjangu, své výkladní skříni, zahájil stavební boom. Vyzval svou zemi, aby "následovala mezinárodní rozvojové trendy" a "celosvětové standardy", přiznal dokonce, že se mu nepovedlo nenaplnit slib, že dlouho strádající Severokorejci "už si nebudou muset utahovat opasky".

Jihokorejský prezident severokorejského vůdce po setkání označil za "praktického a otevřeného novým názorům".

"Kim Čong-un došel na rozcestí," poznamenal jihokorejský analytik Čchong Song-čchang. "Může buď dál pokračovat v programu vývoje jaderných zbraní, což by prohloubilo izolaci KLDR a následně patrně vedlo k jejímu hospodářskému kolapsu, anebo se jaderného a raketového programu vzdá, na oplátku se normalizují vztahy s USA, s nimiž uzavře mírovou dohodu, a země se hospodářsky vzchopí," dodává.

Vydá-li se Kim cestou hospodářských reforem, nejvíce zahraniční pomoci potřebuje v oblastech energetiky a dopravy. Během schůzky s Munem sám přiznal "ostudný" stav severokorejských silnic a železnic.

Elektrické vlaky jsou v Severní Koreji hlavním dopravním prostředkem - podle jihokorejských analytiků zajišťují 90 procent veškerého nákladu a přepravují 60 procent pasažérů. Železniční síť je ovšem natolik zchátralá, že nejrychlejší severokorejský vlak, linka mezi Pchjongjangem a hranicí s Čínou, jezdí rychlostí 45 kilometrů za hodinu. Ostatní vlaky nedosahují ani poloviny této rychlosti.

Severní Koreji se nedostává hotovost na dovoz ropy a veškerou elektřinu získává z vodních a uhelných elektráren. Podle odborníků se však odvětví energetiky v KLDR ocitlo v bludném kruhu. Chronický nedostatek elektřiny ztěžuje dobývání uhlí a jeho dopravu do elektráren. Severokorejci ve snaze získat dřevo na otop a na vaření odlesnili kopce, což způsobuje záplavy a sucha, nehledě na to, že přehrady se zanášejí bahnem. Snížila se tím i produkce vodních elektráren.

Podle jihokorejských zdrojů dosahuje výroba elektřiny v KLDR pouze 4,4 procenta její produkce v Jižní Koreji. Přeběhlíci původem ze Severu uvádějí, že KLDR upřednostňuje osvětlení soch Kimova otce a děda, zatímco cestujících ve vlacích kvůli výpadkům elektřiny čekají celé hodiny.

Munův návrh modernizace silnic a železnic na severu poloostrova a jejich propojení s jižní části nemá pomoci jen Severní Koreji. Nemá-li případné sjednocení obou zemí způsobit chaos, Sever a Jih musejí nejprve propojit své ekonomiky, tvrdí jihokorejští politici.

V plánu je i vybudování železnic, které povedou přes celý poloostrov a po kterých by se mohlo jihokorejské zboží rychleji a levněji dopravovat do Číny, Ruska a do Evropy. Podobně se počítá s ropovody a plynovody z Ruska, které povedou přes Sever a napojí energeticky náročné hospodářství na Jihu.

K tomu všemu ale patrně nedojde, pokud se Severní Korea jaderných zbraní nevzdá.