Jak Detroit přestal Kanaďanům zamořovat vzduch

Detroit patřil k největším znečišťovatelům ovzduší na hranici mezi USA a Kanadou. Pak ale přijal několik regulací a kvalita vzduchu se zlepšila.

Příběh se začal psát před pěti lety. Tehdy obyvatelé dvousettisícového ontarijského města Windsor mohli při pohledu přes řeku Detroit nad stejnojmenným americkým městem spatřit černé hromady lemující břeh až k Detroitu.

Ukázalo se, že jde o ropný koks, vedlejší produkt vzniklý zpracováním ropy z kanadských ropných písků v rafinerii ve městě Marathon jihovýchodně od Detroitu. Haldy zde byly připravené na odvoz nákladními loděmi, ropný koks se totiž používá jako palivo. Velká část z něj je z USA vyvážena do Indie a Číny, kde je spalován jako uhlí.

Mrak nad Windsorem

Kanaďan Doug Hayes, člen organizace na ochranu životního prostředí Windsor on Watch, zaslechl stížnosti od lidí žijících v blízkosti řeky, že na jejich obydlí často dopadá černý prach. „Když jsme viděli ty hromady, bylo nám jasné, co že se to usazuje na balkonech místních obyvatel,“ řekl Hayes portálu CityLab.com.

Věci se daly do pohybu po jedné červencové bouři roku 2013. Vítr totiž zvedl oblak prachu, který se rozprostřel nad řekou Detroit. Hayesův kolega Randy Emerson celou scénu natočil na mobilní telefon a video se začalo okamžitě šířit po internetu. „Vítr se změnil a mrak se začal přesouvat k nám nad Windsor,“ uvedl Emerson.

Tato událost ukázala, jak takzvaný „migrující prach“ vzniklý v jednom místě může otravovat život obyvatel o několik desítek kilometrů jinde, a že problém může mít i mezinárodní rozměr. Dokonce ani původ tohoto znečištění nemusí být tam, kde bychom ho nejspíše čekali – tedy v intenzivní automobilové dopravě.

Krátce nato se do hry vložily americké úřady. Když se Rashida Tlaibová, členka michiganské sněmovny reprezentantů, o problémech s prachem na hranici mezi USA a Kanadou dozvěděla, vydala se na místo, aby se o situaci přesvědčila na vlastní oči a zjistila, jak vážná zdravotní rizika černý prach může způsobit. „Michiganské úřady nám ale řekly, že prach není toxický,“ uvedla Tlaibová.

Důvěřuj, ale prověřuj

Jenže to se jí příliš nezdálo, a tak posbírala vzorky prachu a nechala si udělat vlastní chemickou analýzu. Nezávislá laboratoř zjistila, že obsahují selen a vanad – prvky, které v malém množství skutečně zdraví neohrožují. Ve větších koncentracích už ale představují velké zdravotní nebezpečí. Opakované vystavování jejich působení může u lidí vést k respiračním a kardiovaskulárním obtížím.

Uplynulo sotva pár měsíců a ropný koks se objevil nedaleko Chicaga. Pocházel z ropné rafinérie těžařské společnosti British Petroleum v Indianě. Chicago okamžitě nařídilo, aby majitel-původce ropného koksu zajistil patřičný dohled, aby se z něho nemohl prach uvolňovat.

V Michiganu ale byla situace poněkud odlišná. Rashida Tlaibová podnikla několik kroků, aby prosadila zákon, který by upravoval, jak se s ropným koksem má nakládat. „Všichni odborníci, se kterými jsem hovořila, od Kalifornie až po Indianu, mi řekli, že musí být skladován v uzavřeném prostoru. Že jedině tak je svému okolí neškodný,“ řekla Tlaibová.

Její úsilí však vyznívala dlouho naprázdno. Podporu získala u poslanců zvolených přímo z Detroit, ale zbytek obou komor michiganského parlamentu ovládali republikáni. Návrh zákona měl tak pramalou šanci na úspěch.

Když to nešlo přes parlament, rozhodla radnice

Regulace tak musela přijít přímo z detroitské radnice. A to se také nakonec stalo. V listopadu 2013 se do detroitského zastupitelstva dostala Raquel Castaneda-Lópezová, která se problematikou migrujícího prachu z ropného koksu již předtím nějakou dobu zabývala. „Doslova jsem chodila od jedněch dveří ke druhým a viděla, jak lidé stírají mastný černý film ze svých oken,“ řekla portálu CityLab.com.

Ihned po svém volebním úspěchu začala vypracovávat příslušnou normu. Trvalo to čtyři roky, ale loni v říjnu detroitská rada schválila nařízení, které nakládání s ropným koksem upravuje. Musí být uchováván v uzavřených prostorech podobně jako jiné materiály, ze kterých se uvolňuje nebezpečný prach.

Pochopitelně se to neobešlo bez odporu těch, na které regulace dopadla. Castaneda-Lópezová zmiňuje samotný ropný byznys včetně odborových předáků, kteří začali poukazovat na to, že nařízení poškodí lokální ekonomiku. „Toto odvětví ale prostě jen nechtělo být regulované, a proto ty či ony firmy požadovaly výjimky,“ řekla Castaneda-Lópezová.

Tlaku však odolala a kromě konzultací s odborníky využila také příkladu rafinérie v Marathonu, kde s nakládáním s ropným koksem už měli dostatečné zkušenosti. „Na regulaci jsme s nimi spolupracovali, abychom si byli jisti, že jsme do jejího znění dokázali správně přetavit jejich zkušenosti,“ uzavřela Castaneda-Lópezová. Její úsilí je dnes vnímáno jako jeden z prvních rázných kroků směrem k zelenější budoucnosti Detroitu.

-usi-

Příspěvek Jak Detroit přestal Kanaďanům zamořovat vzduch pochází z Ekonomický deník