Je už americká ekonomika ve stavu plné zaměstnanosti?

Nezaměstnanost v americké ekonomice se už asi rok drží pod 5 % a podle některých názorů to znamená, že bylo dosaženo významného cíle: Plné zaměstnanosti. Ekonomové takový stav obecně definují tak, že všichni, kteří chtějí pracovní místo, jej mají. Jsou ale Spojené státy skutečně v takové situaci? Odpověď na tuto otázku mimo jiné určí, jakou politiku bude sledovat americká centrální banka Fed. Ten ještě o plné zaměstnanosti nehovoří, ale i tak by mohl začít zvedat sazby rychleji právě proto, že se ekonomika podle jeho názoru tomuto bodu blíží, píše Gillian Whiteová z The Atlantic.

V praxi je hodně složité určit, kdy ekonomika plné zaměstnanosti skutečně dosáhla a pokud se v odhadu spleteme, má to své důsledky. Douglas Holtz-Eakin z American Action Forum tvrdí, že ekonomika již tohoto bodu dosáhla. Poukazuje na to, že existuje určitý optimální bod, ve kterém poptávka po práci odpovídá její nabídce. Pokud dojde k překročení tohoto bodu, poptávka začíná převyšovat nabídku a to znamená, že firmy musí začít zvedat mzdy, aby na trhu práce uspěly. Jestliže se nastartuje tento proces, lze to považovat za důkaz, že onen optimální bod již byl překročen.

Michael Strain z American Enterprise Institute se domnívá, že o překročení plné zaměstnanosti má smysl hovořit až ve chvíli, kdy se růst mezd začne promítat i do vyšších cen. Tedy v době, kdy firmy musí zvyšovat ceny, aby eliminovaly dopad vyššího nákladu práce. A v takovém bodě se podle Straina americká ekonomika ještě nenachází. Je také pravdou, že řada Američanů má stále obavy z ekonomické budoucnosti. Holtz-Eakin to vysvětluje tak, že „lidé jsou plně zaměstnaní a zároveň nespokojení, protože růst mezd je příliš pomalý“. Michael Madowitz z Center for American Progress k tomu ale dodává, že to je přesně ten důvod, proč se ekonomika ve stavu plné zaměstnanosti ještě nenachází. I on však uznává, že americké hospodářství už se stavu plné zaměstnanosti blíží, konečným důkazem jeho dosažení by i podle něj měl být vyšší růst cen.

Někteří ekonomové nechtějí riskovat příliš pozdní rozpoznání plné zaměstnanosti, protože poté by mohlo dojít k příliš vysokým cenovým tlakům. Madowitz ovšem podobné obavy uklidňuje tím, že po poslední recesi panovala v ekonomice dlouhou dobu velmi nízká inflace, a i kdyby nyní inflace poněkud přestřelila, nenapáchala by velké škody. Pokud by naopak byla monetární politika ze strachu z vyšší inflace utažena příliš brzy, mohlo by to opět utlumit růst mezd a následně poškodit produktivitu. Šlo by o „další jizvu“, kterou na ekonomice zanechala předchozí recese.

Holtz-Eakin tvrdí, že v současné situaci by bylo nejlepší „vyhlásit vítězství, normalizovat monetární politiku a pak se snažit provést reformy na nabídkové straně ekonomiky, které by měly pozitivní dopad na produktivitu“. Madowitz se ovšem domnívá, že by šlo o chybu. Ekonomika podle něj potřebuje v první řadě růst a příliš agresivní utahování by jej udusilo.

Je tedy zřejmé, že zatímco určení stavu plné zaměstnanosti je složité, zároveň tyto odhady ovlivňují ekonomickou politiku, která má dlouhodobý dopad na celé hospodářství.