Volební program ČSNS

PROGRAM ČSNS  - Program svobodných občanů

Hospodářství, veřejné finance a sociální systém

/část programu ČSNS - celý a velmi rozsáhlý si můžete přečíst na http://www.csns.cz/

Kontakty: 

Podpora malých a středních podnikatelů změnou sociální politiky státu a reformou veřejné správy:

• Ochráníme české živnostníky a střední stav české země.

• Promyšlenou sociální politikou vymýtíme ze sociálního systému zbytečné vyplácení dávek v hodnotě 300 mld. ročně.

• Tak vytvoříme vhodné ekonomické prostředí pro vznik 70 % účasti středních podnikatelů a živnostníků na hospodářství naší země.

• Změnou sociální a bytové politiky dosáhneme podpory mladé rodiny a její stabilizaci.

• Zajistíme jednotnost zdanění u všech daňových poplatníků. Daň z příjmu právnických osob omezíme na max. 20 % zisku. Z živností stanovíme daně paušální, tím omezíme zbytečně úřadování tak,aby mohl podnikat ten, kdo podnikat chce.

• Zapojením odborné veřejnosti zjednodušíme nepřehledné množství zákonů, které dnes nezaručuje občanům jistotu práva a jeho vymahatelnost.

• Snížíme počet ministerstev a členů vlád tím, že některá ministerstva a jejich agendy sloučíme. Kompetence převedeme na úroveň regionální politiky krajů.

• Budeme trvat na zrušení drahého a nefunkčního systému obec, okres, kraj, ministerstvo.

• Ochráníme občana před úřednickou zvůlí snížením počtu ministerských úředníků a zřízením správních soudů. 
  

I. Obecná část
 

Očekávání je jedna z nejmocnějších ekonomických sil. Očekávání, plynoucí z důvěry v úspěšné sociálně-tržní hospodářství svobodného světa a z odsudku nevýkonné a nedostatkové socialistické ekonomiky, se stalo motorem podporujícím myšlenky ekonomické transformace po převratu v roce 1989. K nejhorším důsledkům neúspěchů při obnově tržního hospodářství patří právě ztráta důvěry ve schopnost dosáhnout očekávaných zlepšení. Deziluze se stala strašlivou retardační silou brzdící vývoj. V demokratických společnostech se východisko nachází obvykle změnou vládnoucí garnitury plynoucí z voleb. V Čechách se nic takového nekonalo. Sociálně demokratická vláda, vzešlá méně z voleb a více z povolebních zákulisních vyjednávání, nepředložila žádná zásadní řešení a neučinila ani nic, čím by se snažila splnit alespoň nějaké z předvolebních slibů. Spor o budoucnost není jen v různých představách politických proudů, ale zejména ve schopnosti znát široké spektrum problémů, jejich vzájemnou souvislost, umět hledat a nacházet skutečná východiska. Z nedávných průzkumů veřejného mínění vyplývá přání značné části veřejnosti po vládě silné ruky. Nejspíš došlo k překrytí dvou aspektů téhož jevu. Není myslitelné, aby český člověk stál po zkušenostech s nacistickou a komunistickou totalitou o další diktátorský režim. O co však stojí zcela jistě, o kompetentní, rozhodnou a konající vládu. Tvrdá a rozhodná vláda není totéž, co vláda diktátu. Nedůvěra v budoucnost se prohlubuje. Šance mělo české hospodářství významně větší, než jiné transformující se ekonomiky. Promrhává se dědictví potenciálu ekonomiky. Příčina českých potíží není jen v potenciálu ekonomiky. Je v neschopnosti jej využít. Je to opět jako před léty, mnohé dobré co se povedlo, bylo jakoby na našich vládách vyvzdorováno. Je to síla svobody, svobodného tržního hospodářství, která otevírá stavidla k iniciativě lidí, k realizaci intuice, fantazie, lidského snažení. Chce to málo, a současně téměř vše, tedy citlivou a podpůrnou státní politiku, zkrátka - nepřekážet lidem.
 

První a nejvýznamnější je odhodlání k činu, schopnost získat podporu veřejnosti upřímným a kvalifikovaným popisem stavu, východisek a cílů.

Souhlas domácí veřejnosti je předpokladem spolupráce a sociální stability.

Souhlas mezinárodní veřejnosti je tvůrcem důvěry pro investory.
 

1) Občan, podnikatel, zaměstnanec, vlastník, nájemník...atd. Všichni postrádají právní jistotu, rychlou vymahatelnost svých nároků. To nepotřebuje žádná kouzla. Jen kvalifikovanou koncepční práci, která ve velmi krátké době umožní vládě poslat do sněmoven návrhy úprav zákonů určených hospodářské praxi a ne politickým obchodům. Vládě přísluší rozhodnout, co vyžaduje rychlých změn, co postupných. Jejich přesné uskutečňování je významným krokem, který zvedne náladu a začne budovat základy nových poměrů a nových lepších očekávání.

