Světové trhy byly v srpnu v područí centrálních bank

Obchodování na finančních trzích v srpnovém měsíci rozvířily zejména makroekonomické faktory. Hned v úvodu se o slovo přihlásila japonská vláda, která oznámila rozpočtový stimul v celkovém rozsahu 28,1 bil. jenů. Cíl je jasný – podpořit anemický růst hospodářství země vycházejícího slunce. V září by s další úpravou, respektive rozšířením, svého stimulačního balíčku měla vystoupit také Bank of Japan.

Na stimulační notu zahrála také britská centrální banka. Ta se v návaznosti na obavy z možného vlivu vystoupení ostrovní země z Evropské unie rozhodla podpořit ekonomiku hned několika nástroji. Referenční sazba („overnight lending rate“) byla snížena o 25 bazických bodů a oznámeno bylo taktéž další kolo nákupů státních dluhopisů (60 mld. GBP v horizontu půl roku). Bank of England přidala také nákupy korporátních dluhopisů (10 mld. GBP) a dodatečné půjčky bankám v rozsahu 100 mld. GBP. Hlavním motivem je snížit cenu peněz na mezibankovním trhu s následným přelitím stimulačního efektu do ekonomiky. Právě obavy o hospodářství, potažmo o vývoj spotřeby a investic, banku přiměly k přijetí předběžných opatření. Vrcholná instituce britské měnové politiky taktéž ujistila, že je připravena podpůrné aktivity rozšířit v případě, že si to situace vyžádá.

Stojí za zmínku, že Bank of England při nákupech státních dluhopisů narážela na nabídkovou bariéru, pročež musela nakupovat dluhopisy s cenovou prémií. Důvodem může být jednak tendence institucionálních hráčů držet část portfolia v státních dluhopisech (například v důsledku povinných regulí), taktéž ale faktická neexistence alternativních investičních příležitostí. Ačkoliv některé dluhopisy nesou více (například ten americký), řada institucí se k jejich nákupům neuchýlí, neboť náklady na měnové zajištění jsou příliš vysoké. Roli mohla sehrát také snaha Bank of England nakupovat zejména na dlouhém konci výnosové křivky. Pro finanční instituce je právě dlouhý konec fakticky jedinou možností jak realizovat alespoň nějaký minimální výnos, pročež jejich neochota prodávat roste. Naopak na kratším konci by s ohledem na blížící se nulový výnos, mohly mít větší tendenci odprodávat své pozice a realizovat kapitálový výnos (v případě, že nakoupily při vyšších sazbách).

Hlavním tématem v zámoří je bezesporu tamější měnová politika Fedu. V úvodu srpna zvýšil naděje na utažení kohoutků report z trhu práce, který poukázal na pokračující silnou tvorbu nových pracovních míst. Růst mezd sice neakceleroval, ale alespoň udržel své tempo. Pro samotnou instituci a ostatně i tržní hráče to byl podnět k úvahám o načasování dalšího kola růstu sazeb. Olej do ohně přilila i průběžná, poměrně jestřábí, vyjádření členů měnového výboru. Největší pozornost pak přirozeně přitahoval na konec srpna plánovaný sraz centrálních bankéřů v Jackson Hole. Na listině hostů totiž nechyběla ani šéfka Fedu Janet Yellenová, která prohlásila, že argumenty pro scénář růstu sazeb zesílily. Samotné načasování však nekomentovala. Jen pár chvil na to jí nicméně přispěchal na „pomoc“ viceprezident Stanley Fischer, který fakticky trhům naznačil, že ve hře zůstává již zářijový termín. O reálnosti takové varianty může mnohé napovědět report z trhu práce, který bude představen 2. září.

Ačkoliv nadále počítáme se zvýšením sazeb až na prosincovém zasedání, neuškodí alespoň krátké zamyšlení nad možnými důsledky případného utažení již v tomto měsíci. Pro finanční aktiva jsou to totiž právě centrální banky, kdo hlavní měrou v posledních letech míchá kartami. Jednoznačným vítězem by byl americký dolar, pro něhož by hrál rozšiřující se úrokový diferenciál. Naopak nelibě by zprávu nesly zejména dluhopisy. Přece jen je třeba pamatovat, že se výnos a cena dluhopisu nacházejí v inverzním vztahu, pročež růst sazeb tlačí cenu níže. Radostí by nehýřily ani akcie. Perioda uvolněných měnových podmínek vnesla na trhy ohromný přebytek likvidity, která si hledala své „investiční“ místo. Jestliže se výnosy dluhopisů nacházely (a nacházejí) na rekordních minimech, přirozený substitut v podobě akcií lákal (a láká) dodatečnou poptávku. I proto není nikterak velkým překvapením, že vyspělé akciové trhy vytvořily svá historická maxima a valuace vyšplhaly zhruba 1 – 2 standardní odchylky (v závislosti na zvoleném indexu) nad průměrné úrovně z minulosti (viz graf níže). Případný zásah Fedu by tak krátkodobě mohl tržní hráče přeci jen mírně vyděsit. Na druhou stranu je třeba pamatovat na oblíbenou frázi, že každá mince má dvě strany. Jestliže se Fed skutečně odhodlá k utažení měnových kohoutků, učiní tak s vidinou silného hospodářství v zádech. Lepší ekonomická situace představuje základní faktor pro expanzi korporátních zisků a právě ty pak v hlavní míře rozhodují o oceněních jednotlivých společností.