Bouře v EU nekončí. Unii hrozí rozpad

Hugh Hendry, portfoliomanažer ze společnosti Eclectica Asset Management, se obává, že výsledek britského referenda o budoucnosti země v Evropské unii, byl jen začátkem rozpadu unie v podobě, jakou známe dnes. Jde na to ale trochu populisticky.

Po vyjádření vůle Britů k takzvanému brexitu, tedy odchodu země z EU, se děly velké věci. Britská libra se den po plebiscitu propadla a s přestávkami klesá dodnes, finanční trhy rovněž nereagovaly nadšeně, ale vzpamatovaly se poměrně rychle. Podle Hendryho jde ale pouze o začátek konce. Hlasování Britů o odchodu z EU podle něj povede k tomu, že i ostatní země budou chtít odejít.

Nahlodaná "pevnost" EU

Hendry situaci kolem brexitu přirovnává ke kolapsu zlatého standardu, kdy odchod jedné země vedl ke kolapsu celého systému. Jen dva roky po odchodu Británie ze systému v něm totiž zůstalo z původních 45 členů jen 12. Dnes je v zemích, jako jsou Německo, Francie, Španělsko nebo Itálie, cítit růst nacionalistických, protiimigračních, a protievropských nálad, což pro příští roky vzbuzuje obavy. Podle Hendryho tak existuje "reálné a přítomné nebezpečí", že další země budou následovat příklad Británie. "Obavy souvisejí zejména s růstem imigrace, nezaměstnanosti a rozšiřováním nerovnosti, které nejvíce ovlivňují výsledky národních voleb v EU," míní Hendry a doplňuje, že "systém prostě nefunguje".

Problémem je pole portfoliomanažera také Směrnice pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (Bank Recovery and Resolution Directive), která komplikuje zachraňování finančních institucí v případě problémů. Může tak přispět k šíření další finanční krize, protože banky nebudou mít dostatečné množství prostředků na záchranu. Pokud se k tomu přidá současná monetární politika a možné ukončení kvantitativního uvolňování ze strany ECB, lze se podle Hendryho těšit na velkou bouři. "Bez vhodné monetární politiky, fiskální politiky a možnosti zachraňovat banky zůstává Evropské unii pouze strach z toho, zda se udrží pohromadě," uzavírá Hendry.

Proč možná není tak zle

Hendry má pravdu v tom, že budoucnost EU je nejistá, ale srovnávat éru zlatého standardu se současnou EU je tak trochu mimo. Už z toho důvodu, že Spojené království, respektive Anglie, dnes již nemá tak významné a silné geopolitické postavení jako před 85 lety, což je fakt, s nímž se mnoho Angličanů dodnes nedokáže vyrovnat. Británie možná zůstává jednou z nejsilnějších ekonomik v EU, ale svým pozitivním postojem k izolacionismu těžko ovlivní mínění lidí v EU, o bruselských politicích nemluvě. Myšlenky o odchodu z EU nejsou v řadě zemí žádnou novinkou, a odchod Británie z EU navíc může mít i opačný efekt, pokud se ukáže, že jí ekonomicky nepomohl.

Argument o tom, že "nezachraňování" bank může uškodit EU, je vysloveně populistický. Právě protekcionismus v určitých oblastech (zemědělství je dobrý příklad) je jednou z největších slabin unie. Pokud EU podlehne finanční lobby a opět se dostane do situace, kdy zisky bank jsou soukromé a ztráty veřejné, její stabilitě to pravděpodobně příliš nepomůže. Někdy člověk až žasne, co vše se napsalo v souvislosti s novými pravidly ohledně (ne)zachraňování bank pomocí veřejných peněz.

Celkově se ale dá souhlasit s tím, že současná situace EU má poměrně daleko ke stabilitě a riziko rozpadu je stále poměrně velké.

  Do čeho úspěšně investovat v roce 2017