2) Rychlá změna nefunkčních a špatných ustanovení právního řádu je jen nezbytným, avšak nikoliv systémovým krokem.Součástí právního řádu se musí stát zákonná norma, která určí postupy v zákonodárném procesu. Od vládního rozhodnutí připravit novou nebo novelizovanou úpravu, přes přesný popis odpovědnosti za přípravu návrhu ve státní správě, přes nařízené připomínkové řízení až po výběr nejvhodnějšího postupu projednávání ve sněmovních výborech a sněmovnách. Zákony nedělají poslanci a senátoři, ti o nich jen rozhodují. Musí-li poslanec nebo senátor využít zákonodárné iniciativy, je to signál o tom, že něco nefunguje. Legislativní plán má být věcí veřejnou. 
 

3) V zájmu harmonizace českého práva s právem Evropské unie a v zájmu odstranění i zbytků komunistického právního řádu vytvářet a naplňovat harmonogram zásadních rekodifikací českého práva. Časový prostor je dán schopností dostát požadavkům EU a samozřejmě potřebou co nejdříve vytvořit pro podnikání podmínky obvyklé v zemích EU. Sporné otázky o případně jiných než standardních evropských řešeních učiníme předmětem ochrany národního zájmu a chceme je rozhodovat případně i s občany v referendu.
 

4) Poměry, v nichž se nyní nachází české hospodářství, jsou obvykle měněny k lepšímu ve standardních tržních ekonomikách soustředěným úsilím vlády o omezení vládních výdajů, které umožní současně snížit daňovou zátěž, bankám zlevnit peníze a nastartovat nový koloběh alokace zdrojů v ekonomice. 

Tato standardní řešení vyžadují velkou dávku politické odvahy. Snížení rozpočtových výdajů znamená současně omezení vlivu státu a až rušení nejen pracovních míst, ale třeba i celých úřadů. Zákonodárné změny popsané výše musí sledovat tento cíl: úspory ve veřejné správě.

To značí konečně vyhovět volání po jednodušší administrativě, po zákonech s minimem výjimek, o nichž je třeba rozhodovat v procesu správního či obdobného úředního řízení.To také bude nejlepší ochrana proti tolik všudypřítomné korupci.
 

5) Cena práce, kupní síla obyvatelstva, sklon k úsporám, penzijní, zdravotní i další pojištění jsou spojité nádoby nesmírně citlivě vzájemně reagující na každou změnu a ve svém souhrnu dávající ekonomice zdroje k růstu či brzdící investice.

Volání po reformě penzijního i zdravotního pojištění nesmí být oslyšeno. Kyselé jablko partikulárních zájmů čeká na kousnutí. Odkládání nerozzlobí hodně některou profesi či jinak utvořenou skupinu, ale poškodí významně všechno a všechny. Nedostatek zdrojů v systémech je činí nefunkčními a trvale vyvolává potřebu zvyšování daňového břemene.
 

6) Další nepříjemná pravda leží v poměru daní výrobců a spotřebitelů. Uvolnění zdrojů pro investice znamená, při zachování břemene, přenést významnější část na spotřebitele. Principiálně je třeba překonat bariéru zvyku a opatrnosti. Speciálně daňové zákony učinit jednodušší a dát vyšší jistotu pregnantní a jednoznačnou formulací daňových povinností. Jednodušší systém bude i lépe a rychleji kontrolován a - co je důležité - s významem, neboť včas zasáhne, aby vybral nedoplatky.

Zde může jít o velmi komplikované řešení ve vztahu k příštímu členství v Evropské unii. Unie sama nemá v mnoha věcech daňové politiky jasno. Naše rozhodnutí musí vyřešit naše současné starosti a ponechat otevřený prostor pro změny, které nepoškodí český stát ani daňového poplatníka.

7) Privatizace. Jednou z příčin současných problémů je nedokončená privatizace a restrukturalizace. Zřízení fondového penzijního systému, případně kombinovaného, je považováno obecně za nutnost. Proto lze považovat za východisko přeměnu dosavadního Fondu národního majetku na Penzijní fond za současné změny úkolu souvisejícího s privatizovaným majetkem. Úkolem fondu nebude jen předat privatizovaný majetek, ale též spravovat získané zdroje pro penzijní fond a vytvářet výnosné portfolio majetku pro penzijní fond. Přebytečný majetek by měl být prodáván výhradně prostřednictvím tohoto fondu.
 

7a) Stabilita finančního systému je odvislá od řádného fungování a rozhodování bank. Státní účast v bankách může být přechodně zachována, avšak jen za podmínky, že bude zájem významného zahraničního bankovního domu vstoupit do těchto našich bankovních ústavů navýšením kapitálu tak, aby tím získal majoritu. Tento model lze obecně doporučit pro privatizaci v době, kdy je důležité aby každá koruna byla použita pro podnikání a nikoliv pro veřejné fondy. Stát svou přímou vlastnickou hospodářskou angažovanost rychle skončí. Vláda bude osvobozena od úkolů, které ji brání věnovat se věcem veřejným.
 

7b) Státu principiálně přísluší zasáhnout do fungování hospodářských a finančních subjektů jen v situaci jejich krize. Podrobnosti obvykle upravují zákony o konkurzu a vyrovnání ustanoveními uplatňujícími tzv. princip sanační. Obvykle stát podporuje ohrožené podniky v zájmu bezpečnosti státu nebo v zájmu výživy obyvatelstva, či pro zachování hospodářského života regionu. Finanční prostředky veřejných rozpočtů jsou používány za předem stanovených přísných pravidel. Revitalizace podniků, která se ukazuje potřebnou pro vady v procesu privatizace, je věcí nových vlastníků. Jen těm podnikům, kterých by omezení či zastavení provozu poškodilo zákonem chráněný zájem, lze výjimečně pomoci z veřejných prostředků.
Opakovaně se zdůrazňuje - za předem zákonem stanovených podmínek a pravidel. 

