Stane se z Evropy globální ekonomická kotva, kterou byly po celá desetiletí USA?

Politický chaos ve Washingtonu je sledován po celém světě, vyvolává otázky, zda USA budou i nadále ochotny či schopny plnit roli vůdčí globální síly v nejedné oblasti, ekonomiku nevyjímaje. Christian Reiermann se na stránkách německého Spiegelu vyjadřuje skepticky. Otázkou pak je, zda se objeví nový stabilizující hegemon. Mohla by jím být Evropa?

Ekonom Stanley Fischer viděl za svého 73letého života již několik pádů bohatých zemí. Tento přední představitel amerického Fedu nyní podle svých slov sleduje, jak Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa ztrácejí svou pozici globálního hegemona. Podle něj se tak už nelze spoléhat na to, že Spojené státy jsou garantem organizací jako Mezinárodní měnový fond. „USA pro mě byly kotvou světové ekonomiky, ne zdrojem volatility,“ řekl nedávno ekonom pro Financial Times. Nyní by ale americký politický systém mohl „posunout svět nebezpečným směrem“.

Fisher je dnes svědkem událostí, které nikdy předtím nezažil. Hovoří například o tom, že současné snahy americké vlády o uvolnění americké regulace jsou s ohledem na zkušenosti z finanční krize naprosto nepochopitelné. Před několika dny tak ekonom oznámil svou rezignaci na funkci v americké centrální bance. Ta tak ztratí významného odborníka s obrovskými zkušenostmi. A je možné, že Trump jej nahradí jedním ze svých přisluhovačů.

Spojené státy byly po celá desetiletí garancí ekonomické stability. Pomohly západní Evropě zotavit se z druhé světové války. Když se ve světě objevila nějaká finanční krize, spolu s MMF organizovaly záchranný plán. Když v roce 2008 propukla nejhorší krize za posledních 80 let, stály opět v čele záchranných prací. Z této jejich pozice toho ale dnes už mnoho nezbývá. Bývalá superstar nyní bojuje o to, aby se udržela mezi globální elitou. Ekonomická politika Washingtonu je nejasná a nedůrazná, jindy zase přejde do vychloubačného nacionalismu. Sledujeme dobrovolný ústup z předních pozic, pryč je podpora mezinárodní spolupráce a svobodného trhu a konkurenčních sil.

Spojené státy jdou dokonce cestou zpochybňování obchodních dohod, ostře kritizují své dlouhodobé partnery, protože podle americké vlády jsou příčinou americké nezaměstnanosti. Upadá důvěryhodnost všeho, co tvořilo základ ekonomického triumfu Západu. Na americké pozici ve světě se stále více projevují pocity méněcennosti, strachu z úpadku a nekompetence. Američané si stěžují, že byli vmanipulováni do nevýhodných dohod a téměř to vypadá, že globalizaci neprosazovali, ale namísto toho jsou pouze její obětí.

Hloubka propasti, která se vytvořila mezi Evropou a Spojenými státy, je zřejmá i z interního dokumentu Ekonomického a finančního výboru EU. Evropané vnímají americké pokusy o omezení mezinárodní spolupráce a volného obchodu jako útok na světový mír, který ale škodí i Spojeným státům samotným. Dokument obsahuje řadu bodů, v nichž jsou kritizovány plány americké vlády. A to včetně vývoje veřejného dluhu a Trumpových „extravagantních rozpočtových póz“, které představují riziko pro celou globální ekonomiku. Americká vláda by se podle EU měla namísto toho zaměřit na dlouhodobou udržitelnost rozpočtových výdajů a příjmů.

Dokument poukazuje i na to, že podle dat týkajících se vývoje čistých investičních pozic se investoři v poslední době začínají americkým trhům vyhýbat, což může zvyšovat zranitelnost ekonomiky. Kritizovány jsou i plány daňové reformy, která by „v první řadě snížila daňovou zátěž nejbohatších vrstev společnosti“ a jen by zhoršila dlouhodobý ekonomický výhled. Celý dokument pak může vyznívat tak, jako když se vyřizují účty, ale každopádně je z něj zřejmé, že názorové rozdíly mezi Evropou a USA získávají na hloubce.

Nekompetence americké vlády se projevuje i na kurzu dolaru. Těží z ní naopak euro. Šéf Evropského stabilizačního programu ESM Klaus Regling navíc tvrdí, že „investoři už vnímají dobrý stav ekonomiky eurozóny a je jim jasné, že krize již skončila“. Eurozóna nyní dokonce vypadá jako bezpečnější přístav než Spojené státy. Například proto, že zatímco ona dosahuje obchodních přebytků, USA vytváří deficity. Optimismem ohledně dalšího vývoje ve Spojených státech nehýří ani Fisher. Podle něj bude nejistota panovat i nadále a ve světové ekonomice již není kotva, která by ji stabilizovala. Změnilo by se to pouze v případě, že by Spojené státy nabraly jiný kurz.