Harmonizovat daň ze zisku? Základ ano, sazbu ne

Jedním z ožehavých témat, která se probírají na právě probíhajícím Světovém ekonomickém f óru, je také harmonizace daně ze zisku. Například f rancouzský prezident Macron v Davosu prohlásil, že při harmonizaci daní v rámci Evropské unie by méně ambiciózní „neměli stát v cestě“ těm ambicióznějším. A už před týdnem se na BB vyjádřil v tom smyslu, že těm zemím, které přijímají peníze z evropských fondů, tj. užívají si solidaritu ostatních, by nemělo být dovoleno používat nízké daňové sazby.

V této souvislosti se proto nabízí ocitovat zde následující text (který jsem před několika dny zaslal do rubriky Lidových novin nazvané „Macháčkova výměna“):
Harmonizace pravidel ekonomického života je přínosná jen tehdy, pokud výrazně zjednoduší život – firmám, nebo spotřebitelům; nejlépe všem. Proto jsem zastáncem myšlenky harmonizovat způsob, jakým se počítá základ daně z firemního zisku. Firmám podnikajícím ve více zemích Evropy taková harmonizace ušetří náklady na výpočet daní.

Zisk má ale tu zvláštní vlastnost, že se v rámci dané nadnárodní společnosti dá pomocí nafixlovaných převodních cen snadno přesunout do zemí s nižším daňovým zatížením. Harmonizovaný daňový základ by proto byl ještě přínosnější v případě, že by sečetl zisky dané firmy ve všech zemích a před samotným výpočtem daňové povinnosti by je přerozdělil mezi různé země podle vhodně vybraných ukazatelů aktivity firmy v těchto zemích – například podle počtu zaměstnanců. Tento způsob zdaňování by alespoň rámcově vrátil zisky zpátky do zemí, kde vznikly, a nenápadné přesuny zisku ve snaze o neférovou minimalizaci daňové povinnosti by tak ztratily smysl.

Harmonizace daně ze zisku by v českém případě znamenala téměř jistě zvýšení sazby této daně, takže okruh projektů, které české soukromé sf éře dávají smysl, by se zákonitě zúžil. A to naše ekonomika rozhodně nepotřebuje a potřebovat nebude. Dá se to říct i tak, že harmonizace sazby daně ze zisku by českou ekonomiku uvrtala ještě hlouběji do pasti středního příjmu.

Výše uvedená chvála se ovšem týká pouze harmonizace daňového základu. Naopak se rozhodně netýká harmonizace samotné daňové sazby. Zaprvé, tato harmonizace firmám už život nijak zvlášť neusnadní: sazba je totiž jen číslo, kterým se vynásobí základ, a vynásobit základy v několika různých zemích několika různými sazbami, namísto jedné společné, je úkon na pár buněk v excelu.

Zadruhé, daňové sazby jsou jedním z mocných nástrojů národní hospodářské politiky. Harmonizace sazeb by jednotlivým státům tento nástroj vyrazila z ruky. A to by bylo rozhodně špatně. Například česká ekonomika v tuto chvíli potřebuje jako sůl masivní investice do automatizace a digitalizace, a to v soukromé i veřejné sféře.

Konkrétně soukromá sféra se u každého investičního projektu dívá na výnos po zdanění. Harmonizace daně ze zisku by v českém případě znamenala téměř jistě zvýšení sazby této daně, takže okruh projektů, které české soukromé sféře dávají smysl, by se zákonitě zúžil. A to naše ekonomika rozhodně nepotřebuje a potřebovat nebude. Dá se to říct i tak, že harmonizace sazby daně ze zisku by českou ekonomiku uvrtala ještě hlouběji do pasti středního příjmu.

Harmonizace základu daně ze zisku tedy smysl dává, ale harmonizaci sazby by se Česko mělo rozhodně bránit zuby nehty. Naši zástupci v Bruselu tedy musejí dávat velký pozor, aby se to první nestalo trojským koněm pro následné prosazení i toho druhého.

Michal Skořepa