7c) Růst hospodářství je tématem dne. Sociální jistoty, stabilita společenských poměrů a zejména dobrá očekávání jsou myslitelné jen a jen za přiměřeného tempa růstu HDP. K hledání receptu, jak dál, prospěje odpověď na otázku: "Co je příčinou nynějšího neutěšeného stavu, lépe - co hlavně?" Prvotní příčinou jsou důsledky nejenom čtyř desetiletí komunistické vlády. Tuto základní pravdu opět připomínáme, neboť opakování je matkou moudrosti. Za komunistické éry vznikla nevhodná struktura průmyslové výroby, trvale postupovalo technologické zaostávání za výrobci ze svobodného světa a důsledkem byla nízká produktivita práce. To vše zapříčinilo odchod českého průmyslu z historických trhů. Po rozpadu sovětského bloku se rozpadl i náš trh a vlády po roce 1989 žádné nové šance nevytvářely. Nekvalitní zboží přestalo být konkurenceschopné. Ekonomiky někdejšího sovětského bloku po jeho rozpadu postupně ztrácejí platební schopnost. To jsou příčiny faktu, že čísla ukazují od roku 1989 pokles HDP. Samozřejmě, i privatizační chyby mají rovněž svůj podíl na tomto stavu. Velké firmy jsou obvykle nejvýznamnějšími reprezentanty technologického pokroku. V dnešním globalizovaném světě se významní výrobci spojují nejen pro nutnost vyrábět ve vysokých sériích levněji, ale zvláště pro schopnost unést náklady technického rozvoje. Z těchto faktů se řešení již samo nabízí. Je o tom, zda umíme získat velké investory k rozhodnutí pořídit si výrobu v Čechách. Tomuto úsilí může vydatně prospět vstřícná státní hospodářská politika. Ta může doplnit tradiční české hodnoty, vynikající schopnost dělníků a techniků a přechodné, byť dlouhodobější komparativní cenové výhody vytvářením prostředí lákajícího investory. Tato součást ekonomiky nesmí být opomíjena, i přes důraz ČSNS na rozvoj malého i středního podnikání, neboť tento typ firem vždy v rámci dodavatelského průmyslu akceleruje malé a střední podnikání včetně služeb. To znamená standardní evropské legislativní prostředí, fungující infrastrukturu a mimo jiné stabilní daňové preference. Za takto změněné a trvale k lepšímu se měnící reality zbývá již jen vhodná diplomatická podpora oficiálních míst pro získání vhodných strategických partnerů. Úspěch v takové operaci znamená trvalé dobré řešení, neboť to bude garantovat i přítomnost nejmodernějších technologií v českém průmyslu a podíl na výzkumu a vývoji. Je však nutné připomenout, že politická a ekonomická očekávání našich nových politických přátel nesmí mít až na výjimky žádné místo v rozhodování o tom, co je pro ČR užitečné.
 

8) Zemědělská politika státu musí respektovat obvyklé poměry na trhu zemědělských produktů zejména v Evropě. Jsou-li některé výrobky významně subvencovány, je třeba učinit zásadní rozhodnutí. Udržet konkurenční schopnost domácích výrobců rovněž subvencí nebo tuto variantu odmítnout s tím, že není potřebné příslušnou komoditu doma vyrábět a je možno ji trvale dovážet. To nelze učinit u rozhodujících výrobků pro výživu obyvatelstva, ani tak, aby se tím omezila hospodářská schopnost zemědělství kultivovat krajinu. Podporovat lze jen životaschopné hospodářské celky. Dříve nebo později se připojíme k jednáním, která jsou vedena v EU a chceme přicházet s vlastní stabilní zemědělskou politikou. 

9) Sociální stabilita společnosti i jednotlivce je základní hodnotou umožňující transformační proces. Zjištění skutečného sociálního stavu společnosti, vytvoření sociální mapy, konstrukce nových spotřebních košů, nastavení patřičné úrovně daněprostých minim v daních z příjmů, nové posouzení výše sazeb nemocenského a dalších dávek včetně deregulačních náhrad - to je výčet věcí, které rozhodují o důstojném životě člověka. Ten je smyslem konání úspěšné demokracie. Sociální politika musí být citlivá, avšak motivující k práci a respektu k hodnotám občanské společnosti.

Rodina je hodnotou, která si zaslouží úcty a podpory. Začíná u mladých manželství a sleduje ji až k seniorskému věku. Od politiky zaměstnanosti až k podpoře manželství a rodičovství směřuje snažení odpovědného státu.

V přeceňovaných starostech o menšinové sociální zájmy jdou starosti o pracující většinu stranou. Podpora kolektivnímu vyjednávání, odborářským právům a trvalá pozornost státu k zjišťování a ověřování sociální situace občanstva jsou považovány za základní povinnosti účinné a prospěšné správy věcí obecných. Jsme však vzdáleni úvahám, že všichni občané mají mít stejná práva při různých povinnostech. Plný servis státu je pro ty, kteří plní státem a společností stanovené a požadované normy právní a etické. 
 

