Zahraniční zadluženost ČR prudce narůstá

Zahraniční zadluženost České republiky prudce narůstá. K takovému zkratkovitému závěru vybízí čísla o vývoji dluhu ČR, kam se mimochodem počítá nejen zadlužení státu, ale i firem a bank. A právě u bank dochází k největšímu růstu zadlužení, které ovšem nesouvisí s tím, že by si banky ve velkém půjčovaly peníze v zahraničí, ať už ve formě půjček nebo emisí dluhopisů. Příčinou je příliv kapitálu vyvolaný spekulacemi na konec kurzového režimu. Tyto peníze totiž z části končí jako depozita zahraničních klientů u tuzemských bank, které se automaticky do vnějšího dluhu počítají. Proto údaje o celkovém zadlužení ČR je třeba brát s určitou rezervou.

Zahraniční dluh ČR vytvořil nové maximum na úrovni 3,4 bilionů korun, respektive 73 % HDP. V eurovém vyjádření dosáhl 126,7 mld. a od začátku kurzového režimu se tak zvýšil o 30 mld. eur.

Mnohem zajímavější je pohled na zahraniční dluh tuzemských firem a státu. Stát sice v zahraničí v posledním roce nevydal žádné eurobondy, ale jeho dluh vůči nerezidentům narůstá. Může za to – do jisté míry – opět kurzový režim. Část investorů si totiž oblíbila tuzemské státní dluhopisy, do kterých investují s cílem vyhnout se negativním úrokovým sazbám na trhu. Nerezidenti tedy drží stále více tuzemských korunových státních bondů. Podle údajů MF to bylo v říjnu již téměř 30 %, což znamená meziroční nárůst o 139 mld. korun a mimochodem nové historické maximum.

Zájem o půjčky v zahraničí narůstá mezi tuzemskými firmami. Nakonec výhodnější úročení eurových úvěrů k tomu přímo vybízí. Na konci třetího čtvrtletí dosáhly závazky firem vůči zahraničí 1,5 bilionů korun. Ve srovnání s loňským rokem však tentokrát nedošlo k zásadní změně celkového dluhu podniků, posunula se pouze splatnost ve prospěch krátkodobých půjček.

Zahraniční dluh ČR sice dlouhodobě narůstá, nicméně jeho růst je v posledních letech spojený s existencí kurzového režimu, respektive i se „spekulacemi“ na uvolnění koruny. Vedle toho nárůst zadlužení firem v cizích měnách můžeme do jisté míry chápat jako snahu využít případně výhodnější eurové sazby k financování provozu a investic firem, stejně jako snahu vytvořit si přirozené kurzové zajištění pro případ rychlého posílení koruny po exitu. Vzhledem k tomu, že s růstem dluhu je spojený i růst devizových rezerv ČNB, proto trend zadluženosti neohrožuje pozici ČR. Je navíc velmi pravděpodobné, že s koncem intervenčního režimu dojde k výrazné korekci dluhu směrem dolů.