Exekuce: Ministerstvo spravedlnosti chce po dvou letech smazání dluhu

Dlužníci, kterým se bude dařit dva roky ukrývat svůj majetek, se mají na co těšit. Podle ustanovení § 55 odst. 7 exekutor i bez návrhu a souhlasu oprávněného rozhodne o zastavení exekuce, nedošlo-li po dobu posledních dvou let k částečnému uspokojení vymáhané povinnost a nebyl-li po tuto dobu zjištění či zajištěn žádný majetek povinného, pokud nesloží další zálohu. Ministerstvo spravedlnosti svůj návrh obhájilo v připomínkovém řízení i přes odpor řady resortů.

Například podle Ministerstva vnitra zastavování bezvýsledných exekucí již po dvou letech dramaticky zkracuje šance oprávněného se domoci vrácení dluhu. „Nemůžeme se ztotožnit s předkladatelem v názoru, že co není vymoženo ve dvou letech, již vymoženo nebude nikdy. Zastavování opravdu dlouhodobě bezvýsledných exekucí snad smysl mít může, za odpovídající by se však dala považovat podstatně delší lhůta, jaká se např. nově navrhuje pro oddlužení v jeho nejdelší podobě, tedy sedmi let.“

Šanci budou mít jen ti první

Uvedené ustanovení přikazuje exekutorovi zastavit exekuci, probíhá-li již dva roky bezúčelně. Oprávněný tomu však může zabránit složením další zálohy.

Z textu však není zcela zřejmé, zda důvodem k zastavení exekuce bude stačit to, že nebyl zjištěn žádný majetek v této konkrétní exekuci, nebo zda bude nutné, aby po dva roky nebyl zjištěn vůbec žádný majetek v žádné exekuci vedené na téhož povinného, kritizuje návrh ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. „Domnívám se, že záměrem předkladatele je, aby šlo o první jmenovanou situaci, což podporuji, a navrhuji text v tomto směru vyjasnit. Tato otázka má značný praktický význam, protože velké množství povinných jsou osoby nacházející se v „dluhové pasti“, a je proti nim vedeno několik exekucí, přičemž reálně uspokojováni jsou často pouze věřitelé, kteří jsou na prvních místech v pořadí uspokojovaných pohledávek, tj. zahájili svou exekuci jako první.“

Pokud by tedy bylo podle ministra nové znění interpretováno tak, že se aplikuje pouze, když nebyla v posledních dvou letech ani částečně uspokojena vůbec žádná exekučně vymáhaná povinnost věřitele, jeho aplikace by tím byla v praxi významně omezena v rozporu s účelem novely, kterým je snížení počtu vícečetných exekucí.

„K ustanovení uvádíme, že v praxi přitom často až po dvou letech od zahájení exekuce začíná náběh exekučních plateb, některé exekuce se přitom daří vymoci i po více než 5 letech. To je dáno řadou objektivních faktorů, které vycházejí např. ze stanoveného pořadí přednostních pohledávek,“ konstatuje Ministerstvo dopravy. „S ohledem na shora uvedenou argumentaci k povinnosti oprávněného hradit zálohu na náklady exekuce a náhradu paušálně určených hotových výdajů exekutora přitom nelze přistoupit na odůvodnění Ministerstva spravedlnosti, že věřitel sám bude moci rozhodnout o dalším pokračování exekuce, složí-li exekutorovi další zálohu.“

Srážek ze mzdy se to netýká

Ministerstvo kultury pro změnu zmiňuje, že závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace uvádí, že problém vícečetných exekucí se týká třech skupin řízení. Druhou skupinu (odhadem do 23,44 % z celkového počtu exekucí) představují řízení, v nichž účastník, resp. povinný nemá dostatečné finanční prostředky, které by mu umožnily v přiměřené době (tj. do dvou let) splnit svou povinnost, nicméně v době do pěti let od zahájení řízení dojde k vymožení. „Doporučujeme zvážit prodloužení navržené lhůty, neboť lhůtu 2 roky považujeme za příliš krátkou. Dvouletá lhůta sice pomůže odbřemenit exekutorské úřady v případě řízení, v nichž účastník, resp. povinný nemá žádný majetek postižitelný exekucí, popř. tento majetek nepostačuje k uhrazení vymáhané povinnosti, ale zároveň zvýhodňuje pozici povinného z druhé skupiny, u nichž – jak uvádí důvodová zpráva – majetek existuje, ale způsob provedení exekuce je z různých důvodů příliš zdlouhavý.“ Krátká lhůta tím podle MK posiluje pasivní pozici povinného v tom smyslu, že povinný může využívat zahlcenosti exekutorských úřadů a doufat, že jeho exekuce nebude do dvou let provedena. Navržená lhůta naopak znevýhodňuje oprávněného, který se exekučního titulu – na rozdíl od povinného – domůže aktivní cestou, tedy jen v případě, pokud předem složí zálohu na náklady exekuce.

„Jak je uvedeno v připomínce, exekuce by měla být zastavena, pokud nebyla pohledávka ve stanovené lhůtě částečně uspokojena nebo pokud nebyl zjištěn nebo zajištěn žádný majetek povinného; v připomínce zmíněný zpožděný náběh exekučních plateb se pravděpodobně týká exekuce srážkami ze mzdy, kde, pokud se čeká na platby, již majetek musí být zjištěn a zajištěn – k zastavení tedy nedojde, kontruje na připomínku MK resort spravedlnosti. Exekuce by měla být podle návrhu zastavena, pokud nebyla pohledávka ve stanovené lhůtě částečně uspokojena nebo pokud nebyl zjištěn nebo zajištěn žádný majetek povinného; pokud se v exekuci bude „čekat“ na její provedení, tedy např. na to, až na oprávněného přijde řada při srážkách ze mzdy, znamená to, že v této exekuci byl nějaký majetek zjištěn a zajištěn a nelze ji tedy zastavit, vysvětluje ministerstvo.

Dušan Šrámek