Německá ekonomická morálka má nakonec něco do sebe

Na vrcholu krize eurozóny tvrdil bývalý italský premiér Mario Monti, že problémy způsobují i Němci svým pohledem na ekonomii. Tedy pohledem, který podle Montiho říkal, že ekonomie je součástí „morální filozofie“ a který Němce vybízel k tomu, aby hledali viníka namísto řešení problémů. Jenže jeden z předních komentátorů Financial Times Gideon Rachman tvrdí, že ekonomie by skutečně měla být součástí morální filozofie. Už proto, že politici by se neměli starat pouze o růst, ale o to, zda „ekonomická činnost má morální smysl“. 

Na Západě v posledních letech získal na popularitě názor, že ekonomický systém není spravedlivý. Důsledkem je růst popularity levicových a pravicových populistů, který odráží i neschopnost tradičních politických stran a jejich zástupců spojit ekonomii a morálku. Toto spojení přitom není ničím novým. Možná nejvýznamnější ekonom všech dob Adam Smith byl profesorem morální filozofie na Glasgow University. Úvahy o morálce jej pak vedly ke známému předpokladu, že sledování vlastních ekonomických zájmů prospívá celé společnosti. Morálním filozofem byl Friedrich Hayek, který používal etické argumenty proti státní kontrole ekonomiky. A ostře vystupoval proti následovníkům Marxe, který se zase domníval, že komunismus je morálně nadřazený kapitalismu. 

Až do krize roku 2008 dokázali politici nabízet pohled na ekonomiku, který jim zajišťoval volební vítězství. Volné trhy měly odměňovat snahu a úspěch a nabízet příležitosti pro všechny. Globalizace byla hájena s tím, že jde o morální projekt, který sníží nerovnost a chudobu v celém světě. Po finanční krizi ale podobné argumenty začaly ztrácet pevnou půdu pod nohama. Životní standard většiny lidí stagnoval, ale bankám byla poskytnuta finanční pomoc. Do vězení nešel nikdo, kdo se podílel na kolapsu systému. Tím se otevřely dveře politikům jako Donald Trump. 

Pokud se Trumpovi podaří přesvědčit veřejnost, že jeho daňové reformy prospějí všem, bude slavit úspěch, zatím se ale zdá, že veřejnost je přesvědčena spíše o opaku. Jestliže tomu tak bude i nadále, přesunou se voliči směrem k levicovému populismu, který reprezentují Bernie Sanders a Elizabeth Warrenová. Podobný růst vlivu pravicového a levicového populismu je zřejmý i ve Velké Británii či Francii. Ovšem v Německu populisté nemají větší než 25% podporu i přesto, že společnost radikalizovala uprchlická krize. Částečně jde o výsledek ekonomického boomu. Nicméně se projevuje i to, že Angela Merkelová pochopila, jak důležitý je pocit běžného voliče týkající se morálně dobré a špatné politiky. 

V USA a jižní Evropě zaznívala řada hlasů, které tvrdily, že problémy Řecka se dají vyřešit jen skutečným odpuštěním dluhů. Merkelová si ovšem byla dobře vědoma, že nemůže jít přímo proti přesvědčení běžných Němců. Ti věří, že po nich nemůže nikdo chtít, aby odpouštěli dluhy Řekům, kteří půjčené peníze prošustrovali. Merkelová věděla, že nezáleží jen na ekonomii, ale i na morálce a spravedlnosti. Toho by si měli být vědomi všichni politici.