II. Finančně - hospodářská část 
 

Poměry, v nichž se nyní nachází české hospodářství, jsou obvykle měněny k lepšímu ve standardních tržních ekonomikách soustředěným úsilím vlády o omezení vládních výdajů, které umožní současně snížit daňovou zátěž, bankám zlevnit peníze a nastartovat nový koloběh alokace zdrojů v ekonomice. 

Tato standardní řešení vyžadují velkou dávku politické odvahy. Snížení rozpočtových výdajů znamená současně omezení vlivu státu a až rušení nejen pracovních míst, ale třeba i celých úřadů. Zákonodárné změny musí sledovat základní cíl a to úspory ve veřejné správě. 

To značí konečně vyhovět volání po jednodušší administrativě, po zákonech s minimem výjimek, o nichž je třeba rozhodovat v procesu správního či obdobného úředního řízení. To také bude nejlepší ochrana proti tolik všudypřítomné korupci. Stát je odpovědný za vytváření příznivého hospodářského ovzduší. Prospěje zejména vhodnou úpravou daní, poplatků a příspěvků na sociální, nemocenské a zdravotní pojištění.
 

Daně
  

Předkládaný program daňové reformy je zásadní změnou v dosavadním chápání a životě naší společnosti. Program obsahuje přelomová a zásadní řešení, a to nejen v oblasti tzv. federálního fiskálu přechodem od nekontrolovatelné moci státu ke společnosti založené naopak na občanských právech, respektování člověka a na odpovědnosti člověka za svůj život. Navrhovaná řešení mají pak jednu společnou myšlenku - "rušení silného státu" a převedení podstatné části rozhodování na občany - tedy ve finanční oblasti je řešena solidarita občanů a povinná úloha státu při zvýšení odpovědnosti občanů.

V České republice přetrvává v obrovských rozměrech přerozdělování (realokace) disponibilních zdrojů. Tento státní dirigismus brání jak společenskému, tak i ekonomickému rozvoji. Moc občana se musí projevit ve větším vlivu a pravomocech regionů a obcí. Vše, co je možné, musí být co nejrychleji přeneseno do rozhodovací pravomoci občana a samosprávy. Stát musí dostat nové poslání s redukcí nákladů, počtu státních úředníků i ministerstev. Za tohoto nového stavu je pak anachronismem současný způsob stanovení a vybírání daní jako příspěvku občana na společné potřeby a princip solidarity. V dnešním pojetí je občanovi odebírána podstatná část bohatství, kterou vytvoří, a to aniž by měl možnost se k tomu vyjádřit, natož pak pohyb svých peněz kontrolovat a řídit. Pokud jsme přesvědčeni, že si občan má řadu služeb zajišťovat sám, musíme umožnit, aby se radikálně snížila jeho daňová zátěž. Navrhovanou daňovou reformou se občan vymaní z dosavadního "područí státu" a bude tak moci rozhodovat o převážné většině svých peněz. 

Celkové daňové zatížení se musí snížit i u podniků , které tak budou moci nastartovat svůj tolik potřebný hospodářský rozvoj. Předpokládané daňové úpravy se jistě negativně dotknou "silného státu", který tak bude muset omezovat svůj vliv v řadě oblastí, které dosud nelogicky spravoval. Daňové zákony musí být co nejjednodušší a srozumitelné. 

Program daňové reformy pak musí zahrnovat i změny na úseku finančních úřadů, kde půjde zejména o zkvalitňování jejich činnosti včetně zdokonalování schopností zaměstnanců odhalovat nesrovnalosti, podvody a efektivně řešit daňové nedoplatky. Cílem je zjednodušení a zlevnění administrativy, minimalizace udělovaných výjimek a v neposlední řadě i ochrana proti možnosti korupce.
Daňový systém musí sledovat trendy, uplatňované jak v EU, tak i v ostatních vyspělých tržních ekonomikách. Plnohodnotný vstup do EU vyžaduje, aby příslušné daňové zákony, předpisy a instituce byly efektivní a důvěryhodné. To však neznamená bezpodmínečné převádění a dodržování všech principů v těchto zemích užívaných. ČR je zcela samostatnou zemí a jako taková má a bude mít svoje specifika, která je nutné zohlednit v nastoupených trendech. 

ČR je povinna promítnout do svého právního řádu všechny platné právní předpisy ES, ale je povinna respektovat i to, že nebude přijímat taková opatření, která by byla v rozporu s pravidly ES. Jedna ze základních myšlenek změn v daňovém systému - přesun výběru a správy přímých daní do rozpočtů regionů - v takovém rozporu jistě není. Státní rozpočet na úrovni centra by měl být naplňován pouze nepřímými daněmi. další následující návrhy vedou ke zlepšení daňového systému v ČR:

• Zajistit jednotnost zdanění u všech daňových poplatníků (fyzických i právnických osob) a to jako zdanění rozdílu příjmů a výdajů a oddělit daně od účetnictví.

• Zabezpečit, aby výnosy z daní z příjmu byly výlučně příjmy orgánů samosprávy.

• Daň z příjmů z podnikatelské činnosti má být omezena na nejvýše 20 % zisku.

• U drobného podnikání a drobnějších živností stanovit daně ve formě paušální daně a omezit tak zbytečné úřadování.

