Pimco: O moc lepší už to nebude

Investiční společnost Pimco počítá ve svém základním scénáři s tím, že globální oživení bude mít i příští rok širokou geografickou základnu. Světový produkt by měl růst 3% tempem, tedy stejně jako v roce letošním. Riziko recese bude v krátkém období nízké, inflace se mírně zvýší, fiskální politika bude slabě uvolněná a bude probíhat jen pomalý obrat monetární akomodace. K tomuto pozitivnímu obrázku je ale podle investorů a ekonomů ze společnosti Pimco nutno dodat ještě něco: O moc lepší už vývoj v globální ekonomice nebude a valuace rizikových aktiv se nacházejí na vysokých úrovních.

Pokud se podíváme pod povrch globální ekonomiky a věnujeme větší pozornost rizikům, nalezneme několik problémů, které by mohly znatelně ovlivnit vývoj na finančních trzích. Patří sem dobře známá rizika spojená s vývojem v Severní Koreji, ale i známé makroekonomické faktory, jako je dlouhá doba americké ekonomické expanze, konec zvyšování rozvah některých významných centrálních bank či politický a ekonomický vývoj v Číně. 

Stárnutí expanze americké ekonomiky sebou nese zmenšující se objem volných zdrojů práce a podle nás tak růst HDP mírně klesne na 2 %, zatímco inflace se zvedne na 2 %. Složení růstu nominálního produktu se tak posune k méně výhodnému mixu – tedy k vyšší inflaci a pomalejšímu tempu růstu reálného produktu. Pomoci by mohlo zlepšení v oblasti produktivity, ale zatím je spíše nepravděpodobné, protože mimo energetiku nedochází k výraznějšímu zvýšení investic. 

Fed se stále řídí Phillipsovou křivkou a lze tedy očekávat, že do konce roku 2018 přikročí k dvojímu či trojímu zvýšení sazeb. FOMC nyní dokonce hovoří o čtyřech zvýšeních sazeb, trh naopak čeká pomalejší tempo utahování monetární politiky. Trhy zatím nevěnují velkou pozornost tomu, že Fed hodlá začít zmenšovat svou rozvahu a že o podobných plánech hovoří i ECB. Neměli bychom ovšem zapomínat, že k něčemu podobnému v minulosti nikdy nedošlo a tudíž nemáme podle čeho soudit, jaký budou mít tyto kroky reálný dopad. 

U Číny budeme sledovat zejména to, jak se na její politice a ekonomice projeví pravděpodobné zvyšování centralizace moci v této zemi. Podle jednoho scénáře bude vláda pokračovat ve snahách o omezení volatility tím, že bude i nadále podporovat růst zadlužení kombinovaný s finanční represí a intervencemi na některých trzích. V takovém případě by se Čína v krátkém období pravděpodobně nestala globálním zdrojem volatility. Ovšem možné je i to, že vláda nakonec přikročí k razantnějším reformám, jejichž cílem by byla i restrukturalizace státem vlastněných společností a snížení míry zadlužení. Taková politika by ve svém důsledku mohla vyvolat velké pohyby na globálních finančních trzích.