Volby, které přinesou pragmatické řešení imigrační krize a posílení Visegrádské čtyřky

Heinz-Christian Strache, který stojí v čele nacionalistů ze Svobodné strany Rakouska FPÖ, po oznámení výsledků celonárodních voleb prohlásil, že jeho strana sice nezvítězila, ale přesto získala vysokou podporu. Podle něj vítěz voleb Sebastian Kurz z Rakouské lidové strany ÖVP zkopíroval strategii Svobodné strany Rakouska. Podobný názor není ojedinělý. Jak na stránkách Bloombergu uvádí Leonid Bershidsky, podle převažujícího názoru se jednatřicetiletému Kurzovi podařilo dosáhnout volebního vítězství zejména tím, že svobodným ukradl jejich imigrační politiku.

FPÖ měla po uprchlické krizi roku 2015 velkou podporu veřejnosti a v průzkumech veřejného mínění jasně vedla. Pak ovšem přišel Kurz a svou stranu změnil na bezpečnou alternativu pro voliče, kteří chtěli omezení imigrace, ale nelíbily se jim hrubší rysy nacionalistů. Koneckonců FPÖ má za sebou historii styků s neonacisty v Rakousku i v Německu a to řadu umírněných voličů odrazuje. Kurz ale jeví ochotu spíše vládnout s FPÖ než se sociálními demokraty. 

Německá kancléřka Angela Merkelová čelí oslabení své politické pozice a příčinou je její imigrační politika, která pustila do země víc než milion žadatelů o azyl. Kurz je v jiné situaci právě proto, že volá po změně přístupu k imigraci. Po většinu jeho krátké politické kariéry se zaměřoval právě na tuto oblast. Již od roku 2011 tvrdí, že na prvním místě musí být výuka jazyka. Němčina je totiž pro většinu lidí z jiných zemí hodně náročná. A lidé, kteří pracují na integraci, většinou tvrdí, že největší překážkou není rozdílná kultura, ale jazykové dovednosti. Kurz také prosazuje rychlé hodnocení pracovních dovedností imigrantů včetně dosaženého vzdělání. V roce 2013 pak prosadil změnu zákona o občanství, která pomáhá dobře integrovaným imigrantům, kteří umí dobře hovořit německy a přispívají k rozvoji společnosti. 

Kurz následně pracoval na návrhu integračního zákona, který po imigrantech požaduje podpis „integrační dohody“. Ta požaduje, aby přicházející byli vzděláváni v oblasti německých a rakouských hodnot a kultury a pokud při následných zkouškách neuspějí, zaplatí pokutu. Kurz tvrdí, že „nevzdělanci z Afghánistánu“, kteří se nehodlají učit německy, vytvářejí na trhu práce problémy pro dobře integrované muslimy. Zaměstnavatelé a společnosti totiž většinou mezi těmito skupinami nerozlišují. Vůdce lidovců si sice znepřátelil muslimy některými kroky, jako je odsouzení muslimských školek, nejde ale na rozdíl od Stracheho o protiislámského agitátora. Jeho postoje se spíše podobají tomu, co po roce 2015 prosazuje Merkelová a její partneři, jen se o to pokoušel už mnohem dříve. 

Kurz ve skutečnosti neimituje FPÖ, ale snaží se pragmaticky reagovat na obavy voličů. Strache zase poslední dobou ustoupil od ostré rétoriky zaměřené proti EU. Jeho těžko skrývaný antisemitismus a barvitá minulost je ale pro řadu starších politiků stále těžko stravitelná. Kurz je mladý a jeho historická vzdálenost od doby nacismu je větší, tudíž pro něj může být Strache přijatelnějším partnerem. Pro Rakousko by to bylo svým způsobem potěšující, protože jde o zemi, kde má krajní pravice tradičně silné kořeny a na tom se v dohledné době nic nezmění. Kurz se namísto boje s ní snaží o konstruktivnější řešení problémů, na které se pravice zaměřuje. To je významná role v zemi, kde se nemalá část voličů stále hlásí k otevřenému nacionalismu. 

Výsledky rakouských voleb by tak mohly vést k obratu v celoevropské imigrační strategii, snížit xenofobní tenze a vytvořit lepší program integrace, než jaký prosazují zastánci multikulturalismu. Pevnější postoj proti imigraci ale také posune Rakousko směrem k zemím Visegrádské čtyřky – k Polsku, Maďarsku, Slovensku a České republice. V Polsku vládnou nacionalisté, na Slovensku je krajní pravice členem vládní koalice. Maďarský premiér Viktor Orbán je Stracheovým oblíbencem a Česká republika je dlouhodobě euroskeptická. Pokud se k těmto zemím přidá tradiční demokracie, jakou je Rakousko, budou možná cítit větší sílu na prosazení své imigrační politiky a svého postoje k dalšímu prohlubování evropské integrace.