• Daň z mezd (z příjmů ze závislé činnosti) odstupňovat tak, aby se v nízkých příjmových kategoriích vyplácelo pracovat a nevyplácelo pobírat dávky.

• U vyšších příjmových kategorií stanovit nižší strop pro placení pojistného.

• Zdanění mzdy včetně příspěvků na pojištění by nemělo ani u nejvyššího pásma překročit celkem 30 procent hrubé mzdy.

• Nově upravit pravidla pro podnikání fyzických osob, aby jednak odpovídala obecnému pojetí, a případně mírně zvýhodňovala podnikání, které představuje nejvyšší formu majetkové odpovědnosti.

• Daně spotřební stanovovat tak, aby byla podstatně omezena a lépe vyloučena šance černého trhu. 

• Postupné změny v přístupu k tzv. majetkovým daním.

I. etapa

• Daň z převodu nemovitostí, dědickou a darovací upravit tak, aby sledovala zájem státu na odpovědném chování vlastníků. 

• Daně silniční vyžadují jednoznačně nastavit pravidla odpovídající EU obecně a nejbližším sousedům, zvláště např. snížit daně pro vozidla splňující zpřísněné limity EURO. S ohledem na prosperitu českých autodopravců. 

II. etapa

• Zrušení tzv. majetkových daní - tj. daně silniční, daně z nemovitostí, daně z převodu nemovitostí, daně dědické a darovací. Místo těchto daní poskytnout kompetenci orgánům samosprávy pro stanovování místních daní a poplatků. 

• Zavedení daňového zvýhodnění obecně prospěšných společností.

• Rozšířit možnosti vytvářet zákonné rezervy na neúspěšný výzkum a vývoj.

• Sbližovat základní a snížené sazby u DPH až do zavedení jednotné sazby, čímž bude zjednodušena a zlevněna správa této daně.

• Dosavadní dluh daní, příspěvků a poplatků ukazuje na mnoho problémů. Zejména na nevhodné zajištění práv státu. Obnovení Finanční prokuratury, která historicky pečovala v Českém království o výběr pohledávek státu a o majetek státu je otázkou dne. 
   

Reforma daňového systému odstraní i doposud vedené spory o majetková přiznání. Ta nejsou strašákem. Švýcarská konfederace má jednoduchý systém daňového a majetkového přiznání. Změny daňových norem vedoucí k jednodušší legislativě vytvoří prostor pro právě takové řešení, které zajistí s doprovodnou legislativou stabilní a korektní daňovou politiku i praxi českého státu. 

Náklady státní správy

Jedním z dluhů oproti volebním slibům prakticky všech parlamentních stran je decentralizace státní správy. Stát nejenom že většinu svých pravomocí nepřenesl na regiony, resp. obce, ale mnohdy svou centristickou pozici ještě posílil. Vážným nedostatkem, který nám mj. vytýká EU, a který se projevuje negativně i v kvalitě výkonu státní správy, je neexistence legislativních předpisů upravujících postavení státních zaměstnanců - především zákon o státní službě.

Okresní úřady byly a stále ještě jsou vlastní výkonnou složkou státní správy. Přitom kontrolní a zpětně vazebné funkce jsou omezeny na Ministerstvo vnitra ČR, které z Prahy nedokáže a ani dokázat nemůže tyto funkce náležitě plnit. Fungování státní správy na tom kterém okrese je tak do značné míry závislé na osobních kvalitách přednostů OÚ, kteří jsou však většinou jmenováni na základě politických vazeb a nikoli odborných a zejména manažerských schopností.

Postavení obcí a měst v rámci ČR je nevyhovující a bude vyžadovat zásadní změnu. Jedním z negativních důsledků tohoto postavení je vysoká zadluženost obcí, jejíž přímou příčinou je přesunutí 40 % příjmu daně ze závislé činnosti do státní pokladny. Neúnosný je rovněž počet obcí a jejich velikost, která vede k ekonomickým problémům malých obcí a m.j. k obtížím získat dostatek kvalitních občanů, ochotných vykonávat funkci zastupitele. Zvláštní kapitolou jsou městské části hlavního města Prahy a dalších statutárních měst. Vedle velkých obcí s počtem obyvatel řádově i desítky (a v Praze i více než sto) tisíc obyvatel jsou v současnosti i takové, jejichž počet obyvatel nepřesahuje 200. 

Cílem reformy státní správy musí být její zkvalitnění. Musí sloužit občanům za minimální prostředky na ni vynakládané a s nejvíce omezenými finančními úniky. 

Základní pravidlo decentralizace: "Pokud se nějaký problém dotýká pouze jedné obce, je jeho řešení plně v kompetenci zastupitelstva této obce, pokud se dotýká více obcí, ale nepřekračuje hranice regionu, řeší jej samospráva regionu, pokud se dotýká více regionů, zůstává jeho řešení v kompetenci centrálních státních institucí."
 

Zeštíhlení centrálních státních institucí

• Omezení počtu členů vlády - zrušit funkce místopředsedů vlády - předsedu by v případě nepřítomnosti měl zastupovat zákonem stanovený ministr. Samostatné funkce místopředsedů a dalších členů vlády bez ministerstev zrušit.

• Výrazně snížit počty úředníků - omezit objem mzdového fondu na určité procento rozpočtu. 

• Převést co nejvíce z agendy ministerstev na regiony, resp. obce.

