Na dluhopisové frontě (zatím) klid

Současná politika centrálních bank spolu se zápornými úrokovými sazbami v posledních letech výrazně poškodily tradiční konzervativní investice – tedy peněžní, a především dluhopisový trh. Výnosy z desetiletých státních dluhopisů jsou nízké, klesají, dokonce se začínají dostávat do záporných čísel. Co očekávat do budoucnosti?

Situace je z pohledu investorů neveselá. Ti, kteří se specializují na státní část dluhopisového trhu, na tom nejsou nejlépe. A že by se v dohledné době situace narovnala? Po referendu o Brexitu je zřejmé, že současná politika evropských centrálních bank, a hlavně ECB bude pokračovat, a návrat k normálu platnému před rokem 2008 je tedy v nedohlednu.

Při investování do státních dluhopisů jde především o to, jak dlouho je investor – ať už privátní nebo fond – ochoten čekat se splatností. Pokud mají dluhopisy přinést nějaký zisk, je třeba vydržet alespoň deset let. A pro ilustraci, výnos českého desetiletého dluhopisu byl na konci května pod půl procentem, německé jsou dokonce mírně záporné. Takže lidé platí za to, že investují do německých dluhopisů!

Podívejte se, jak mohou dluhopisy vydělávat.

Centrální banky a penzijní fondy nakupují

Přesto na dluhopisové frontě vládne zatím klid. Žádné výprodeje, naopak centrální banky a penzijní fondy čile nakupují. A ani se jim nelze divit. Mají alternativu? Při konzervativní investiční strategii se nemohou pustit třeba na akciový trh. Tomuto postoji nahrává i nízká inflace: základní pravidlo konzervativní investice, tedy udržet hodnotu portfolia nad inflací, se daří plnit i s úroky blížícími se nule a krátkodobě se dají obhájit i záporné.

Jenomže – pomineme-li nákupy centrálních bank – hlavními držiteli státních dluhopisů jsou penzijní fondy. Do nich si drobní střadatelé ukládají své úspory, protože uposlechli vlády svých zemí, že na penzi si musí částečně naspořit sami. Ano, ke svému připojištění inkasují státní podporu, ale to, že se jim na účtech nepřipisují výnosy, může do budoucna podkopávat důvěru občanů k této formě investice. A jak by ji ovlivnilo, kdyby i zde klesly výnosy do záporných hodnot?

Hazardovat s důvěrou široké veřejnosti je vždy ošidné, ale co s tím? Centrální banky se snaží hasit problémy v ekonomice, pokoušejí se nastartovat tolik vzývanou inflaci, pumpují do ekonomik peníze… a nic. S nadsázkou by se dalo říct, že to, co natisknou, vysají banky a právě penzijní fondy. Penzijní fondy musí. A banky také: to proto, aby konzervativnější složkou portfolia vyvážily rizikovější investice. Peníze se tedy mění stále více v položku v rozvahách a bohužel nikdo neví, jak se současná situace vyvine – a jak skončí.

Poučení z historie?

Když nevíme, jak vyřešit aktuální problémy, vždy je rozumné podívat se do minulosti. Jenže příklad analogický k dnešku nikdo nenajde. Proto můžeme jen spekulovat: co se stane, až se konečně růstu inflace dočkáme? Dokážeme ji udržet v rozumné výši? Zabráníme tomu, aby se nynější expanzivní politika centrálních bank nemusela urychleně měnit v restriktivní? Následky nikdo nezná a těžko je odhadovat.

Jisté je jedno, centrální banky svůj apetit po dluhopisech přenášejí už i do korporátní sféry. ECB zahájila nákupy dluhopisů firem, jako je Volkswagen, Daimler či BASF. Výnosy korporátních dluhopisů tím klesnou. A to vše proto, aby se inflace přiblížila se dvouprocentnímu cíli.

A ještě jeden aspekt je důležitý: z hladu centrálních bank těží i akciový trh. Například ČNB uvádí v interních pravidlech, že 10 % v rozvaze drží v akciích. Jiné centrální banky to mají zřejmě nastaveno podobně. A logicky platí, že když nakoupíte více dluhopisů, musíte pořídit i více akcií. Takže tato politika zatraktivňuje i akciový trh. A dokonce dlouhodobé statistiky napovídají, že když přijde větší inflace, budou nejlepším aktivem, které investory ochrání před inflací, právě akcie.

Státní versus korporátní dluhopisy

Státní dluhopisy jsou tedy aktuálně relativně v klidu, ale je docela dobře možné, že jde o klid před bouří. A co ty korporátní? Ty ve střední Evropě stále nemají dostatečně rozvinutý trh. Pořád platí, že firmy svůj rozvoj raději financují s pomocí bank. Ale i zde se situace vyvíjí a třeba realitní společnosti si zvykly na to, že shánějí prostředky na svůj rozvoj prostřednictvím dluhopisů. A když se nějaký takový cenný papír na trhu objeví, je o něj velký zájem. Boomu korporátních dluhopisů se přesto v dohledné době zřejmě nedočkáme. A je více než pravděpodobné, že ty státní navzdory uvedenému zůstanou bezpečným přístavem investorů.