Podařilo se zabránit krizím?

Jistěže ne, ale to spoustě hvězdným komentátorů nezabránilo zaspekulovat si o tom na stránkách Project
Syndicate. Základní otázka zněla: Jak stabilní je globální finanční systém?

Většina komentátorů se shoduje, že opatření jako zvýšené požadavky na kapitálové rezervy, přísnější pravidla na obsah bankovních bilancí, zvýšená ochrana spotřebitele u finančních produktů i pravidelné stress - testy finančních systémů v zemi byly na místě a stabilitě globálního systému pomohly.

Na druhou stranu ale mají ke klidu daleko. Téměř všichni zdůrazňují, že i dnes mají finanční systémy v rozvinutých zemích svá problémová místa. Rozdělit se dají do tří kategorií – regulatorní rizika, monetární rizika a konečně politická rizika.

Regulatorní rizika mluví o problémech ještě neřešených současnou regulací nebo řešených špatně. Mark Roe z Harvardu upozorňuje na bilionodolarový trh s overnighty pro instrumenty kryté hypotékami. Rizikem je také odlišně pojatá regulace na obou stranách Atlantiku, která globalizovanému trhu může umožnit některé regulace obcházet.

Nouriel Roubini a další zase věští problémy s nerovným přístupem regulace, která se s novými technologiemi bude prohlubovat, zejména pak s bankovní regulací, která neplatí pro instituce, které se jako banky začínají defacto chovat (i když jsou bez bankovní licence). Nositel Nobelovy ceny Robert Shiller konkrétně zmiňuje například fondy peněžního trhu, ale do finančního světa se brzy chystají vtrhnout také firmy jako Google. Uvidíme jestli budou „tradiční“ bankéři stávkovat proti nefér konkurenci podobně jako to dnes dělají řidiči Uberu.

Na poli monetární politiky si komentátoři stěžují, že centrální banky jsou pomalé, dozadu hledící a konzervativní. Vzpomínají na „BoE poučující o morálním hazardu zatímco City kolabovala a ECB bojující s imaginární inflací“. Na druhou stranu je potenciálně nebezpečné také nekonvenční monetární politika, které prý skutečně mohou nafukovat bubliny. K tomu opět varuje Nouriel Roubini, že k podobným opatřením jako při poslední krizi centrální banky dost možná sáhnou i při příštích problémech, čímž se z nekonvenční měnové politiky stane konvenční. Roubini má nepochybně pravdu, že po úspěšné politice po finanční krizi se na bankéře bude tlačit i při mnohem méně vážných peripetiích. A centrální bankéři budou jen těžko vysvětlovat, že tentokrát se musíme smířit s mnohem jemnějšími zásahy. Poslední rizika jsou politická. Už dnes je v USA hodně slyšet volání po opětovné deregulaci, čehož se komentátoři výrazně bojí. Současný americký prezident si k tomu prý nechal napsat 150 stránkovou studii vztahující se na deregulaci velkých finančních institucí. Okamžitě se setkala s odporem FEDu ale ten nemusí trvat dlouho – již včera psal David, že na místo viceguvernéra odpovědného za dohled Donald Trump nominoval nového člověka.