• Připravit a urychleně přijmout zákon o státní službě.

• Daně z příjmu ze závislé činnosti ponechat celé jako příjem obce.

Podpora podnikání a středního stavu 
 

Malé a střední podniky jsou nezanedbatelnou součástí ekonomického prostředí. Je všeobecně známo, že malé a střední podniky přispívají ke zdravému fungování a rozvoji trhu. Jsou prvkem, který je schopen regulovat trh pracovních sil a přispívat k udržování přijatelné míry nezaměstnanosti, a to zejména tím, že absorbuje určitou část pracovních sil, uvolňovaných z velkých ať už krachujících, restrukturalizovaných, privatizovaných či z jiných důvodů redukovaných velkých podniků. Dnes se malé a střední podniky i v ČR staly natolik významnou součástí ekonomiky, že jejich stav a rozvoj významným způsobem ovlivňuje ekonomickou a společenskou situaci země. Proto je zcela nepochybné, že je nutné napomáhat rozvoji malého a středního podnikání. Každý rozumný stát si tudíž stanovuje svoji politiku podpory malého a středního podnikání, jejíž následnou realizací se snaží regulovat fungování ekonomiky a napomáhat tak stabilizaci ekonomického sektoru. I vláda ČR prostřednictvím MPO stanovila směry a formy podpory malého a středního podnikání. Zcela jednoznačné je stanovení cílů a to dlouhodobých i střednědobých. Dlouhodobý cílem je umožnit fungování sektoru malých a středních podniků v rozsahu a způsobem přispívajícím ke zvyšování výkonnosti národní ekonomiky. Pro střednědobý horizont jsou vytyčeny následující cíle :

• Zvýšit podíl malých a středních podniků na obnovení růstu ekonomiky a posílení její exportní výkonnosti, zejména však na snižování nezaměstnanosti na hospodářském oživení strukturálně postižených a ekonomicky slabých regionů.

• Zvýšit konkurenceschopnost malých a středních podniků, a vytvořit tak předpoklad jejich fungování po začlenění do trhu EU.

• Usnadnit vstup občanů do podnikání při zachování podmínek kvalifikace a zefektivnit jeho ukončení.

• Sladit nástroje a mechanismy systému podpory MSP s pravidly Evropské unie a racionalizovat mechanismy jejího poskytování.
   

Je otázkou, zda při současném stavu ekonomiky, práva, "kultury podnikání", platební morálky a dalších, často veřejně diskutovaných problémů současného podnikání, jsou tyto cíle efektivně naplňovány. Podpora podnikání je realizována prostřednictvím dvou ministerstev - MPO a MMR - a několika ministerstvy založených či jiným způsobem ovlivňovaných institucí. Obě ministerstva vypracovávají programy podpory malého a středního podnikání, které po schválení vládou slouží jako realizační instrumenty k dosažení střednědobých či dlouhodobých cílů. Tyto programy jsou určeny pouze pro omezenou skupinu podnikatelů. V žádném případě nepostihují všeobecně známou pravdu, že podpora malého a středního podnikání by měla být směřována zejména do tří základních segmentů :
 

a) občana vstupujícího poprvé do podnikání

b) podnik existující krátkou dobu 

c) již existující malé a střední podniky v zásadě schopné se ucházet o zdroje komerčního financování
 

V této situaci neprospívá rozvoji a stabilizaci sektoru MSP ani meziroční snižování objemu rozpočtovaných prostředků. Je potřeba vyčlenit podstatně větší finanční prostředky pro podporu malého a středního podnikání. Současně s navýšením finančních prostředků je nezbytné zabezpečit dostatek distribučních míst státní podpory a podnikatelům dostatečný přístup k předmětné podpoře. K distribuci státní podpory by mohla být využita stávající obchodní místa komerčních bank .

Stejně jako nedostatek finančních prostředků je smutné i to, že v koncepci státní podpory malého a středního podnikání jako takové prakticky absentuje živnostník ve své pravé podstatě. Jedná se zejména o špičkového řemeslníka, který se věnuje své živnosti sám nebo s rodinou. Je potřeba této skupině podnikatelů věnovat vyšší pozornost. 

Současné politika podpory malých a středních podniků je fakticky nasměrována podpory do oblasti potřeby střednědobých finančních zdrojů, zejména investičního charakteru. Je zcela jistě chvályhodné a prozíravé podporovat vznik nových firem a investic. Bylo by však zcela na místě věnovat část prostředků na profinancování krátkodobých potřeb malých a středních podnikatelů ve sféře provozních prostředků.

Podpora malého a středního podnikání by měla být v nejbližším období zaměřena zejména na :

• Zvýšení finančního objemu podpory.

• Ve státním rozpočtu by měly být navýšeny prostředky podporu malého a středního podnikání, a to nejen na úkor omezení prostředků, věnovaných na záchranu velkých a problematických podniků - pozůstatků dob minulých. Ve většině případů není možné hovořit o záchraně, ale o prodlužování smrtelné agónie a další komplikaci situace v českém průmyslu, a ¨v neposlední řadě i o dalším příspěvku k destabilizace české ekonomiky.

• Zlepšení přístupu podnikatelů ke konkrétním druhům podpory.

