Víkendář: Jak chtěl VW zkrotit Jourovou, ale dostal přes prsty

Vypadalo to, jako kdyby se šéf automobilky Volkswagen Matthias Müller domníval, že komunikuje s jedním ze svých podřízených. V dopise prezidentovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi si totiž stěžoval na chování jedné z jeho komisařek a žádal ho, aby si s ní promluvil a utáhl jí obojek. Nakonec vyjádřil naději, že Juncker ukončí kauzu, která řediteli VW dělá vrásky na čele.

Aféra Dieselgate propukla na podzim roku 2015 a od té doby se řeší i otázka kompenzace milionů řidičů, kteří si v Evropě zakoupili automobil značky VW s naftovým motorem. Zdrojem frustrace je tato záležitost i pro komisaře Evropské komise a zejména pro Věru Jourovou, která má na starost oblast spravedlnosti a ochrany spotřebitelů. V její moci sice není donutit VW ke konkrétním krokům, ale to neznamená, že by se nesnažila vyvíjet na něj tlak a donutit jej k nabídce kompenzací.

Její snaha dohnala Müllera k tomu, že na konci března zaslal Junckerovi zmíněný dopis. V něm stojí i to, že podle automobilky není prosazování práv evropských spotřebitelů v kompetenci Evropské komise. Müller se v dopise nazývá „šéfem největší průmyslové korporace“, ale jeho odhad Junckerových názorů na kompetence Komise byl značně pomýlený.

Komunikace mezi Junckerem a Müllerem poukazuje na několik lekcí. První z nich říká, že když se firmy brání, nemají být agresivní. Müller tvrdí, že Brusel a zejména Jourová překračují své kompetence. Požadoval, aby se Komise celému problému přestala věnovat, protože „neexistuje žádný právní základ pro požadavky na kompenzace“. K tomu obvinil Komisi z toho, že se přiklání na jednu stranu sporu a požadoval, aby jednala nestranně.

Juncker na tato slova odpověděl s tím, že „Komise vždy dbá, aby jednala v rámci svých pravomocí“, a dokonce poukázal na konkrétní právní normy, podle kterých v tomto případě jedná. Výkonnou moc sice použít nemůže, ovšem snaží se přispět k výměně informací. A Juncker poukázal na to, že celý problém se týká 8,5 milionu zákazníků z celé EU. To je celkový počet vozů, ve kterých byl nainstalován podvodný software umožňující snížení emisí během technických prohlídek. Juncker tak dal jasně najevo, že Müller by si měl více nastudovat fakta a Komise nemůže v této věci prohrát.

Kauza také ukazuje, že členové Komise mezi sebou komunikují a Müller se mýlí, jestliže se domnívá, že Juncker není o celé věci dobře informován. Müller se s Jourovou setkal v únoru a odmítl její požadavky na kompenzace. Brusel se s tím ale nespokojil a v březnu začaly příslušné státní úřady v jednotlivých zemích s pomocí Jourové připravovat právní kroky, které by měly VW ke kompenzacím přinutit. Müller tvrdí, že pro kompenzaci není žádný právní důvod, a v dopise Junckerovi dodal, že se s Jourovou shodli na tom, že o kompenzacích nemůže být řeči.

Jenže Juncker měl od Jourové jiné informace a odpověděl, že Jourová ve skutečnosti Müllerovi navrhovala, aby automobilky kompenzaci nabídly dobrovolně. Takový krok by podle ní ukázal, že VW není indiferentní vůči svým zákazníkům. Zároveň by takový krok snižoval pravděpodobnost právních sporů v jednotlivých zemích EU. Juncker tak ve své odpovědi dal jasně najevo, že stojí za svými lidmi a Müller nemůže čekat, že se šéf Komise otočí proti nim.

Poslední poučení se dá shrnout následovně: „Už mě s tím neotravuj a rozhodně si nestěžuj písemně.“ Müller ve svém dopise píše, aby Juncker neváhal a kontaktoval jej pro získání dalších informací. Juncker mu ovšem doporučil, aby dál komunikoval s Jourovou a došlo tak k dohodě, která „zajistí férové nakládání se všemi spotřebiteli v EU“. Jinak řečeno, přestaň mi psát dopisy, když budeš něco potřebovat, zvedni telefon. Koneckonců dopisy doručené Evropské komisi a následné odpovědi jsou všechny archivovány a občas se některý z nich dostane na veřejnost.

Autory jsou Florian Eder a Kalina Oroschakoff.

Zdroj: Politico