HBR: Pozici evropských bank v globálním měřítku zabírá Čína

Od globální finanční krize uběhlo už deset let, bankovní sektor ale její důsledky cítí i nadále. Jde dokonce o vzácný příklad odvětví, jehož míra globalizace se od krize zmenšila namísto toho, aby globálně dál expandovalo. Je to zřejmé z toku kapitálu mezi jednotlivými světovými ekonomikami. Ten podle nové studie McKinsey Global Institute klesl o 65 % a polovina tohoto poklesu byla zapříčiněna prudkým snížením objemu mezinárodně poskytovaných úvěrů a dalších bankovních aktivit. Týká se to zejména velkých finančních institucí z Evropy a USA, ale ne všechny země a jejich banky jdou tímto směrem, tvrdí Susan Lund a Eckart Windhagen na stránkách Harvard Business review.

Například tři největší německé banky držely před krizí dvě třetiny svých aktiv v zahraničí, dnes to je podle dat Dealogic už jen třetina. Zahraniční pohledávky bank celé eurozóny klesly o 45 %, většina z toho byla způsobena poklesem úvěrů poskytovaných subjektům v jiných zemích měnové unie. Nyní se tento trh znovu fragmentuje, zatímco před krizí byl patrný trend vytváření jednotného bankovního trhu. Názor, že společná měna snižuje riziko některých zemí a dojde tak k vytvoření nadnárodního trhu, se ale ukázal jako nebezpečný omyl. 

Globální finanční systém se tedy uskromňuje a příčinou jsou i změny v regulaci, které požadují, aby banky držely více kapitálu. Mnoho bank ale hlavně zjistilo, že ziskovost jejich podnikání na zahraničních trzích není bez dostatečného rozsahu aktivit taková, jak by si představovaly. Následně se rozhodly zaměřit se opět více na svůj domácí trh. Například v Německu a Francii došlo v posledních deseti letech k výrazné expanzi domácích finančních institucí, která zhruba nahradila odcházející zahraniční banky. 

Znamená to vše, že se bankovní systém obrací ke globalizaci zády? Pro některé banky tomu je skutečně tak, ale ne pro všechny. Kanadské a japonské banky od roku 2007 zdvojnásobily objem svých zahraničních úvěrů a pohledávek. Čtyři největší čínské banky mají nyní ve srovnání s rokem 2007 čtyřikrát větší podíl zahraničních aktiv ve svých rozvahách. Jejich hodnota v současnosti dosahuje 1 bilion dolarů a převyšuje hodnotu zahraničních aktiv německých či italských bank. A není pochyb, že tomuto trendu ještě není konec.

Evropské banky se tedy z globálního trhu stahují, čínské expandují. Podobné je to u některých ruských, brazilských a indických bank. Podle McKinsey Global Institute drží banky vyspělých zemí asi 85 % všech zahraničních aktiv, ale podíl rozvíjejících se zemí soustavně roste. Během posledních deseti let se zvýšil z 8 % na 14 %, Čína se posunula ze šestnáctého na osmé místo. Globalizace financí tak na ústupu není, jen se na ní podílí stále více zemí. 

Pokrok směrem k diverzifikovanějšímu globálnímu systému je bezesporu přínosný. A pravděpodobně jej podpoří i digitalizace a nové technologie, které zjednodušují mezinárodní transakce a snižují jejich náklad. Bankám ve vyspělých zemích se to líbit nemusí, ale předkrizové roky už se nikdy nevrátí a ony se budou muset novému způsobu globalizace přizpůsobit.