• Podpora je distribuována prostřednictvím institucí a organizací, které jsou soustředěny v Praze a několika velkých městech s minimálním počtem "obchodních míst", schopných s podnikateli komunikovat, přijmout žádost, a zajistit tak podnikateli požadovanou pomoc. Bylo by rozumné rozšířit počet možností. 

• Poskytovat podporu a zvýšit informovanost podnikatelské veřejnosti. K oběma cílům lze např. využít stávajících poboček komerčních bank, hospodářské komory či jiné obdobné instituce, včetně těch se státní účastí či přímým vlivem státu.

• Zjednodušení přístupu a administrativy.

• Při zpracovávání a předkládání žádostí o podporu se mnohdy jedná o neřešitelný úkol, a to zejména pro již dříve zmiňované živnostníky - řemeslníky a různé špičkové odborníky obzvláště určitých profesí. Ti jsou pak nuceni využívat služeb specializovaných poradenských firem a velmi komplikovaně se dopracovávají státních nabídek. Bylo by vhodné pro tuto skupinu ( kromě navrhovaných zjednodušení, např. v oblasti účetnictví, daní apod ) zjednodušit podmínky i v oblasti přístupu ke státním podporám ve sféře zahájení a rozvoje jejich podnikání. 

• Věnovat vyšší pozornost skutečně malým a středním podnikatelům, tedy mnohokrát specifikovaným živnostníkům.

• Podpory jsou většinou spojovány s určitými efekty, které jsou často v podnikání živnostníků mimo dosah jejich podnikání, jinými slovy - formou svého podnikání je nikdy nemohou naplnit. Přitom se může jednat o velice potřebnou službu či výrobu v určitém regionu, resp. území, žádanou nebo i potřebnou a nutnou. Je tedy potřeba vytvořit specifické formy podpory (programy) pro tuto skupinu podnikatelů - dle našeho pojetí "skutečných, pravých živnostníků".
   

Bytová výstavba

Bytová politika je jednou z oblasti, kde se situace po "listopadu" výrazně zhoršila. Stát sice po letech podceňování poskytuje značné finanční prostředky, ale jejich využití v důsledku špatné koordinace mezi státem a obecní samosprávou a, v případě většiny měst s více než 100 tisíci obyvateli, a zejména hl.m. Prahy, i velmi špatné bytové politiky, radnice není zdaleka optimální. Ukazuje se, že stát musí stanovit pouze základní pravidla pro poskytování finančních prostředků, ale vlastní bytová politika a její realizace musí být přenesena na regiony, resp. obce. Bytový fond je v drtivé většině obcí a měst ve velmi špatném technickém stavu a nájemníci v panelových domech platí za vytápění více než za nájemné. Deregulaci nájemného určuje stát - obce však mají právo stanovit nájemné nižší - podle místních podmínek. Mnohé radnice se však připojily k nesmyslnému postupu vlády provést deregulaci plošně. Tím dochází k absurdní situaci, že celkové náklady na bydlení (nájemné+služby) na okrajovém sídlišti jsou díky vysokým nákladům na topení dvakrát vyšší než ve stejně velkém bytě v centru nebo ve vilových čtvrtích. Přitom zisky energetických monopolů dosahují miliard Kč a pokračuje mrhání energiemi, které jsou pak nuceni financovat uživatelé bytů.

Celkový počet bytů činí 3 miliony 800 tisíc. To představuje cca 380 bytů na 1000 obyvatel (pro srovnání průměr v EU činil v r. 1991 srovnatelných 421 bytů na 1000 obyvatel). Nesrovnatelně horší je však velikost bytů: cca 20 m2 na osobu proti 35 m2 v EU. Špatné je i využití bytového fondu pro občany zejména větších měst - pohled na inzertní stránky jasně ukazuje, kolik bytů je dále pronajímáno v rozporu se zákonem. Ani v této oblasti neučinily vlády a zákonodárné sbory pro občany téměř nic.

Z výše uvedených řádků vyplývají hlavní směry bytové politiky:

• Novelizace zákona o hypotékách tak, aby obce byly zrovnoprávněny s fyzickými osobami a mohly získávat hypoteční úvěry za stejných podmínek

• Vytvoření zákonné možnosti výstavby bytů spolufinancováním obcí a uživatelem s využitím kombinace státní dotace a hypotéčního úvěrování.

• Novelizovat zákony, jež by umožnily účinněji a rychleji postihovat podvody s bytovým fondem, přijmout zákon o ochraně bytového fondu.
  Zabránit v co největší míře černému trhu s byty v souladu s Občanským zákoníkem.

• Vytvořit podmínky pro zvýšení investic do oprav, a zejména do zateplení a rekonstrukce panelových domů.

• Zvýšení důrazu na podporu půdních vestaveb a nástaveb jako formy získávání nových bytů s pomocí státních dotací, např. formou výhodnějších podmínek hypotéčního úvěrování více podporovat půdní vestavby.

• Vytvoření příležitosti pro migraci mladých rodin výstavbou bytů s vysokým podílem státní dotace v hospodářsky slabých a neatraktivních regionech.

