Finanční poradci nás vodí za nos – co všechno jsou schopni nám namluvit?

Před pár týdny se přes Wall Street provalila velká vlna, která smetla poslední pilíř důvěry. Díky „čistce“ Securities and Exchange Commision (americká komise pro cenné papíry) se mnohým investorům, kteří až doposud při výběru nejvhodnějších akcií bez rozmyšlení naslouchali radám investičních analytiků, otevřely oči. Pozor! Analytik nemusí být jediný, kdo se vás pokusí zmást. Vychytralých individuí je mnohem víc a několik z nich bychom mohli najít i mezi finančními poradci, jak se tito lidé rádi označují (ačkoliv spíše by se na ně hodilo slovní spojení finanční makléři, protože ačkoliv zájemcům nabízí vícero konkurenčních produktů, přeci jen často podlehnou kouzlu výše provize, kterou za protlačení toho-kterého produktu dostanou). Dnes jsme se zaměřili na praktiky „poradců“ specializujících se na otevřené podílové fondy. 

Neudání benchmarku: Každý fond má svůj srovnávací index, tzv. benchmark, který je referenční úrovní pro vyhodnocování výkonu investičních záměrů, které jsou prováděny v rámci jeho portfolia. Ve sledu času se fond snaží kopírovat trend indexu a alespoň o několik desetinek procenta jej převyšovat. Je totiž zřejmé, že pokud fond dlouhodoběji za indexem pokulhává, chyba je v manažerovi fondu, který není schopen vhodně alokovat shromážděné prostředky klientů a dosáhnout alespoň průměrné zhodnocení tržního segmentu, ve kterém fond investuje.

Další informace na I-POINT, http://www.ipoint.cz/detail.php?article=12731