• Rozšíření výstavby a využívání rekonstrukce bytových domů ve špatném technickém stavu na domy s pečovatelskou službou. Tato forma rekonstrukce je jednou z velmi efektivních možností zlepšení úrovně bydlení, spojená s pomocí starším spoluobčanům, pro něž se nájemné ve větších bytech stává cenově neúnosné. Je nutné věnovat pozornost vyššímu objemu financí na výstavbu domů s pečovatelskou a zvýšení zájmu o tento druh získávání a hospodaření s bytovým fondem obcí

• Podstatné zvýšení počtu bezbariérových domů pro invalidní občany.
  Z nově dokončených obecních bytů by mělo být alespoň 12 % bezbariérových.

• S využitím všech možností regionu, resp. obce, eventuelně za přispění státního rozpočtu, udržet v regionu současný podíl bytového fondu v historických centrech měst.

• Vytvoření podmínek pro plnohodnotný život na sídlištích.

Nemalý podíl občanů ČR žije v bytech na sídlištích (v městech nad 100 tisíc občanů je to cca 40 %). Nejen z tohoto důvodu je nutné věnovat mimořádnou pozornost humanizaci života na sídlištích - zvýšení podílu ploch pro obchod a služby, podpora kulturnímu a sportovnímu využití obyvatel atd. Sídliště nemohou být jenom "noclehárnami", ale musí se konečně stát městskými celky, kvalitativně srovnatelnými s ostatními částmi měst.
 

Privatizace
 

V oblasti privatizace musí další postup spočívat v dokončení a restrukturalizaci cestou zřízení fondového penzijního systému.

Jednou ze základních myšlenek je přeměna dosavadního Fondu národního majetku na Penzijní fond. Tím budou vyřešeny dva důležité úkoly - doprivatizace a reforma důchodového systému. Posláním takto konstituovaného fondu bude privatizovat zbývající majetek, spravovat získané zdroje a vytvářet výnosné portfolio pro penzijní fond. Správa fondu bude svěřena částečně odborníkům z významných a renomovaných zahraničních správců fondů v kombinaci s volenými zástupci veřejnosti.

Jsme proti systému privatizace "na dluh", tedy znamená formou bankovních úvěrů. Jsme proti nesmyslnému zachraňování státních či polostátních kolosů, přežívajících z minulosti. Je potřeba privatizovat jen ty státní podniky, které mají perspektivu z hlediska poptávky a nabídky na našem i světovém trhu a přitom je jejich management na vysoké odborné úrovni. Revitalizace podniků, které si nejsou schopny sami poradit nebo sehnat strategického, pouze z hlediska udržení zaměstnanosti je záležitost velmi neprofesionální, nešetrné a nehospodárné.

Stát musí vstupovat do řešení ohrožených podniků pouze v zájmu bezpečnosti státu, zajištění výživy obyvatelstva nebo zachování hospodářského života regionu, a to pouze za předem přesně stanovených pravidel a zásad. Revitalizace ostatních podniků je výlučnou záležitostí nových vlastníků a stát bude do těchto řešení vstupovat pouze jako nový vlastník nebo v případech, kdy by omezení či zastavení provozu poškodilo zákonem chráněný zájem. I tak bude státní vstup realizován za předem přesně stanovených pravidel.

Velmi významným úkolem je dokončení privatizace bankovnictví včetně dopracování zákona o bankách a zákona o ČNB. V této souvislosti je nezbytné trvat i na dodržení původních podmínek prodeje českých bank a to poskytování výhodných půjček na pořízení bydlení. Je potřeba se vrátit k této diskusi, která byla diskutována zejména v souvislosti s prodejem státního podílu v České spořitelně. Je naprosto nezbytné tuto podmínku i nadále využívat a dbát na její dodržování ze strany zahraničních investorů. V kombinaci s dopracováním či změnami zákonů o "domovském právu" či zákona o ochraně uživatelů bytu a státními nástroji podpory bydlení, regionálními nástroji místních samospráv a opatřeními na zvýšení mobility pracovní síly bude jistě dostatek kvalitních bytů v potřebné struktuře.
 

Mobilita pracovní síly
 

Je nutné v rámci reformy státní správy, daňových zákonů a sociálního, nemocenského a zdravotního pojištění, s využitím možností investičních pobídek a různých forem pomoci rozvoji podnikání, vytvořit vzájemně propojený systém podpory znovuosídlení problematických regionů se zajištěním dostatečného životního standardu.

V ČR není v dostatečné míře rozvinuta možnost tzv. "stěhování za lepšími životními podmínkami". Tato skutečnost také nemalou měrou přispívá ke snižování životní úrovně a prohlubování problémů v určitých oblastech ČR - v současné terminologii hospodářsky slabých a strukturálně postižených okresech. Vláda se snaží jednotlivými dílčími výhodami zajistit rozvoj takových oblastí. Je však zcela nezbytné umožnit lidem v takové oblasti nejen pracovat, ale i bydlet, a co je nejdůležitější - opravdu žít. Proto je potřeba vedle výstavby bytů s vysokým podílem státní dotace umožnit působení rozvoj firem a v neposlední řadě pomoci příslušnému rozvoji služeb a infrastruktury. Současně je potřebná i diferenciace v oblasti sociálních dávek, plateb nemocenského a sociálního pojištění a celé škály dalších opatření tak, aby mladá začínající generace, případně sociálně slabší střední vrstva obyvatel, měly v těchto regionech zajištěnu dostatečnou možnost uspokojovat svoje potřeby a měly šanci volby mezi několika plnohodnotnými možnostmi žití.
 

Koncepce reformy sociální sféry viz. samostatná kapitola